Moderní-Dějiny.cz

Josef Hora: Omyly Karla Čapka

Publikováno: 3.7.2013, Aktualizováno: 16.8.2013 14:05

Poté, co 4. prosince 1924 Karel Čapek publikoval v revue Přítomnost  svou stať "Proč nejsem komunistou?", zareagoval na ni ostře reportér Rudého práva Josef Hora. Na Karlu Čapkovi neměla zůstat nit suchá. Hora se do Karla Čapka pustil s vervou vpravdě agitátorskou. Je jistě zajímavé sledovat, jestli proti článku Karla Čapka použil argumenty ve stylu fair play. Posuďte sami.

Josef Hora: Omyly Karla Čapka

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ferdinand Peroutka založil na začátku roku 1924 týdeník Přítomnost přivítaný tehdy i prezidentem T. G. Masarykem. Na konci prvního ročníku a na začátku druhého uveřejňuje Peroutka anketu nazvanou Proč nejsem komunistou. Napsali mu do ní přední čeští spisovatelé a intelektuálové - Josef a Karel Čapek, Jan Herben, František Langer, Josef Kopta, Fráňa Šrámek, Ladislav P. Procházka, Jaroslav Kallab, Jaroslav Kříženecký i Ferdinand Peroutka, který se na anketě podílel nepřímo svou statí o komunismu.
Proč jsem a proč nejsem komunistou? Odpovědi prvorepublikových osobností upoutávají svou otevřeností, věcnými argumenty a stále platnými soudy.

Kniha Proč nejsem komunistou, jejímž editorem je Jaromír Hořec, doprovázená fotografiemi účastníků ankety, byla v minulém období „normalizace“ opsána ve strojopisné řadě České expedice. V roce 1990 vyšla knižně a oslovuje i naši současnost. Byla doplněna i odpovědmi komunistických publicistů Josefa Hory, Ivana Olbrachta a St. K. Neumanna. Takže tím diskuse dostává plastický tvar a vybízí čtenáře, aby si udělal sám své závěry.

Josef Hora (8. července 1891, Dobříň – 21. června 1945, Praha) byl český básník, překladatel a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.

Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, v Roudnici vystudoval gymnázium. Rodná obec ho velmi ovlivnila a často se k ní ve svých dílech vracel. Po rozchodu s rodiči ho vychovávali prarodiče. Po maturitě roku 1910 odešel do Prahy, kde vystudoval práva a stal se novinářem. Verše otiskoval v časopise Vesna. Nejprve působil v sociálnědemokratických novinách, od roku 1921 v Rudém právu, kde přispíval do kulturní rubriky, a v proletářském časopise Právo lidu. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929 – Manifest sedmi) se stal redaktorem Českého slova. Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi (1935). Dále ho a jeho tvorbu ovlivnilo jeho cestování – navštívil SSSR, Francii, Maďarsko, Itálii, Estonsko. Po roce 1921 se stal jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.

Josef Hora: Omyly Karla Čapka, Rudé právo, 7. prosince 1924

Josef Hora
OMYLY KARLA ČAPKA

Do poslední „Přítomnosti“ napsal Karel Čapek úvahu „Proč nejsem komunistou". A promluvil tu pravděpodobně nejen za sebe, slavného dnes literáta, ale i za sta inteligentů, kteří si podobně, byť ne tak jasně, řeší svůj vztah k socialismu a komunismu.

Stojí Karel Čapek na výšinách doby, pozoruje hemžení hmyzu, usměje se sem tam shovívavě, sem tam někoho polituje v novinách, vyřkne radu, jak zlepšit to a to, ale celkem ho svět nerozčilí, vášeň vyznávat a popírat je mu cizí. Hle, svět ... Je mizerný, špatně organizovaný, lidé žijí neprakticky, propadají bludům, tápají jako slepí, nevědí kudy kam, ale což je to možno jinak? Nějaký záložník odepřel vzíti do ruky zbraň a odsoudili ho. Dejte mu milost, zavolal Karel Čapek, ale ty, hochu, se umoudři, nespoléhej na svůj slabý rozum, nepřeháněj své přesvědčení. Do ničeho se nemíchej, radila mi kdysi babička, kterou těžký život naučil pokoře a jež se nikdy nevzepřela zlu. A Karel Čapek, mladý, průbojný literát, dospěl až na hranice moudrosti babiččiny. Neztěžuj, vojáčku, život sobě i nám. Je beztak dost těžký. Netrap se, svěř se náruči zákona, on je odpovědný a ne ty, ubohý, slabý hmyze, jenž by ses měl vlastně pachtit jen za trochou štěstí. Že i vlast byla dobyta revoltou, odporem k zákonům, že i hodní měšťáci si dobyli svého místa na slunci hanebnou vzpourou proti vrchnosti, při čemž odletovaly od gilotiny hlavy králů, markýzů i metres - copak je Čapkovi do toho?

A tak vykládá Karel Čapek, proč není komunistou. Vždyť ten komunismus je jakási nelidská posedlost neposlušností řádu. Jeho heslem je moc a nikoli pomoc. Tvrdí, že dnešní svět nemá mravních prostředků k nápravě. Patrně vůbec pochybuje o lidské hodnotě většiny lidí. Je pochmurný, tragický, káže nenávist, bere chudým primitivní radost ze života, které prý přece má dnes služka a dělník víc než madame a domácí pán. Generalizuje, všecko popírá, rozvrací duše a pohoršuje prosťáčky. A Karel Čapek není komunistou, protože jeho srdce je na straně chudých a protože skutečná chudoba není třídní instituce, kterou je možno zvrátit, ale prý neštěstí, jež bude vždycky, děj se co děj, snad už jen proto, aby z lidských srdcí nevymizely hodnoty soucitu, ochoty, pomoci a solidarity.

Čertovský Čapek! O co o všecko by nás ten komunismus vlastně připravil! O nic víc než o víru v člověka. Chudí budou tedy vždycky, abychom měli koho zachraňovat, koho odívat a krmit, kdežto komunismus jich chce použít jen jako hmotného nástroje k dosažení jistých cílů. Jakých - tím se K. Čapek nenamáhá, pro něho neexistuje přemýšlení tolika socialistických myslitelů, kteří shledali, že kapitalistický řád společenský slouží ke štěstí (třeba jen v hmotném smyslu) pouze malé menšiny lidí a ty ostatní nechává o hladu, bez svobody, jako ve vězení ... A kteří strávili léta přemýšlením, jak dojíti k společenskému řádu, jenž by byl méně lidský, jenž by byl založen na úctě k práci, osvobozené od velkého vlastnictví a kapitalismu. Ví Karel Čapek, že ani jeho by nebylo, ani „R. U. R.“, ani „Krakatitu“, ani jeho uvažování o tom, proč není komunistou, kdyby před ním, sto a přes dvacet let tomu nazad, nebyla tekla po pařížských ulicích krev? Oh, krev! Komunismus, vykládá Čapek, křičí po ozbrojení proletariátu, aniž se přimlouval i za ozbrojení buržoazie, čímž prý rozvrací společnost nikoli násilím, nýbrž porušováním čestnosti. Jako by buržoazie nebyla už dávno ozbrojena a neměla k dispozici armády, policisty a špicly! Zastřelit člověka zezadu není zločin - káže prý komunismus. Kde to slyšel Karel Čapek?

Trhaje svět na kusy, které k sobě nepatří, chce komunismus svou třídní nenávistí a vzteklostí učiniti z člověka canaille; takového ponížení si chudý člověk nezasluhuje - dodává Čapek, a aby ukázal, jak dobře on, nekomunista, rozumí chudému, přikládá mu měkké srdce, náklonnost k vlídnosti, lásce a obětavosti. A to vše prý chce komunismus zkazit, sprovodit ze světa!

Věříte vlastně, Karle Čapku, tomu všemu? Nesvádí vás jen koketní postoj filozofického pozorovatele hmyzího hemžení, přemíra duchaplnosti k těmto úsudkům, jež se namnoze pranic neliší v mnohém od úsudku nějakého toho podredaktora „Večera“? Nevidíte, že váš způsob lásky k chudým, vaše teorie pomoci, vaše nenávist k nenávisti z vás činí bezvolný nástroj dnešních ovladatelů světa?

Karel Čapek má v Anglii přítele, jímž je slavný spisovatel H. G. Wells. Učil se mnoho od něho, ale měl se od něho také poučiti alespoň o základních formulkách socialismu. Je cosi jako opravdu dobrá vůle na dně i největších omylů Čapkových - ale jak je možno potírat komunismus tímto způsobem? Rozdělil snad komunismus svět ne na bohaté a chudé, ale na vykořisťovatele a vykořisťované? Byl to snad komunismus, jenž ponížil chudého nejen jeho chudobou, ale i vnitřní nesvobodou, jež, plyne ze závislosti na penězích? Zrodil se snad pocit třídního boje a i třídní nenávisti z mozku některého komunisty? Vymyslel si ho Marx? Nedovede pochopit Karel Čapek, že by k tomu bylo třeba ne nadlidské, ale přímo nelidské a psovské lásky, aby zabránila v srdcích miliónů vzrůstu nenávisti, pučící ze vší psoty a lidskou důstojnost ničící pohany tvorů stvořených k obrazu lidskému? Chudí jsou veselí, pravda. Patrně proto, že mají klidné svědomí. Ale kdo jim bere radost ze života? Kdo jim odpírá čistý byt, slunce, chleba a léky? Kdo jim odpírá všecko to ostatní, k čemu domnívá se míti právo každý rozumný člověk? A násilí? Kdo naučil proletariát víře v násilí? Kdo způsobil, že násilí bylo a je a bude, žel, patrně i příště nástrojem k udržování moci jedněch nad druhými a ovšem (voláte přece po rovných zbraních!) i nástrojem utlačených k svrhnutí utlačovatelů?

A rozumí se samo sebou, že komunismus jako každá jiná opravdu životná idea činí lidi nesmiřitelnými až k fanatismu. Nemůžeme milovat všechny lidi stejně. To je hloupost. Milujeme jen své bližní. Kdo za to může, že lidé nejsou jen srdce vždy schopná dobrých úmyslů, ale že jsou i nástroje určitého kréda a jisté moci a že v boji nelze odlišovat? Učí-li kde nějaký blbý agitátor chudé lidi nenávidět osobně - všechny měšťáky, závidět jim, mstíti se na nich osobně, to není komunismus. To je vlastnost, kterou najdete všude. Mluvíte-li s někým o funkci sleziny a on řekne, že je to měšťácká věda, to není komunista, nýbrž blouznivec. Ale rozhodně méně lidem škodlivý než ten, kdo říká, že neexistují žádné třídy, že mezi bohatými jsou lidé šlechetní jako mezi chudými a ti že si mají podati ruce a že bude dobře. To se ví, že mezi podnikateli a kapitalisty jsou dobří lidé, bůh s nimi, ani nejfanatičtější komunista je nechce pověsit na lucernu. Ale pomohou? Odstraní ono tragické napětí, jež dělí společnost na dva tábory a jež by ji dělily, i kdyby nebylo těch nelidských komunistů?
Rudé právo, 7. prosince 1924

Bibliografická citace: HOŘEC, Jaromír. Proč nejsem komunistou. Praha: Lidové noviny, 1990, 110 p. ISBN 80-710-6006-2.

Diskuse

Josef Hora: Omyly Karla Čapka

Re: Metodická poznámka

Děkuji za reakci. Jistě, úvod je tendenční. Ostatně jako jakékoliv jiné subjektivní hodnocení. Horova reakce je také silně tendenční. Doporučuji žákům ukázat pouze samotn...

Re: Metodická poznámka

A ještě prosím, abyste si doplnili chybějící čárku ve větě "Je jistě zajímavé sledovat ČÁRKA jestli proti článku Karla Čapka použil argumenty ve stylu fair play." Děkuji...

Metodická poznámka

Velmi děkuji za zveřejnění této polemiky. Je to opravdu záslužná práce, texty ve výuce určitě použiji. Jen drobná poznámka metodická: myslíte, že je vhodné už předem žák...

počet příspěvků: 3 | poslední příspěvek: 16.8.2013 14:17Vstup do diskuse >>

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

3.7.

Ivan Olbracht: Proč nejsou komunisty

Podobně, jako zareagoval redakční kolega z Rudého práva Josef Hora, zvedl pomyslnou rukavičku souboje i Ivan O...
3.7.

Stanislav K. Neumann: Dopis z Prahy

Ve stylu Perských listů píše Stanislav Kostka Neumann fiktivní dopis jistého Sáši, který koresponduje z Prahy ...
2.7.

Jaroslav Kříženecký: Proč nejsem komunistou?

Genetik zabývající se filozofií a vývojem vědy byl osloven Peroutkovým týdeníkem Přítomnost, aby se vyjádřil n...
2.7.

Richard Weiner: Proč nejsem komunistou?

Expresionistický básník, prozaik a pařížský dopisovatel Lidových novin Richard Weiner se osobitě vypořádal s a...
2.7.

Ferdinand Peroutka: O praporu rudém a šedivém

Jeden z nejvýznamnějších československých novinářů 20. století Ferdinand Peroutka vydával kritický týdeník Pří...
1.7.

Jaroslav Kallab - Proč nejsem komunistou

Jaroslav Kallab - právník, který znal svůj obor jak z akademického prostředí, tak ze soudní praxe. Působil jak...
27.6.

Jan Herben - Proč nejsem komunistou?

Historik, politik, žurnalista, člen Maffie a Masarykův přítel Jan Herben na otázku - proč nejsem komunistou? -...
26.6.

František Langer - Proč nejsem komunistou

Lékař československých legií v Rusku, spisovatel a dramatik František Langer byl osloven, aby do Peroutkovy Př...
26.6.

Ladislav P. Procházka - Proč nejsem komunistou?

Ladislav Procházka se k otázce, kterou mu položila Peroutkova Přítomnost v roce 1924, postavil nevšedním způso...
26.6.

Fráňa Šrámek - Proč nejsem komunistou?

Spisovatel, buřič a básník Fráňa Šrámek na tuto světonázorovou otázku v Peroutkově Přítomnosti v roce 1924 odp...
26.6.

Josef Kopta - Proč nejsem komunistou?

Koptova odpověď na tuto otázku, zveřejněná v týdeníku Přítomnost v roce 1924, je velmi originální. Oceňuje růz...
26.6.

Josef Čapek - Proč nejsem komunistou?

Všestranně nadaný Josef Čapek se vypořádal s o tázkou "Proč nejsem komunistou?" citově, srdcem tvůrce zavrhuje...
25.6.

Karel Čapek - Proč nejsem komunistou

Spisovatel a publicista Karel Čapek, tento citlivý a přemýšlivý pozorovatel společnosti, měl silnou potřebu se...
6.1.

KSČ v letech 1921-1938

Prezentace se zaměřuje na vznik,počátky a vývoj KSČ, a to jak v širším celoevropském kontextu, tak v závislost...
4.12.

Politické dějiny ČSR 1929-1938

Výuková prezentace "Politické dějiny ČSR 1929-38" přináší přehled politických událostí v Českoslovesku daných ...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT