Cílem materiálu je formou jakési čítanky zdůraznit aspekty tématu, které jsou podle mého názoru studentům (a laické veřejnosti) přístupné, mohou vzbudit jejich zájem a předají nejen intelektuální informaci, ale i hlubší prožitkový vjem. Z vlastních zkušeností studentky a matky studentek vím, že studující často zbytečně ztratí zájem o téma z důvodu nesrozumitelného odborného či formálního jazyka, přílišného množství faktů (názvů, dat, hesel), nemožnosti s tématem se ztotožnit a vcítit se do něho, tj. použít i jiné než racionální a intelektuální funkce, nemožnosti vztáhnout téma ke svému osobnímu životu a životní realitě. Ponechám nyní stranou kvality učitele – náročné práce učitelů si nesmírně vážím. Jako lektorka sama připravuji přednášky a semináře pro školy a veřejnost. Jsem si vědoma skutečnosti, že generace dnešních studentů je v mnohém odlišná od generace učitelů a rodičů. Přesto se domnívám, že zvídavost, touha porozumět věcem kolem sebe a pochopit jejich hlubší smysl je konstantou lidského vědomí, která se nemění – pouze na sebe bere různé podoby. Cílem materiálu je pomoci učitelům lépe přiblížit studentům období a téma holocaustu v souvislostech tak, aby pochopili, že nejde o historickou událost srovnatelnou svým významem řekněme s dobytím Kartága římskými vojsky, ale o zcela zásadní událost, která ovlivnila a stále ovlivňuje evropskou společnost, kolektivní a historickou paměť, rodovou, rodinnou a individuální paměť, evropské duchovní klima a utváření evropské identity. Také proto připojuji k částem „Před válkou“, „Válka a holokaust“ a „Po válce“ část „Léčení“. Chápu, ţe léčení duše není tématem historickým. Zároveň je však silným argumentem pro tvrzení, ţe historie je důleţitým poučením pro současníky. Jaký jiný smysl by mělo učit se o událostech, jež se mne osobně a mé současnosti netýkají? Lidské osudy se do učebnic nevejdou, přesto jsou právě tím, co může historii oživit a aktualizovat a s čím se může student ztotožnit. A dějepis (nejlépe ve spolupráci s občanskou naukou či společenskovědní výchovou) je předmětem, který – je-li dobře vyučován – může být až palčivě aktuální. Vážení čtenáři, díky grantu projektu EU „Kulturní dědictví česko-polského příhraničí“ jsme tento materiál mohli na webu zpřístupnit všem potenciálním zájemcům. Těším se na vaše komentáře a připomínky.

Učební materiál "Jak učit o holokaustu" byl realizován s podporou projektu EU "Kulturní dědictví česko-polského příhraničí" (registrační číslo CZ.3.22/3.3.01/10.02094).

Terezie Dubinová, PhD. Autorka vystudovala FF UK v Praze, obory kulturologie a hebraistika. Od roku 2008 pracuje jako správkyně synagogy v Turnově a lektorka přednášek a seminářů s tematikou židovské kultury a náboženství a ženské spirituality.

Více najdete zde: www.synagoga-turnov.cz a www.oheladom.cz