Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Pane generální prokurátore,
považuji za nutné Vás informovat o domovní prohlídce, která byla provedena orgány StB v mé rekreační chalupě u Trutnova dne 16. 8. 1984, protože mám vážné podezření, že tato prohlídka byla v rozporu se zákonem, a to nejen formálně, tj. s jeho literou, ale především svým smyslem, který podle mého názoru zjevně odporoval duchu příslušných zákonných ustanovení. Pokud tomu tak bylo a pokud by to prošlo bez pozornosti, vznikl by tím precedent umožňující, aby se taková praxe stala postupně docela běžnou. Znamenalo by to totiž, že orgány StB mohou kdykoli vtrhnout do obydlí kteréhokoli občana a bez jakéhokoli zdůvodnění i bez souhlasu prokurátora vzít mu cokoli, co je napadne. Uznáte zajisté, že takový stav by byl ve zjevném rozporu s Ústavou ČSSR, chránící nedotknutelnost obydlí a domovní i osobní svobodu občanů.
Domovní prohlídka byla u mne provedena z usnesení vyšetřovatele StB majora Lišky (ČVS 9/4-84) a byla v tomto usnesení zdůvodněna zahájením trestního stíhání pro přípravu k trestnímu činu pobuřování podle par. 7 odst. 1 k par. 100 odst. 1, písm. a/c trestního zákona.
V rozporu se zákonem (par. 83 trestního řádu) bylo zjevně už to, že jsem nebyl před zahájením domovní prohlídky vyslechnut, jak to trestní řád výslovně přikazuje, ačkoli jsem byl k dosažení (tj. přítomen v domě), že mi nebylo vyjeveno, co by konkrétně mělo být pro zmíněné trestní stíhání důležité, a že mi nebylo vůbec nic o tomto trestním stíhání řečeno, tedy ani co je konkrétně v souvislosti s ním u mne hledáno. Teprve po několika hodinách domovní prohlídky mi bylo na mé opětovné naléhání sděleno, jaká písemnost je vlastně hledána. Nalezena nejenže nebyla, nejenže nebyl žádný věcný důvod k domněnce, že by u mne mohla být, ale navíc nebylo ani jasné, proč vůbec byla hledána a proč měla být předmětem stíhání, když orgánům StB nebylo vůbec známo, zda opravdu existuje a co je v ní. Domnívám se, že pouhý nápad, že bych mohl třeba mít něco, co by mohlo třeba být hodnoceno jako potenciálně způsobilé pobouřit, je evidentně nedostačujícím důvodem k domovní prohlídce, a že je nezákonné provádět domovní prohlídku, aniž jsem o předmětu pátrání předem vyrozuměn a k jeho eventuálnímu vydání vyzván.
Přesto, že hledaná písemnost nebyla nalezena, bylo mi při domovní prohlídce jaksi mimochodem, bez jakéhokoli zdůvodnění a ze zcela libovolného uvážení jednotlivých příslušníků StB odebráno velké množství věcí (protokol obsahuje 215 položek, z nichž některé mají až 70 „podpoložek“), věcí, které zjevně nikterak nesouvisely ani s hledaným textem, ani s jakýmikoli státně bezpečnostními zájmy. Je pravda, že některé z těchto věcí jsem - v zájmu urychlení prohlídky a věda, že by mi beztak byly odňaty - vydal sám, nicméně do protokolu jsem výslovně uvedl, že je nepovažuji za pobuřující a neuznávám důvody, pro které jsou zabavovány. Bylo mi odňato mnoho knih, opisů, časopisů, různé dokumentace a archívních materiálů, magnetofonových pásků, fotografií, osobní korespondence atd. atd. Jak známo, nikde není taxativně vymezeno, co lze považovat za možný nástroj eventuálního pobuřování. Dík tomu orgány StB zabavují cokoli, co některého z nich z nějakého důvodu zaujme. (Malý příklad: proč by měly a jak by měly dopisy od přítele sdělující mi jeho názor na moji hru, rodinná fotografie, filozofická esej o povaze bytí nebo nahrávka veřejně zpívané písně sloužit k pobuřování? A i kdyby z hlediska té interpretace zákona, kterou dnes státní moc uplatňuje, takto použitelné přeci jen být mohly, jak může jejich pouhé vlastnictví zakládat podezření, že tak použity opravdu budou?) Nikdo nikdy při tom není zřejmě povinen zdůvodňovat, proč to či ono bylo zabaveno. Zabavování je tudíž zcela nahodilé a svévolné, jako možný nástroj pobuřování může být zabaveno prakticky cokoli, a já bych se vůbec nedivil, kdyby mi byl odebrán i balík čistého papíru jen proto, že by si nějaký příslušník StB myslel, že bych na něj mohl v budoucnosti napsat něco, co by mohlo sloužit k pobuřování.
Za zcela svévolné a žádnou zákonnou normou neobhajitelné považuji i to, že má žena, ačkoli je spolumajitelkou našeho domu, nesměla být při domovní prohlídce přítomna a byla naopak odvedena na okresní správu v Trutnově, kde byla dvanáct hodin bezdůvodně i bez jakékoli formálně právní záminky (jakou by mohlo být například předvedení k výslechu) zadržována.
Domovní prohlídka nebyla navíc vůbec povolena prokurátorem, ačkoli bylo zřejmé, že jeho povolení by bylo možné před ní nebo v jejím průběhu získat, tím spíš, že se konala v rámci trestního stíhání, které bylo a muselo být zahájeno dříve, než prohlídka začala. Zda dal prokurátor k prohlídce aspoň dodatečný souhlas, mi není známo, nedostal jsem v této věci žádné vyrozumění, takže dodnes nevím, zda prohlídka byla vůbec legální. Nedostane-li se mi aspoň dodatečné informace ani v tomto bodě, budu nucen se domnívat, že občan v naší zemi nemá právo vůbec se dozvědět, zda akt státní moci, kterým byl postižen, byl legální či nikoli a zda tedy má či nemá naději na jeho nápravu. Takový stav by ovšem prakticky znamenal, že z hlediska občana jsou zákony upravující výkon státní moci zcela zbytečné.
Žádám Vás proto, abyste celou věc náležitě přešetřil; abyste zjistil, zda prohlídka sama a její konkrétní průběh byly v souladu se všemi zákonnými ustanoveními, s Ústavou ČSSR a mezinárodními pakty o občanských právech; zda eventuální porušení těchto norem nepředstavuje trestné činy omezování domovní svobody a zneužití pravomoci veřejného činitele (par. 238 a par. 158 trestního zákona) a abyste v takovém případě zjednal nápravu. Ale i kdybyste shledal, že postup orgánů StB byl zákonný, žádám Vás, abyste mne o tom vyrozuměl a toto stanovisko věcně doložil. Domnívám se, že šlo-li zde opravdu - jak jsem já osobně přesvědčen - o akt čiré svévole, byl by ten akt napraven a obecný pocit právní jistoty upevněn, kdyby mi orgány StB neprodleně vrátily všechny zabavené věci. Nejen pro mne osobně, ale i pro veřejnost, která je pochopitelně o celé věci informována, by taková náprava znamenala nadějeplné utvrzení, že ani v naší zemi nemůže policie dělat, cokoli si zamane, a že i ona, pochybí-li, je nucena své pochybení napravit.
Václav Havel
(září 1984)

Publikováno ve sborníku Václav Havel "Do různých stran" - eseje a články z let 1983-1989 uspořádal Vilém Prečan, Knihovna Lidových novin sv. 1, vyšlo ve spolupráci s Československým střediskem nezávislé literatury, Scheinfeld-Schwarzenberg, Praha 1990