Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

V letech 1974 až 1975 Havel pracoval jako pomocný dělník v nedalekém trutnovském pivovaru. Časem se na Hrádečku utvořilo sousedské společenství, které utvářeli přátelé z okolí, scenárista, režisér a první inscenátor Havlových her Andrej Krob, knihovnice Anna Freimanová, fotograf Bohdan Holomíček a mnozí další. V 70. a 80. letech se pozvolna z Havlovy chalupy, aniž by to někdo plánoval, stávala podle jeho slov společenská a kulturní křižovatka, vznikala tam Charta 77, na sklonku režimu petice Několik vět, scházeli se tam pravidelně spisovatelé i umělci, ve stodole se konaly koncerty undergroundových kapel i zakázaných písničkářů. Unikátním důkazem společenského života jsou fotografie z pravidelných zahradních slavností s inscenacemi Havlových her, které pořádal Andrej Krob, a také návštěvní kniha, kterou zavedl již Havlův otec.

Havel považoval Hrádeček za svůj „existenciální domov“. Olga byla přáteli brána jako respekt budící paní domu, „statkářka“, tolerantní a nevtíravá hostitelka, která vše hlídala a přitom se dobře bavila. Byla známá jako vášnivá houbařka, od dětství hrála nadšeně ping-pong, obstarávala podstatnou část ruční práce na zahradě a kolem domu. Na dlouhých procházkách s milovanými psy, kteří podle jejích slov neměli rádi uniformy, čas od času „unikala“ tomuto zvláštnímu „domácímu vězení“.

Komunistický režim se snažil život na Hrádečku kontrolovat a obyvatelům i návštěvníkům jej co nejvíce znepříjemňovat. Příslušníci bezpečnosti například nutili sousedy podpisovat, že se s disidentem od vedle nebudou stýkat, policajty provokovaly také hudební akce vlasatých mániček z undergroundu, kterým se snažili všemožně bránit. Havel Hrádeček zachytil v humorném textu, záznamu pro přátele, „Prase“, v němž v roce 1987 popisuje historku, jak se jako disident pokoušel na vesnici obstarat prase na zabijačku pro přátele z disentu. V roce 1987 vznikl na undergroundových základech, v zádech s Václavem Havlem a Ivanem Martinem Jirousem, dnešní hudební festival Trutnov, přezdívaný východočeský či český Woodstock.

ZDROJ: Šimíček Petr, Olga Havlová ve vzpomínkách přátel a fotografiích Bohdana Holomíčka.
Putovní výstava pro školy, PANT, Ostrava 2013.

Bohdan Holomíček je vzácný fenomén české kultury. Fotograf přátelských setkání, zachycující pozitivní situace, okamžiky milosti, záblesky lásky za magického přispění světla.“ Tak dnes již legendárního fotografa Bohdana Holomíčka charakterizovala Anna Fárová. Není to fotoreportér ani dokumentarista – jeho snímky jsou více osobní a v souhrnu vytvářejí památník nevšedních okamžiků všedního života.

Bohdan Holomíček se narodil 14. srpna 1943 ve vesnici Sienkiewiczowka na Ukrajině. V roce 1947 využívají jeho rodiče, matka Ukrajinka a otec Volyňský Čech, možnost přesídlit do Mladých Buků v Krkonoších. V osmé třídě dostává k Vánocům sovětský fotoaparát Smena a deset kinofilmů, které ještě týž večer všechny exponuje.

V roce 1960 se vyučil elektrikářem v Poříčí u Trutnova. Ve zdejší elektrárně pracuje kromě základní vojenské služby (1963-65) až do roku 1968. Následující rok je zaměstnán v trutnovském muzeu. V roce 1969 poprvé vystavuje své fotografie. Po roce 1969 pracuje v podniku Geoindustria a od roku 1971 je zaměstnán jako údržbář v Centrální výtopně v Janských Lázních. Od roku 1995 na volné noze. Od roku 2004 intenzívně ve své práci využívá digitální technologie a v současnosti ho čím dál více zajímají audiovizuální projekce.

Fotografie opatřené oddělenými popisky mohou využít pedagogové mohou učitelé využít při přípravě metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

© Copyright Bohdan Holomíček
Materiály v tomto souboru jsou určeny pouze pro vzdělávací účely! Citujte zdroj. Neužívejte dílo komerčně!

Součástí tohoto článku je také pracovní list pro studenty, který najdete v příloze.