Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Básnický epos "Píseň o Stalinu" Stanislava Neumanna vyšel poprvé v roce 1949. Tato třicetistránková báseň je oslavnou písní na Stalina, je psána v duchu socialistického realismu a pokouší se imitovat ruské byliny. Nutno dodat, že jako zásadně všechna tvroba poplatná ideoologii, tato báseň plní předně účel ideologický a po umělecké stránce postrádá kvalit, o manipulaci historických reálií nemluvě (osvobození prahy Rudoarmějci). 

Epos začíná Stalinovým narozením (Tak narodil se ten, jenž lidstvu dráhu klestí/ Tak narodil se jedné zimní noci/ v gruzínské vísce Gori soudruh Stalin), dotkne se jeho dětství (Otec byl obuvník v továrně ve Tbilisi/ Je v semináři. Popové je učí) a pokračuje revolucemi v Rusku (Když První máj výstřely rozháněli/ tu proti střelbě stál jak skála soudruh Stalin). Dojde k prvnímu setkání Stalina s Leninem (A ač byl každý v jiném konci světa/ byl Stalin s Leninem. A oba jedno byli.), na zmínku o Stalinově vyhnanství na Sibiři, značná část je věnována bolševickému převratu (Za nás, za naši zem a za náš život celý/ mluvily dekrety sovětské lidovlády.), občanské válce. 

Zmíněna je smrt Leninova, rozkulačování (Posadit rolníky na koně ocelové/ Rozdrtit kulaka jako třídu.), nesmí být opomenuto vítězství v 2. světové válce, osvobození Prahy (Soudruzi, pomozte! Na pomoc přijďte Praze!/ A přišli. Přilétli. Vyhublí, nevyspalí.) a celá báseň končí zasněním se nad současností, dosaženým pokrokem a vyznáním lásky Stalinovi (Já mám rád svoji zem, svou mladou republiku/ a proto zpívám píseň o Stalinu// A proto láska, láska Stalinovi/ za nový světadíl, jenž vlajku zítřků nese/ A proto láska, láska stvořiteli/ té země, k níž dnes hledí oči světa.). 

Stanislav Neumann, vnuk S. K. Neumanna, se narodil 17. 10. 1927. Studoval na Francouzské obecné škole v Praze a na Akademickém gymnáziu. Za války byl vězněn na Pankráci a v Terezíně za účast v odboji, po válce studoval na Sorbonně, dokud nebyl povolán zpět po dvou semestrech do Prahy do ÚV Svazu české mládeže. Po převratu působil jako šéfredaktor Státního nakladatelství dětské knihy, během vojenské služby jako redaktor Čs. vojáka, v letech 1958-1963 vedoucím redaktorem Práce mladých. Po roce 1963 působí v diplomacii až do roku 1970, kdy kvůli deprese z politické deziluze podstupuje psychiatrické léčení a poté páchá sebevraždu.