Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Šlechta v éře prvorepublikového Československa (1918–1938) - mezi odporem, loajalitou a službou - část rozsáhlejšího celku Česká šlechta v první polovině 20. století (1918–1948).

Dělení na „my a oni“, „naše a cizí“ jakoby šlechtu už předem stavělo do pozice něčeho okrajového, jakoby zaujímala v rámci české společnosti postavení někoho, kdo k ní vlastně ani nepatří, jako by byla něčím, co není její součástí. Šlechtu vzdalovalo od občanských kruhů rozdílně chápané vlastenectví. Nepojímala je totiž jazykově a etnicky, nýbrž teritoriálně (zemsky), na základě historicky zformovaných státních útvarů. K půdě a jejím obyvatelům (dříve vyjádřeno vztahem pána a poddaného, později majitele panství a na něm žijícího či pracujícího občana) ji vázal pocit zodpovědnosti, vymezený principem práv a povinností, z nichž vykrystalizoval patriotismus založený na zemské, nikoliv národovecké bázi, typické pro nacionalismus vyprofilovaný v 19. století...

Obsah:
Zákony upravující postavení šlechty v Československu v meziválečném období
Obraz šlechty v českém vědomí
Pozemková reforma
Na cestě k nacionalizaci

Klíčové pojmy a jména osob:
šlechta, aristokracie, proces výměny elit, monarchie, demokratická republika, češství, vlastenectví, germanofilství, patriotismus, zemské vlastenectví, český zemský patriotismus, nacionalismus, pozemková reforma, státoprávní ideje, historická kontinuita, nacionalizace, konzervativní strany, agrární strana, zákon č. 61 ze dne 10. prosince 1918, zákon č. 243 z 10. dubna 1920, zákon č. 268 ze dne 21. října 1936 o řádech a titulech, Svaz československých velkostatkářů, Verband der deutschen Grossgrundbesitzer (Svaz německých velkostatkářů), Jiří Kristian Lobkowicz, Immaculata (Lata) Brandisová