Blíže viz: Holokaust na Slovensku: Listy Gisely Fleischmannovej (1942-1944), Snahy Pracovnej skupiny o záchranu slovenských a európskych židov : dokumenty. Editor Katarína Hradská. Bratislava: Nadácia Milana Šimečku, 2003, 123 s. ISBN 80-968-6628-1.

Ukázky ze slovenského textu přeložil: Marcel Mahdal

Základní historická fakta:
Gisi Fleischmannová a „Pracovná skupina“
Gisi Fleischmannová z Bratislavy působila v letech 1938-1939 jako členka slovenského Ústředního výboru pro uprchlíky a od roku 1940 pracovala v čele ilegálního vedení slovenské židovské rady, Ústredne Židov, které si říkalo „Pracovná skupina“. Ústredňa Židov byla slovenskou zvláštností, která se neopakovalo v žádné jiné evropské zemi v době II. světové války. Slovenská klerofašistická vláda zřídila Ústredňu Židov na základě vyhlášky a určila ji za jedinou instituci zastupující a koordinující všechny záležitosti Židů, jejich členství bylo v této organizaci povinné.

Pod vedením Fleischmannové a rabiho Weissmandela se tato skupina pokusila o záchranu Židů. Gisi Fleischmanová je hodnocena jako vůdčí osobnost, která se stala politickou vůdkyní jediné židovské odbojové organizace - jediné v celé Evropě -, která sjednotila všechny židovské politické směry v zemi (s výjimkou komunistů) a byla jedinou skupinou, jež se pokusila zachránit ne pouze sebe, ale i Židy z jiných zemí, sami tuto vyjímečnou snahu označovali za tzv."Europaplan".
Uplácením slovenských úředníků a německého poradce SS-Obersturmbannführera Dietera Wislicenyho se jim podařilo zpomalit a na čas dokonce i zastavit deportace, čímž zachránili tisíce slovenských Židů.
Gisi Fleischmannová byla za Slovenského státu dvakrát vězněna tajnou politickou Státní bezpečností a na rozkaz gestapa zahynula v jednom z posledních transportů do Osvětimi. Po válce na ni dokonce padl stín obvinění možné spolupráce s nacisty.

Dopisy Gisi Fleischmannové
Dopisy byly získány z archivu Jad Vašem v Jeruzalémě, jsou preloženy z němčiny, propletené s hebrejštinou. Je třeba je číst velmi pozorně; Fleischmannová totiž používala některé slovní spojení jako kódy srozumitelné jen adresátovi. Na dekódování těchto šifer bude zaměřena část tohto pracovního listu.
Korespodence Gisi Fleischmannové se zástupcem JOINTu Sály Mayerem se začala formovat přibližně v roce 1940. K hlavním aktivitám JOINTu patřilo udržování písemného kontaktu se židovskými komunitami v Němci okupovaných územích. Dále poskytoval přímou pomoc židovskému hnutí v Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Itálii a Holandsku, pomáhal utečencům, kteří hledali záchranu ve Švýcarsku, zasílali balíky s potravinami, léky a ošacením do koncentračních táborů. Prostřednictvím kurýrů pašovali peníze, obstarávali pro uprchlíky jihoamerické pasy. Teprve roku 1942 se pro Evropu vytvořil speciální fond s měsíčním příjmem 30 000 amerických dolarů, které však postačili jen na šest měsíců. Pomoc sa stala nepravidelnou a problematickou.

SS-Obersturmbannführer Dieter Wisliceny
(* 13. ledna 1911 Regulowke, Východní Prusko, dnes Regułówka, Polsko – † popraven 4. května 1948, Bratislava) byl příslušník SA, SS a SD, pracovník Hlavního úřadu SD a posléze Referátu pro židovské záležitosti, který se od roku 1934 podílel na registraci a následném vyhlazovaní židovského obyvatelstva nejdříve v Německu, posléze v protektorátu Čechy a Morava, dále na Slovensku, v Řecku a v Maďarsku. 

Přestože Slovenský stát vystupoval navenek suverénně a řešení židovské otázky bylo v kompetenci výlučně domácích politických orgánů a institucí, vznik Ústredne Židov byl úzce spjat s německým poradcem pro řešení židovských záležitostí Dieterem Wislicenym. Tento Eichmannův blízký spolupracovník, který odtud koordinoval řešení židovské otázky s berlínskou centrálou, měl blízko k předsedovi slovenské vlády Vojtěchovi Tukovi. Wisliceny si vytvořil z Židů dobře placený byznys. Nasliboval Fleischmannové to, co se nedalo splnit, tedy že je v jeho silách slovenské Židy ochránit před transporty do Polska a později že dokonce celkově zastavit „konečné řešení židovské otázky“. Fleischmannová i ostatní z "Pracovnej skupiny" naletěli a velmi komplikovaně sháněli peníze, aby vykoupili slovenské židovské bratry, ale nejenom je, ale i Židy z ostatních okupovaných států. Dnes z historických dokumentů víme, že deportace nezastavilo uplácení Wislicenyho, ale úplatky slovenským státním činitelům, zodpovědným za transporty. Když deportace v roce 1942 prozatím skončily, zůstalo na Slovensku naživu 24 000-25 000 Židů. Teprve SNP fatálně změnilo situaci a na Slovensko byl poslán A. Brunner, aby deportace slovenských Židů definitivně dokončil. A to se mu do velké míry podařilo.