Václav Havel - noviny jako škola (1987)
V krátkém zamyšlení se Václav Havel vyjadřuje k záměru vydávat v podmínkách normalizačního Československa nezávislé noviny. Na základě dvou již vydaných čísel vypočítává podmínky, za kterých je vydávání samizdatových Lidových novin smysluplné a čeho se musí redakce do budoucna vyvarovat.
Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.
Úmysl vydávat dnes v Československu nezávislé noviny byl přijat těmi, kdo s ním byli seznámeni, s jistými rozpaky: všichni se na jedné straně shodovali v tom, že nezávislými novinami by do naší duchovní situace vstoupil fenomén vskutku kvalitativně nový a tuto situaci významně proměňující či posouvající, všichni se ale na druhé straně obávali, že je to projekt v podstatě asi utopický, protože v komplikovaných podmínkách soudobého českého samizdatu stěží uskutečnitelný.
Všichni - včetně redakce samé - od první chvíle například cítili, že mají-li Lidové noviny znamenat onu opravdu novou kvalitu, pak se musí radikálně vyprostit ze zajetí některých stereotypů, návyků a nešvarů, příznačných pro mnohé publicistické projevy zdejšího „disidentského světa“ (a zvláště jeho reformně komunistické části), jako je bolestínská orientace na téma vlastní vyvrženosti, mytologizace pražského jara, primitivní pošklebky na adresu soudobé moci, neustálé (napůl žertovné a napůl zatrpklé) referování o vlastních policejních ústrcích atd. atd. Všichni cítili, že by se tyto noviny měly vyznačovat nadhledem, noblesou, kulturou myšlení, vyjadřování i jazyka, vyvážeností pohledu; že by mělo jít zkrátka o noviny schopné oslovovat každého. Všichni také věděli, že tu nemůže jít o pokračování starého Reportéra či Literárních novin nebo o zdejší obdobu Listů, Práva lidu či dalších exilových periodik. Tradice, na kterou mělo být navázáno, byla jiná a připomíná ji už zvolený název: jde o tradici starých Lidovek jako novin vskutku svobodných, nejen vnějškově, ale i vnitřně nezávislých, novin bytostně demokratických a veskrze věcných, kterým jde jen o pravdu a její nepředpojatou analýzu. To znamená analýzu sice osobně zaujatou, ale nepoznamenanou žádným osobním nebo historickým traumatem, ani žádnými ideologickými paradigmaty či aspoň jejich mentálními pozůstatky.
Ukázalo se, že právě v tom bude zřejmě jedna z hlavních potíží. První dvě nultá čísla - první v míře značné, druhé naštěstí už v míře podstatně menší - nesla zřetelné stopy právě toho, čeho stopy nést nechtěla. Překročit svůj vlastní stín se ukázalo být v některých případech těžší, než se v prvotním nadšení zdálo. Nejde jen o osobní sklony toho či onoho autora. Jde o problém hlubší a širší; kde se tu mohly - bez dlouhého a každodenního styku se skutečnými a skutečně nezávislými novinami a bez životodárného klimatu otevřené společnosti - vzít najednou nové generace Čapků, Peroutků a Bassů? Kdo tu vůbec má v nezávislém prostředí nějakou minimální zkušenost s novinami - mimo generace reformně komunistických novinářů šedesátých let? Kde se v podmínkách dlouhodobé devastace školství a kultury mají vzít náhle lidé s rozsáhlým přehledem a ušlechtilým stylem? V zemi, kde třířádkový dopis z Kanceláře prezidenta republiky může beztrestně obsahovat několik gramatických chyb, lze opravdu těžko předpokládat - zvláště u mladých lidí - okamžitou připravenost na práci srovnatelnou s dávnými Lidovkami.
Co z toho všeho vyplývá?
V podstatě dvě věci:
1. Lidové noviny mají dobrou vůli být skutečně nepokřiveným zrcadlem doby v duchu tradice, k níž se svým jménem hlásí.
2. Tímto zrcadlem se nemohou stát ihned a svrchovaně, protože nejsou vrcholem sebeosvobozovacího zápasu našeho novinářství, ale jen jeho počátkem. Spíš tedy než setkáním mistrů svobodné žurnalistiky budou jakousi její školou či krystalizačním ohniskem.
Ale ani to nebude bezvýznamné. Vždyť to je vlastně to nejlepší, čím mohou tyto noviny za daného stavu věcí být.
(prosinec 1987)
Publikováno ve sborníku Václav Havel "Do různých stran" - eseje a články z let 1983-1989 uspořádal Vilém Prečan, Knihovna Lidových novin sv. 1, vyšlo ve spolupráci s Československým střediskem nezávislé literatury, Scheinfeld-Schwarzenberg, Praha 1990
Související články
- Rok po roce – 1985–1989 v Československu – pracovní listy (2.12.2014)
- Rok po roce - 1985–1989 - text (2.12.2014)
- Rok po roce - 1985-1989 v Československu - prezentace (17.11.2014)
- Jaká je cena mé svobody? - české zamyšlení (12.8.2014)
- Václav Havel - Dopis generálnímu prokurátorovi (1984) (7.7.2014)
- Václav Havel na vlnách Rádia Svobodná Evropa (1988) (3.6.2014)
- Václav Havel - Hovězí porážka (The Plastic People of The Universe) (2.5.2014)
- Václav Havel - Břemeno 21. srpna (1988) (18.4.2014)
- Václav Havel - Vyložené karty (1988) (18.4.2014)
- Václav Havel - Důvody ke skepsi a zdroje naděje (1988) (16.4.2014)
- Václav Havel o smyslu Charty 77 a druhé kultuře (1983) (16.3.2014)
- Václav Havel - Setkání s Gorbačovem (1987) (15.3.2014)
- Václav Havel "Nechci emigrovat" (1983) (14.3.2014)
- Charta a disent v období normalizace - soubor fotografií Bohdana Holomíčka (30.1.2014)
- Novoroční projev prezidenta Václava Havla z 1. ledna 1990 (8.1.2014)
- Charta 77 - kořeny, smysl, reakce, inspirace (2.1.2014)
- Jan Urban - Václav Havel politik (19.10.2013)
- Projev Václava Havla na Škroupově náměstí v Praze ze dne 10. prosince 1988 (9.8.2013)
- Volba Václava Havla prezidentem v prosinci 1989 (3.12.2012)
- Dvě stovky fotografií Václava Havla od Bohdana Holomíčka z let 1974-1989 (19.10.2012)
- Charta 77 na internetu (1.4.2012)
- Václav Havel vzpomíná na dobu po zveřejnění prohlášení Charty 77 (26.3.2012)
- Charta 77 a tzv. Anticharta (pracovní listy) (19.3.2012)
- Polemika Milan Kundera – Václav Havel. Spory o českou otázku v letech 1967-1969 a jejich historický obraz (22.12.2011)
- Reflexe Charty 77 a československého disentu v západní politice a politickém myšlení (22.12.2011)
- Dopis Václava Havla Gustávu Husákovi (8.4.1975) (16.11.2011)
- Občan Havel přikuluje (2.6.2011)
- Občan Václav Havel jede na dovolenou (14.4.2011)