Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobové fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

Na konci 2. světové války byla terezínská věznice přeplněna, výrazně se zhoršily životní podmínky a došlo k prudkému nárůstu infekčních nemocí. Především IV. dvůr, v němž za nepředstavitelných podmínek živořilo v přeplněných celách 3000 z celkového počtu 5500 vězňů, byl postižen nejvíce výskytem různých nákaz. Na jaře 1945 se zde objevily první případy skvrnitého tyfu (zavleklo jej sem komando Richard). Už 4. května 1945 přijeli nemocným na pomoc lékaři a zdravotníci z Prahy a z blízké Roudnice nad Labem. 5. května opustili dozorci věznici a v následujících dnech jsou v Malé pevnosti zřízeny provizorní lazarety, přicházejí pomocné síly z blízkého okolí. 11.-13. května přijel na pomoc početný sovětský vojenský lékařský a zdravotnický personál, 14. května byla vyhlášena karanténa na celé město Terezín kvůli nebezpečí šíření epidemie skvrnitého tyfu (do ghetta byla tato epidemie zavlečena s evakuačními transporty).

Litoměřickým mimořádným lidovým soudem byli k trestu smrti odsouzeni: velitel věznice H. Jöckel, jeho zástupce W. Schmidt, dozorci R. Burian a A. Neubauer, velitel popravčí čety J. Lewinsky (dozorci T. Hohaus a J. Sternkopf byli díky svědectví vězňů o slušném chování zproštěni obžaloby). Někteří další dozorci byli odsouzeni v zahraničí. V roce 2001 byl německým soudem odsouzen na doživotí bývalý dozorce Anton Malloth.

Původním cílem publikace "Terezín" bylo připomenutí hrůzy válečných zločinů nacistiských okupantů a pietní vzpomínka na oběti genocidy. O to více zaráží úvodní text knihy, který sice výše zmíněné aspekty obsahuje, ale v daleko větší míře se zabývá propagandistickým burcováním, ve kterém Jan Vodička vyzývá k boji proti "americkému imperialismu a německému revanšismu". Jde jistě o zajímavý dobový pohled, k čemu a jak se využívaly připomínky obětí nacistického režimu. Text úvodu proto necháváme v plném znění.

ÚVODEM
Za druhé světové války nebylo v Evropě země, ve které by nacističtí barbaři nezřídili koncentrační tábory. Více než 2000 bylo těchto hrozných míst masových vražd, kde se nacisté zbavovali svých politických protivníků - komunistů, antifašistů a ostatních pokrokových lidí - a kde ve smyslu tzv. rasové politiky byli masově vražděni příslušníci mnoha národností ze všech částí Evropy a lidé židovského původu.
Podle nacistických zločinných zásad zmizely s povrchu země v Čechách Lidice a Ležáky, na Moravě Javoříčko, na Slovensku Tokajík a dalších dvacet obcí, ve Francii Oradour, v Itálii Marzabotto. Tisíce měst a obcí bylo vyhlazeno, vypáleno a zničeno v Polsku, Sovětském svazu, Rumunsku, Jugoslávii, Řecku, Norsku.
Všude, kam šlápla noha příslušníka nacistických loupežných hord, zanechávala po sobě stopy masových vražd, loupeží a hrůzného teroru.
Od roku 1939 až do roku 1945, kdy téměř na celém území Evropy bezuzdně řádilo gestapo a esesácké hordy, umučili a zavraždili nacisté z politických, národnostních a rasových důvodů na 11 miliónů lidí, nahnaných do koncentračních táborů a gestapáckých kriminálů.
Zásluhou Sovětského svazu a jeho slavné armády byla nacistická moc rozdrcena a německý imperialismus poražen. Porobené národy Evropy osvobozeny.
Tak těžce a milióny lidských životů draze zaplacený mír je od konce druhé světové války až do dnešních dnů neustále ohrožován.
Ohrožují jej monopoly všech kapitalistických mocností v čele s monopoly USA. Pro ně nebyl konečný výsledek druhé světové války uspokojivý. Neodpovídal jejich imperialistickým zájmům. Proto usilují novou, třetí světovou válkou dosáhnout pro sebe lepšího řešení.
Od roku 1946 byl celý svět pod neblahým vlivem studené války a chvěl se před hrozbami atomových válečných šílenců, kteří pro zdůraznění svých hrozeb posázeli řadu evropských, afrických a asijských zemí válečnými raketovými základnami.
Proti komu? Proti největší socialistické velmoci světa, Sovětskému svazu. Proti 900miliónovému táboru socialismu. Proti těm, kteří ve svých zemích nastolili socialistické zřízení a nedovolují, aby ani vlastní, ani cizí kapitalisté kořistili z práce lidu.
S Německou spolkovou republikou jako s údernou silou v Evropě počítají zejména američtí monopolisté. Neodstrašuje je ani skutečnost, že západonémečtí monopolisté počítají v případě nové války s vlastními imperialistickými zájmy.
Na podpory všech okupačních mocností, zejména USA, vyrostlo v Německé spolkové republice nové fašistické hnutí v čele s bývalými hitlerovskými vůdci a podvůdci. Existuje tam na 582 fašistických polovojenských organizací, v jejichž čele stojí nacističtí maršálové, generálové a vysocí důstojníci, jako Kesselring, Heusinger, Kurt Meyer a další. Tyto organizace své fašistické revanšistické a militaristické plány ani neskrývají. Ve spojení s organizacemi tzv. sudetských Němců se opět v západním Německu šíří stará revanšistická hesla, volající po odvetné válce, po platnosti Mnichova, po zrušení hranic na Odře a Nise, po získání nových prostorů na Východě.
Ze žalářů okupačních armád v západním Německu, zejména amerických, bylo též propuštěno mnoho hospodářských válečných zločinců, jako Krupp, kterému Adenauerova vláda kromě navrácení jeho ocelářských a zbrojařských závodů ještě vyplatila 5oo miliónů marek jako náhradu za věznění a ztrátu na ušlém zisku a umožnila mu jeho závody ještě rozšířit.
Mezi propuštěnými vojenskými válečnými zločinci je polní maršál Kesselring a devět generálů, odsouzených k trestu smrti za masové vraždy obyvatelstva, osm odsouzených na doživotí a přes sto k více jak dvacetiletému žaláři.
Všichni tito nacističtí váleční zločinci jsou dnes členy vojenských štábů nebo stojí na významných velitelských místech západoněmecké armády bundeswehru a připravují se na nové válečné tažení.
Západní Německo se stalo též významným členem Severoatlantického paktu. Nacističtí generálové, jako Speidel, dostali tak možnost nejen velet armádám členských států Severoatlantického paktu, ale i možnost rozhodovat o použití atomových zbraní. To znamená velké nebezpečí pro mír v Evropě a na světě, znamená ohrožování bezpečnosti evropských národů a nebezpečí pro jejich svobodu, samostatnost a nezávislost.
Avšak od roku 1945 se mezinárodní politika od základu změnila. Mírová politika, prováděná Sovětským svazem a celým táborem socialismu, získává, na celém světě nové pozice.
Dokazuje to slavná cesta prvního tajemníka komunistické strany a předsedy vlády Sovětského svazu N. S. Chruščova do Spojených států, která přesvědčila většinu amerického lidu o poctivých úmyslech Sovětského svazu ve věci míru a přispěla ke zvýšení důvěry k Sovětskému svazu a celému táboru socialismu. Dokazuje to i další snížení stavu Sovětské armády o 1,200 000 mužů a jiná mírová opatření.
Jsou to úspěchy sovětské vědy, zejména v oboru kosmických raket, které přesvědčují svět o tom, Že jsou určeny jedině a výhradně ku prospěchu lidstva.
Síla mírové politiky je neporazitelná. Znemožní každý pokus o agresi v Evropě a na světě. Nepřipustí, aby fašismus znovu mohl řádit v Evropě a na světě. Znemožní opakování doby koncentračních táborů, plynových komor, řádění gestapa a esesáckých hord. Nenávratně minula doba masových vrahů, jakým byl v druhé světové válce jeden z velitelů „mordkomanda", zvaného Nachtigal, nynější ministr bonnské vlády Oberländer.
Nikdy nezapomínejme na Lidice, Terezín, Kaunicovy koleje v Brně, na Telgart na Slovensku. Mějme vždy na paměti všechny oběti, které přinesly naše národy v boji proti okupantům a které přinesla pro naši svobodu i slavná armáda Sovětského svazu, armáda-osvoboditelka.
Mějme vždy na paměti, že za mír se neprosí - mír se musí vybojovat. Za mír, bezpečnost a nezávislost bojujeme poctivou a svědomitou prací.
Ve věrném spojenectví se Sovětským svazem, s lidovou Čínou a státy lidové demokracie učiňme vše pro upevnění kolektivní bezpečnosti v Evropě, záruky svobody, samostatnosti a nezávislosti pro nás a všechny národy v Evropě a záruky zajištění míru na světě. Učiňme vše pro doro¬zumění a spolupráci mezi národy a státy.
K tomu nás Terezín a všechna ostatní památná místa zavazují. K tomu nás zavazuje i velký odkaz našich padlých, jejichž oběť nebyla zbytečná, a kterých budeme vděčně vzpomínat v slavných dnech 15. výročí našeho osvobození.
JAN VODIČKA

Bibliografická citace: TYL, Otakar a Táňa KULIŠOVÁ. Terezín. 1. vydání. Praha: Naše vojsko - SPB, 1960. Edice Svazu protifašistických bojovníků: "Dokumenty" - svazek 85.

Obrazovou přílohy z knihy - dobové fotografie - si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.