Vyjímečnost záběrů nespočívá pouze v tom, že běžný život Židů nebyl příliš častým námětem filmových záběrů. První scéna totiž zachycuje tradiční tanec sionistiké mládeže. Sionismus bylo jako politické hnutí široce rozšířeno v československé židovské obci. 
Ve druhé scéně zpívá dětský školní sbor Hatikvu, píseň která se později stala hymnou státu Izrael. 
Školni děti zde zpívají ještě původní Hatikvu, tedy bez izraelského a potažmo sionistického refrénu, zpívají původní text básně.

Ha-Tikva (hebrejsky: Naděje) je izraelská státní hymna. Text pod názvem Tikvatejnu (Naše naděje) napsal v roce 1878 Naftali Herz Imber a v roce 1886 vyšel v jeho sbírce básní Barkaj (Jitřenka). Hudbu složil na základě lidové melodie Samuel Cohen. Během prvního sionistického kongresu v Basileji v roce 1897 se stala hymnou sionistického hnutí a v roce 1948 státní hymnou nově vzniklého státu Izrael, ačkoliv ji izraelský parlament Kneset oficiálně přijal mezi státní symboly až roku 2004.

Text současné hymny česky:
Dokud hluboko v srdci
duše Židů prahnou
a kupředu na východ
k Sionu oko hledí,
naše naděje nebude ztracena,
naděje dvou tisíců let,
být svobodným lidem ve své zemi,
zemi Sionu a Jeruzaléma.

Stopáž: 3 min. 15 sekund