Studie je publikována ve spolupráci s Centrem pro studium holokaustu a židovské literatury.

V roce 1969 uveřejnil Léon Poliakov knižní esej De l’antisionisme à antisemitisme (Od antisionismu k antisemitismu). Francouzský historik pocházející z rusko-židovské rodiny, autor mnoha prací včetně několikasvazkových dějin antisemitismu, v něm sledoval vztah komunistického hnutí k Židům a vývoj protižidovských tendencí v něm až po současnost. Významnou úlohu přisoudil pražskému procesu s „protistátním spikleneckým centrem“ v prosinci 1952. V téže době slavil celosvětový úspěch film Constantinose Costy-Gavrase Doznání (L'Aveu, 1970) natočený na námět vzpomínkové knihy Artura Londona, jednoho z mála, kdo tento proces přežili, podle scénáře Jorga Seprúna v hlavní roli s Yvesem Montandem. Spolutvůrci filmu byli levicově orientovaní a do svého díla promítli ztrátu iluzí západní levice po sovětské intervenci do Československa, která násilně ukončila „pražské jaro“. Zvlášť poté se pražský proces a jeho antisemitská rétorika staly centrem pozornosti mnoha historiků, politologů, sovětologů atd.

Stalinský antisemitismus počátku padesátých let, jenž byl do komunistického Československa importován ze Sovětského svazu, vyvrcholil procesem a mediální kampaní proti „sionistickému“ spikleneckému centru v čele s Rudolfem Slánským. V nich byly aktualizovány mnohé starší antisemitské stereotypy jako židovské spiknutí, vypočítavá a chladná bezcitnost Židů, jejich „čachrářství“, srovnávání Židů s odpudivými zvířaty, hmyzem a plazy; oživovaly se i tradiční obrazy křesťanského antijudaismu (šelma z Apokalypsy, Jidáš). Skrytý či otevřený antisemitismus dokládají také vzpomínky pamětníků (Arnošt Kolman, Rudolf Vrba, Heda Kovályová-Margoliová, Hela Volanská). Naproti tomu v literatuře až snad na výjimky takové přímé útoky dohledat nelze. Dobový antisemitismus se projevoval absencí a marginalizací židovství např. tam, kde byly prezentovány nacistické koncentrační tábory (Norbert Frýd, Milan Jariš, E. F. Burian). Kampaň proti „sionismu“ zasáhla i německojazyčné komunistické autory žijící v Československu, kteří měli židovské kořeny, F. C. Weiskopfa a Louise Fürnberga. Oba přesídlili do východního Německa, kde antisemitismus nenabyl takové intenzity jako v Sovětském svazu a Československu. Téma židovství se v jejich dílech objevuje spíše sporadicky. U Weiskopfa je to v románu Vor einem neuen Tag (Na sklonku nového dne), který se odehrává za druhé světové války na Slovensku, a v knize Der ferne Klang (Vzdálený hlas), jejíž dvě povídky s židovskými motivy jsou situovány na Podkarpatsko do těsně předválečné doby. Louis Fürnberg židovství tematizuje v básni „Das Gleichnis“ (Podobenství), která spojuje několik motivů a intertextově poukazuje k Weiskopfovu románu. Resentimenty stalinského antisemitismu se objevovaly i během liberálnějších šedesátých let (po šestidenní izraelsko-arabské válce v roce 1967) a znovu byly oživeny v době normalizace, zejména v letech sedmdesátých (útoky proti „sionismu“, marginalizace židovské tematiky).

Obsah:
Vztah Židů ke komunistickému hnutí do II. světové války.
Radikální proměna vztahu Československa k rodícímu se Státu Izrael v prvních letech po skončení II. světové války.
Jak vznikla a jak se formovala představa „sionistického spiknutí“ v ČSR.
Proces se Slánským a tradiční antisemitské stereotypy.
Ohlas procesu v literatuře.
Vzpomínky pamětníků - Rudolf Vrba (1924–2006), Heda Kovályová-Margoliová (1919–2010), Hela Volanská (1912–1996) a Ervin Novak (nar. 1927)
Proces v Praze jako vrchol stalinské antisemitské vlny v komunistickém bloku.
Antisemitská kampaň v NDR.
V české próze poúnorové se kampaň proti „sionismu“ projevila spíše tím, že židovské postavy a motivy byly eliminovány.
Politické uvolnění v letech 1968 a 1969 antisemitské, antisionistické a protiizraelské útoky omezilo, v redukované podobě však stále pokračovaly.
Antisionismus za normalizace.

Centrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Vzniklo v roce 2010 při Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK.
Jeho cílem je studovat literaturu spojenou s šoa/holokaustem a židovskou kulturu v českých zemích a ve střední Evropě. Pracovníci centra se tímto tématem již několik let systematicky zabývají.
Centrum pořádá mezinárodní workshopy k tematice holokaustu. Prvním výsledkem bylo mezinárodní symposium v roce 2005, z něhož vyšla publikace Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, Praha, Karolinum 2007). Druhou knižní publikací byla kolektivní monografie Jiří Holý/Petr Málek/Michael Špirit/Filip Tomáš: Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (Praha, Akropolis 2011). Následovaly sborníky z mezinárodních workshopů pořádaných spolu s německými a polskými kolegy. V současnosti pracovníci centra pracují na velké monografii Cizí a blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století. Kromě toho se podílí na přípravě mezioborového programu Židovská studia, který se bude od příštího roku otevírat na Filozofické fakultě FF jako studijní obor (magisterské navazující studium).
Centrum rovněž spolupracuje se zahraničními partnery, v současnosti především s univerzitou v německém Gießenu (Institut für Slavistik, Arbeitsstelle Holocaustliteratur) a Univerzitou Adama Mickiewicze v polské Poznani (Instytut Filologii Słowiańskiej). Hlavními domácími partnery jsou Ústav pro českou literaturu AV ČR, Židovské muzeum v Praze, Centrum judaistických studií na FF UP v Olomouci a Centrum pro studium menšin v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.