Počátky činnosti Socialistického hnutí československých občanů spadají na přelomu  let 1969/1970. Velkou část opozičního hnutí tvořili bývalí komunisté postižení čistkami po srpnové okupaci. Kromě exkomunistů se na činnosti SHČO podíleli intelektuálové, bývalí studentští vůdci, někteří evangelíci a individuální osobnosti. Mezi nejvýznamnější představitele patřili: Milan Hübl, Rudolf Battěk, Karel Kyncl, Vladimír Nepraš, Jaromír Litera, Jan Tesař, Jaroslav Šabata, Karel Čejka, Alfréd Černý, Karel Fridrich, Zdeněk Přikryl a Antonín Rusek. V „Malém akčním programu socialistické opozice“ koncipovali svůj záměr sjednotit opoziční skupiny v normalizačním Československu. Jejich dlouhodobým cílem byla demokratizace v zemi v podobě demokratického socialismu s prvky parlamentní demokracie a prvky demokracie samosprávné. Mezi nejvýraznější aktivity této politické opoziční skupiny patřily bytové diskuse a šíření samizdatových materiálů jako např. „Situační zprávy, Fakta – připomínky – události“ nebo „Pokrok“. Hnutí udržovalo spojení s exilem. S Pavlem Tigridem v Paříži, Janem Kavanem v Londýně, zejména však s Jiřím Pelikánem v Římě, jehož „Listy“ se staly platformou pro pro publikování dokumentů hnutí. Ve své době se hnutí pochopitelně nepodařilo oslovit veřejnost, jejich činnost byla spíše aktem protestu. Členové hnutí a jejich aktivity byly podrobně monitorovány bezpečnostními složkami.  

 

Hnutí revoluční mládeže vzniklo jako reakce na aktivizaci mládeže v západní Evropě v 60. letech a politický vývoj v Československu v roce 1968. Členskou základnu tvořily osoby spjaté s prostředím pražských vysokých škol. Hnutí vykazovalo vysokou míru organizovanosti, přesto bylo ideově různorodé. Studenti po okupaci zorganizovali několik protestních akcí, největší z nich byla listopadová stávka studentů. S nástupem normalizace radikálně levicoví studenti vytvořili organizaci s pevnější strukturou. Z konspirativních důvodů používali také další dva názvy: Historicko-sociologický klub s přihlédnutím k futurologii (HISOF) a Revoluční socialistická strana (RSS). Předními členy Hnutí se stali Petr Uhl, Sybille Plogstedt, Peter Lukačovič, Radan Baše, Jan Frolík, Petruška Šustrová či Felipe Serrano. „Hlavním cílem HRM bylo vystupovat proti normalizačnímu režimu, zejména jeho byrokraticko-administrativní struktuře. Hnutí nechtělo odstranit pouze tento režim, ale státní zřízení vůbec. Usilovalo o zavedení samosprávného socialismu, v němž by moc byla svěřena prostřednictvím 'rad pracujících' do rukou samotných pracujících.“* Hnutí své názory šířilo prostřednictvím výzev a letáků, pořádalo také akce ve veřejném prostoru recesního charakteru. Po přijetí tzv. pendrekového zákona hnutí přechází do ilegality. Jeho utopické ideály mnoho občanů nezaujaly, jeho význam však tkví v tom, že odmítalo pasivní postoj k společenskému dění a nechtělo se vzdát vlivu na veřejné události. Díky infiltraci konfidenta do struktur této skupiny se režimu podařilo na přelomu roku 1969 a 1970 zatknout některé aktéry, s nimiž následně vedli první posrpnový politický proces. Odsouzeno bylo dohromady 16 mladých lidí z toho dva k podmíněným trestům. Nejvyšší trest, čtyři roky nepodmíněně, dostal Petr Uhl.  Přemrštěný rozsudek vyvolal protesty v zahraničí, převážně v řadách radikální levice. V některých amerických a evropských městech mladí lide vyšli do ulic a účastnili se manifestací na podporu odsouzených.

 

Programové prohlášení Revoluční socialistické strany (1969)

Všem!Všem!Všem! - Hnutí revoluční mládeže (1969)

„Občané Československa“ - Socialistické hnutí československých občanů (1970)

Informace k volbám 1971 - Socialistické hnutí československých občanů (1971)

Výzva s informacemi k volbám v listopadu 1971 - Socialistické hnutí československých občanů (1971)

 

Senovážné nám. 2, třetí patro

110 00 Praha 1

Tel/fax: +420 224 225 971

E-mail: info@libriprohibiti.cz, libpro@iol.cz

Otevřeno: po-čt  13-17 hod, přes prázdniny pro veřejnost zavřeno