Dějiny jako pyramida polopravd
Zamyšlení politologa Josefa Mlejnka jr. nad rozhodováním a postoji lidí ve dvacátém století uvozuje interpretace myšlenek ruského filozofa a teologa Vladimira Solovjova, které pak konkrétně ilustrují vybrané momenty či postoje výrazných osobností československých dějin 20. století. Text byl napsán pro publikaci Okamžik rozhodnutí – životní volby ve zlomovém okamžiku dějin 20. století.
Materiál je jedním z výstupů výstupem projektu Okamžik rozhodnutí – životní volby ve zlomovém okamžiku dějin 20. století, který byl financován z dotace MŠMT pro rok 2016.
Citace z úvodu a závěru textu:
Solovjov velmi výstižně charakterizuje postavení prostého člověka v dějinách, i to, jak na jejich tlak ve svém nitru zpravidla reaguje. Avšak ve vymýšlení polopravd jsou velmi čilí chudí i bohatí, prostí i výše postavení – což Solovjov ostatně nijak nepopírá. I elity rády obelhávají nejen „prostý lid“, nýbrž též samy sebe všemožnými polopravdami. Vztah mezi obyčejnými lidmi a jejich vůdci, kteří však nesou daleko větší zodpovědnost, je tudíž docela komplikovaný a eticky nejednoznačný. Tak jako tak, Solovjov zároveň poskytuje důležitý klíč k pochopení českých dějin dvacátého století. Pojďme se ale na problém podívat konkrétněji – na několika vybraných příkladech...
Lidé, tolik vynalézaví ve vymýšlení omluvných polopravd, mají paradoxně rádi jasné a strohé závěry. Ty jim však tento text nepřinese. Krom autorovy nedokonalosti je na vině jistě i složitost světa, v němž žijeme. Z výše nastíněných příkladů však plyne, že vedle osobní statečnosti je velmi důležitá též idea, ke které se lidé upnou nebo mohou upnout, její síla či hloubka. Zradu na hluboké ideji člověk každopádně pociťuje zvlášť trpce. Ale možná tím spíš si ji pak třeba omluví nějakou tou polopravdou. Důležité je taktéž společenství, organizované společenství s tradicí, opřené o nějakou silnou myšlenku. To může klást odpor daleko lépe než osamělý, byť odhodlaný a statečný jedinec. Jakmile se diktátorské moci podaří společnost atomizovat a rozhodnutí vstoupit do odboje je pak veskrze individuální volbou skoro izolovaného jedince, není divu, že se k otevřenému odporu odhodlá jen malá menšina a že posléze často zůstane uzavřena v ghettu. Což samozřejmě nijak nesnižuje hrdinství těch, kteří se tak rozhodnou, ba právě naopak. „Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne,“ konstatoval též Václav Havel. K naději je tedy třeba silná myšlenka (jistota, že něco má smysl) a odvaha za ní stát, jinak se člověk v dějinách stává přikrčeným advokátem, který jenom obhajuje (neboli „okecává“) zlo před svou slabou vůlí. V těch minulých dějinách i v těch, které přijdou.
Obsah:
Benešova marmeláda
Salámová taktika v katedrále
Ohnivý pragmatik
Tištěná publikace Okamžik rozhodnutí – životní volby ve zlomovém okamžiku dějin 20. století je určena pouze pro školy a pedagogické pracovníky. Mohou si ji objednat zdarma, jen za cenu poštovného a balného 95,- Kč při úhradě převodem nebo kartou, 135,- Kč při úhradě dobírkou, na Slovensko 300,- Kč s úhradou úpřevodem nebo kartou. Knihu můžete objednávat na e-shopu Moderních dějin ZDE
Přílohy
Související články
- Dějiny evropské integrace v datech a událostech (15.5.2010)