
Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ (11. prosince 1970)
V prosinci 1970 schválilo plenární zasedání ÚV KSČ„Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“. Zrůdný propagandistický text interpretující průběh Pražského jara optikou normalizátora se stává návodem jak myslet a mluvit. Poučení charakterizuje vlastenecké projevy v srpnu 1968 jako pomýlení, které způsobila média v rukou kontrarevolucionářů. Hrdinové roku 1968 jsou označení jako zrádci, zrádci se stávají hrdiny. Namísto okupace je zaveden termín bratrská pomoc.
Výběr z textu:
Od dubna 1969 vynaložil ústřední výbor, jeho předsednictvo spolu s aktivem strany velké úsilí, aby objasnily straně, dělnické třídě a všem občanům příčiny krize naší společnosti, která vyvrcholila v roce 1968 v kontrarevoluci.
V návaznosti na hodnocení a závěry, které přijal ÚV KSČ, zejména po svém zasedání v září 1969 a v lednu 1970, byly ve stranických orgánech a organizacích vypracovány vlastní rozbory, které spolu s pohovory s jedním a půl miliónem členů strany při výměně legitimací pomohly dále odhalit působení pravicových a antisocialistických sil ve straně a ve společnosti.
Nashromážděné zkušenosti a poznatky nám umožňuji, abychom přistoupili k zobecnění tohoto kolektivního poznání strany. Ústřední výbor KSČ je přesvědčen, že se tento dokument stane poučením pro stranu a přispěje k jejímu dalšímu politicko ideovému i organizačnímu sjednocování, k upevnění jejího marxisticko-leninského charakteru, k posílení její vedoucí úlohy a k úspěšnému socialistickému rozvoji celé naší společnosti.
/.../
Záměry a cíle kontrarevoluce v Československu byly obdobné jako v Maďarsku v roce 1956, pouze taktický postup byl jiný vzhledem k odlišným podmínkám i době. Protisocialistické síly v naší zemi, jednající v souladu se záměry soudobého imperialismu, se orientovaly především na použití metod politické, ideologické a mocenské destrukce a na postupné uskutečňováni kontrarevolučních cílů v delším časovém období, než tomu bylo v Maďarsku. Avšak i u nás počítaly tyto síly s tím, že ve vhodnou chvíli, narazí-li jejich plány na odpor, rozpoutají i fyzický teror proti marxisticko-leninským kádrům i proti občanům oddaným socialismu.
Dnes už na základě získaného poznáni je možné odpovědět na otázku, jak narůstala hrozba revolučním vymoženostem našeho lidu a proč se nepodařilo zastavit kontrarevoluční spád událostí a obhájit věc socialismu v SSSR vnitřními silami, at' už cestou politického zápasu, nebo pomocí vlastních mocenských prostředků.
Vývoj po lednu 1968 potvrzuje, že pravice vedla cílevědomý útok proti všem základním hodnotám a normám socialismu a že systematicky rozkládala stranu i celý politický socialistický systém. Tento široce založený nápor jí usnadňovala skutečnost, že A. Dubček, který měl zpočátku důvěru ve straně i v zemi, postupné ustupoval z marxisticko-leninských pozic, dostával se do vleku pravicově oportunistických a protisocialistických sil, až se nakonec stal jejich symbolem.
Pro dosažení normalizace bylo především třeba zformovat všechny zdravé síly ve straně i mimo stranu k rozhodnému úderu proti reakci, odhalit pravicové oportunisty a jejich skutečné záměry, porazit pravici v otevřeném politickém boji, vyrvat ji z rukou rozhodující mocenské pozice a nástroje, zejména sdělovací prostředky, a vymanit široké vrstvy pracujících z jejího vlivu. Přitom podmínky, v nichž se tento zápas odehrával, byly mimořádně těžké a složité.
Mnoho lidí propadlo ideovému zmatku a nebylo s to se oprostit od emocí podnícených a nadále rozjitřovaných především sdělovacími prostředky. Heslo „národní jednota" se stalo zaklínadlem, jež sloužilo k morálnímu a politickému terorizováni čestných komunistů a internacionalisticky smýšlejících pracujících. Nátlakem a nacionalistickým jitřením, jehož intenzita se stávala nesnesitelnou, napáchala pravice nepředstavitelné škody. Nese také odpovědnost za neštěstí mnohých rodin, jejichž členové se dali strhnout do víru nacionalistické a protisovětské nevraživosti a někteří dokonce opustili svou vlast.
V prvních týdnech po 21. srpnu byly pravicové a protisocialistické sily ještě velmi drzé a troufalé. Spoléhaly se na to, že v A. Dubčekovi, O. Černíkovi a dalších pravičácích ve vedeni strany a státu a v jiných a v jiných článcích politického systému, kteří prováděli politiku dvojí tváře, mají záštitu a že mohou působit v předsrpnovém duchu, aniž se setkají s patřičným organizovaným odporem.
Avšak kontrarevolučním živlům nebylo dopřáno dlouho se radovat z některých úspěchů, jichž zpočátku po srpnu 1968 dosahovaly. Velkou čárou přes jejich rozpočet bylo schválení Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR přijaté 18. října 1968 Národním shromážděním. Přijetí této smlouvy bylo významným politickým faktorem, jenž dával všem opravdovým komunistům a čestným stoupencům socialismu jistotu a vzpruhu do dalšího zápasu za očistu a upevněni všech socialistických hodnot.
Květnové plénum ÚV KSČ v roce 1969 projednalo a schválilo realizační směrnici, v níž byly obsaženy programové úkoly pro nejbližší období.
Cílem bylo:
- ideově a organizačně porazit pravici, obnovit jednotu strany na základech marxismu-leninismu a plně likvidovat pozice antisocialistických sil ve společnosti: obnovit a upevnit internacionální svazky se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi a znovu získat autoritu KSČ v mezinárodním komunistickém hnutí; rozvinout úlohu socialistického státu a upevnit jeho orgány; v politickém systému Národní fronty zajistit vedoucí úlohu strany a vrátit mu socialistický charakter;
zastavit inflaci a dosáhnout postupné konsolidace národního hospodářství.
Kompletní znění najdete na http://www.totalita.cz/texty/pouceni.php
Související články
- Film: Paul Wilson – normalizace očima cizince (2.2.2015)
- Film: Smrt, která toužila po životě (20.1.2015)
- Rok po roce - 1970-1974 v Československu - pracovní list (20.8.2014)
- Rok po roce - 1970-1974 v Československu - prezentace (11.7.2014)
- "30 případů majora Zemana" - manipulace normalizační televize (3.9.2013)
- Dokumenty opozičních hnutí z počátků normalizace (24.6.2013)
- Muži pražského jara II. část (15.11.2012)
- Normalizace 1969-1971 (26.6.2012)
- Normalizace v dobových textech - pracovní list (16.3.2012)
- Náběh, počátky a podoby normalizace (15.1.2012)
- Dětská literatura a film v době normalizace (1.9.2010)
- Nástup normalizace v učebnici pro ZŠ z roku 1987 (22.11.2009)
- Poetika normalizace: filmové obrazy Československa sedmdesátých a osmdesátých let v školním dějepisu (5.9.2009)
- Československo a Ostrava v čase normalizace - IV. ročník středoškolské studentské konference na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě-Porubě (2009) (19.8.2009)