Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Lyricko-epická báseň "Stalin" Vítězslava Nezvala vyšla v roce 1949 v nakladatelství Svoboda, Nezval tuto báseň věnoval sedmdesátým narozeninám generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina. Toto dílo je psáno v duchu socialistického realismu, nadšeným tónem, je značně patetické, zabarvené komunistickým duchem doby a servilitou vůči režimu. 

Jeho zvláštnost tkví v autorovi – zatímco oslavné básně na Stalina produkovali mnozí autoři, kteří byli publikováni pouze díky konformitě s režimem, přičemž básnických kvalit nedosahovali téměř žádných, Nezvalova tvorba předválečná, nestižená ideologií, dosahuje vysokých kvalit a dodnes patří mezi to nejlepší, co česká básnická tvorba může nabídnout, a to především jeho práce poetistické a surrealistické. Nezvalovi poblouznění Stalinem vydrželo až do období boření stalinského kultu. 

Báseň je složena ze sedmi zpěvů. První zpěv se věnuje zemi, kde „až do časů Lenina, až do časů Stalina/živořil člověk jak vředy posetý Job“. Druhý zpěv následuje Stalinovo narození a mládí až po vyhnanství na Sibiři („dostal k Ježíšku/ svět darem od osudu dítě“). Ve třetím zpěvu básník popisuje Stalinův příklon ke komunistické ideologii („Největším dalekohledem/je dalekohled – maják Lenin“). Zpěv čtvrtý vrhá čtenáře do vřavy bolševického převratu v listopadu 1917 a následující občanské války („Vítězný sedmý listopad/ zůstane navždycky prvním dnem nové éry“); v zpěvu pátém jsou oslavovány výdobytky režimu po převratu nastoleného („v té bitvě strojů proti člověku/ se stroj i člověk náhle osvobodil.“). Následuje nutná pasáž o Velké vlastenecké válce ve zpěvu šestém („Rozdrtit zemi Stalina? / Ve válce? Když to nešlo v míru?“) a vděk Stalinovi („že, maličcí, jsme směli psát/ na Vás a Vaši počest básně“); zpěv sedmý pak uzavírá báseň návratem k člověku z prvního zpěvu, jehož rány jsou v novém režimu zhojeny a život zcela změněn („a z nevolníka stal se pán/ jenž vládne sám sobě prací a socialismem“). 

Vítězslav Nezval se narodil 26. 5. 1900, maturoval na gymnáziu v Třebíči. Studia na brněnských právech ani na Filozofické fakultě v Praze nedokončil. Byl členem Devětsilu, blízkým přítelem Jiřího Wolkra a Karla Teiga, se kterým sepsal manifest poetismu, ryze českého směru jimi založeného. Později se pod vlivem francouzských básníků přiklání k surrealismu. Během války se účastnil odboje, je autorem několika sbírek reagujících na národní ohrožení. Po válce píše jak poezii čistě lyrickou, tak poezii době poplatnou. Umírá v dubnu 1958.