(Jozef  Ščepko, autor fotografií z pražské tryzny za Jana Palacha)

 

 „Lépe zemřít vstoje,

 

                    (Text plakátu z 20. ledna 1969)

  

S jakým pocitem člověk ukládá negativ fotografického filmu doma do šuplíku? 

Za normálních okolností si snad v duchu poví, že se k němu brzy vrátí, film vyvolá a fotografie zařadí do alba nebo někde zveřejní. V lednu 1969 panovala prazvláštní atmosféra. Upálil se Jan Palach, následovali další. V Československu i za jeho hranicemi. Snad se tehdy lidem zdálo, že dějiny se přímo valí obrovským tempem. Každý den se něco stalo, někdo promluvil, jiní zareagovali, sešli se na náměstích, aby vyjádřili svou podporu. Po pohřbu Jana nastalo ticho, jež v březnu 1969 krátce přerušila hokejová euforie následovaná srpnovými demonstracemi na první výročí okupace. Kolika lidem zůstali z prvních měsíců roku 69 doma fotografie v zásuvkách a ohmataných škatulích?

 

Když pan Jozef Ščepko (1947) vložil na jaře 1969 negativ z východoněmeckého fotoaparátu WERRA III do jedné z krabic, v kterých své autorské fotky od svých patnácti let shromažďoval, netušil, kdy se k těmto momentkám znovu vrátí. Tento okamžik nastal s odstupem dlouhých pětačtyřiceti let. Do současné doby amatérský fotograf Jozef Ščepko nafotil tisíce dalších obrázků. Starší fotoaparát již před lety vyměnil za moderní digitální technologii. Fotí stále rád.

 

Možná dílem náhody, snad dílem osudu, zcela jistě pod vlivem dozvuků zajímavého povídání s panem Ščepkem, můžeme čtenářům našeho portálu oznámit, že na „Moderních dějinách.cz“, představujeme dosud nepublikované fotografie z pražské tryzny, jež se konala 20. ledna 1969, den po smrti Jana Palacha. Jak je z 38 fotografií patrné, Prahou prošel pietní průvod. Akce byla organizovaná Svazem vysokoškolského studentstva Čech a Moravy, začala na Václavském náměstí a skončila před budovou Filozofické fakulty UK. Účast byla odhadována na několik desítek tisíc lidí.

 

Zde uveřejněné fotografie převážně zachycují dění na Václavském náměstí. Studenti, vlajky, mlčení, důstojnost i obrovský smutek. Socha svatého Václava byla oblepena velkým množstvím letáků a Palachových portrétů. Nechyběly hořící svíčky ani čestná stráž. Na kašně před Národním muzeem, kde se Jan Palach odhodlal ke svému hrdinskému činu, byla vystavena posmrtná maska Jana Palacha. Tu připravil sochař Olbram Zoubek.

 

Podobné tryzny se konaly také v dalších českých městech. Pan Jozef Šepko tehdy pracoval v Mladé Boleslavi. Na okolnosti vzniku fotografií vzpomíná následujícími slovy: „Byl jsem vždy v obraze.  Musel jsem to vidět, aspoň něco. Všude jsem nemohl být, byl jsem půl roku po vojně, musel jsem i pracovat. A pracoval jsem na dvě směny.  Nebyla to tehdy taková sranda jako dnes - vzít si volno. I když, kdyby věděl šéf, na co to chci, určitě bych ho dostal, musel bych to nadpracovat. Technicky to bylo možné, těch padesát kilometrů nebyl problém, ale dostat se z kraje Prahy do centra, to už trochu byl problém. Věděl jsem, že tam bude hodně lidí, cenzura ještě tolik nepracovala.“