Příběh tříletého dítěte, které bylo v Terezíně od věku 3 měsíců a bylo vychováváno přáteli rodičů, kteří zahynuli, lze uzpůsobit různým úrovním žactva. Zpočátku lze příběh představit bez zmínky o holocaustu, prostě jako knihu o vztahu tatínka a dítěte a tím se vyhnout hrůze holocaustu. Ušetření citů žáků lze dosáhnout „zabalením“ knihy do „ochranného obalu“ a ukázat těžkosti života v ghettu odpovídáním na žákovské dotazy a tím je postupně seznámit s fenoménem holocaustu. (V tomto případě se vyhněte zmínkám o umírání, raději hovořte o těžkostech židovských dětí v ghettu a o jejich snaze přežít.) Snažte se, aby se s vámi děti podělily o své myšlenky a pocity a využijte Tomíkův příběh k ukázání příběhu naděje. Napřed se zaměřte na uměleckou stránku knihy, pak na stránku historickou. Takto budete moci představit různé její aspekty. Kresba a obraz slouží historii a umělci tuto službu museli před nacisty skrývat. Totožnost Tomíkových rodičů byla prozrazena a oni byli stejně jako mnoho jejich přátel popraveni.