Osudy bývalých studentů byly různorodé a velmi názorně ilustrují různé varianty nacistického „konečného řešení“. Pět z nich zahynulo – stopy Hany Fantové končí v březnu 1943 v ghettu ve východopolské Izbici, pravděpodobně byla zavražděna v Sobiboru, stejně jako Hana Porgesová. Emil Ehrlich byl v květnu 1943 transportován do tzv. terezínského rodinného tábora v Osvětimi Birkenau a zemřel v plynové komoře. Jiří Stein byl pravděpodobně spolu s takřka celým transportem ze září 1943 zastřelen u estonského města Raasiku. Jiří Schanzer se aktivně účastnil odboje, v roce 1940 byl zatčen a odvezen do Dachau. Jeho stopa končí na jaře 1945 – zahynul pravděpodobně na některém z pochodů smrti.

 

Ostatní přežili: Eva Brummelová odjela v červenci 1939 s jedním z „kindertransportů“ Nicholase Wintona do Velké Británie, Hanuš Löw uprchl z jednoho z vedlejších osvětimských táborů a připojil se ke Svobodově armádě a v roce 1948 emigroval do Chile. Egon Löbner odešel už v roce 1945 do USA, kde dlouhá léta působil jako významný fyzik a diplomat. Tři další studenti pocházeli z položidovských rodin – válku strávili v pracovním táboře v Postoloprtech.

 

V říjnu 2004 byly na gymnáziu odhaleny pamětní desky připomínající tragický osud pěti zavražděných studentů. Velkou podporu nám poskytl Památník Terezín, který umožnil studentům svůj projekt prezentovat na seminářích pořádaných pro učitele, a především Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze a občanské sdružení Zapomenutí.

 

 

Kontaktujte autorku projektu "Spolužáci" Moniku Stehlíkovou: mystehlici@seznam.cz