Moderní-Dějiny.cz

Vojta Beneš - Mezi Západem a Východem (1947)

Publikováno: 27.3.2014, Aktualizováno: 27.3.2014 18:33

Článek prezidentova bratra Vojty Beneše z roku 1947, původně publikovaný v Newyorských listech, kterým se snažil s ohledem na předválečnou a válečnou zkušenost vysvětlit americkému publiku poválečné odmítnutí západního liberalismu, sílné slovanské cítění a příklon Československa k Sovětskému svazu.

Vojta Beneš - Mezi Západem a Východem (1947)

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Text je ideálním pramenem pro diskuse o proměně československé zahraniční politiky po II. světové válce, o jejích příčinách (kořenících v předválečném období a sílící v průběhu války), o nové vlně intenzivního panslavismu a adoraci slovanství (jako protipólu všeho germánského a německého), o sílící závislosti na Sovětském svazu (prosazované jednoznačně a dlouho komunisty, ale akceptované také mnohými demokratickými politiky stran Národní fronty), o představě, že Československo bude jakýmsi "mostem" mezi Východem a Západem, o iluzi, že budeme následovat Sovětský svaz, přejímat jeho "hospodářské teorie" a přitom zůstaneme svobodní a uchováme si národní svébytnost...

Text byl v Československu publikován v červnu roku 1947 v měsíčníku pro literaturu, umění a vědu Český život, ročník I., číslo 6.

Medailon Vojty Beneše (* 17. 5. 1878 Kožlany, + 20. 11. 1950 South Bend, USA) najdete ZDE

POSLANEC ÚNS VOJTA BENEŠ, z jehož pera přinášíme článek o našem poměru k západu a východu. Tato, u nás dosud neotištěná stať, byla původně uveřejněna v New-Yorských listech se dne 2I. srpna 1945 a je jistě zajímavě, jak krátce po revoluci vyjasnil V. Beneš jeden z našich nejožehavějších problémů, který je naším tiskem dosud stále prodiskutováván.

Americkým tiskem jdou rozmrzelé hlasy, že Československo už není tím demokratickým státem, jakým bylo pod Masarykem. Vytýká se nám, že nemáme vlastní vůle, že nové Československo je v područí Sovětů. Upírá se nám prostě vlastní osobitost a to, oč se v československé Americe vedly dlouhé a nevlídné diskuse: samobytnost. Mezi muži, kteří takto píší, nejsou jen zavilí nepřátelé sovětského Ruska, jako je na př. hamiltonský profesor Kirconnel, je mezi nimi i liberál rázu Irwinga Pflauma, ale také známý Rheinhold Niebuhr, muž nesporně vysoce vzdělaný. Jeho starost o Německo a nechuť k Sovětům je diktována nejen jeho náboženským založením, ale i jinými zřeteli.
Na naši situaci mezi západem a východem myslil T. G. Masaryk po celý svůj život. Lze říci, že konečný smysl všech jeho úvah byl velmi jasně vyjádřen onou skvělou větou, již pověděl ve svých rozhovorech s Karlem Čapkem: „I my chceme zvonit na zvonici světa!" Masaryk nevolal nikdy po svobodě, která by sama v sobě měla být smyslem našeho národního života. Jemu byla svoboda i samostatnost, samobytnost jen prostředkem k vyššímu cíli. Mělo to prostě znamenat, že i my máme světu co říci, že máme své vlastní poslání mezi národy. Nejen biologická, jazyková individualita zvláštní slovanské krve, ale něco více než to: individualita duchovní, osobitost vyššího řádu lidského s vysokým humanitním posláním a všelidským cílem.
Mluvilo se i mezi námi mnoho o samobytnosti, ačkoli mnozí z těch, kdož za ni bojovali, si neuvědomovali, že samobytnost zůstane tak dlouho prázdnou frází, pokud nedonese lidské civilisaci své vlastní osobité dary duchovní, svůj vlastni příspěvek. To nám ostatně svět neupíral a až do roku 1938 nás prohlašoval za „ostrov demokracie", na kterém jsme pod Masarykem stavěli „katedrálu humanity".
Bylo tomu tak a musili jsme budovat své místo mezi národy. Neměli jsme materiální sílu, která by nám byla zaručovala vliv ve světě. Musili jsme jako malý národ usilovat o sílu duchovní. Pro ni nám svět přiznal právo samobytnosti.
Dnes však o naší svobodě a samostatnosti hovoří jistí Američané s pochybami, když tvrdí, že dr Beneš s celým takřka národem upadl do sovětského područí, jako by se Československo vzdalo vlastního poslání mezi národy světa, zavrhlo všechny své velkolepé tradice a vydalo se do budoucnosti plně cestou za sovětskými vzory.
Nemůže být o tom pochyby, že ve druhé světové válce byli jsme vrženi mezi strašné světové víry a postaveni tak jako řecký Herakles na rozcestí. Ptali jsme se a ještě se ptáme, s kým máme jít. S východem či se západem? Se sovětskými národy či znovu s liberalistickým západem?
Až do počátků sedmnáctého věku jsme šli vlastní cestou, časem dobře, časem po cestách křivých. A potom dvě stě let ve vleku nejstrašnější evropské reakce. Ale konec XVIII. století, velká liberalistická revoluce nás probudila. Obnovila mnohé z idejí naší velké minulosti. Přimkli jsme se k nim, k ideálům svobody, rostli jsme jimi a sílili až do konce devatenáctého století. S ní pak, s liberalistickou demokracií získali jsme svou samobytnost a svobodu. Neboť až do té doby nové, lidové Rusko spalo a ani ve svých porevolučních letech nebylo dost silno, abychom na ně mohli spoléhat. Ale Tomáš Masaryk nespouštěl z nového Ruska očí a varoval svět před omylem projevovaného nepřátelství k slovanské zemi na východě. S ním i dr Beneš.
Nebylo jejich věcí, že evropský západ nerozuměl vývoji světa. A když přišel Mnichov, prohrál svou roli mezi národy, obzvláště mezi malými národy evropského jihovýchodu. Ukázal strašlivé mravní slabiny liberalistických demokracií, které opustily ideje, objektivní pravdu a duchovní hodnoty, myslily sobecky jen na svou biologickou existenci, rušily své mravní závazky a vydaly nás i sebe samy zbaběle nepříteli.
Některé z nich se průběhem strašný porážek vzpamatovaly. A tehdy počala na východě vítězit nová světová říše a ohromovala svými úspěchy. Vstalo socialistické Rusko. Vítězilo, protože pochopilo velikost objektivních idejí a mravních zásad.
I když to byla státovědecká ideologie vyvěrající z hegelovských pramenů nastupujícího marxismu a jeho historického materialismu, zdvihly se Sověty vysoko nad mravně porušený liberalism, který demokracii změnil na „lip service", ve skutečnosti však jí zasadil těžké rány namnoze nezhojitelné.
Nelze pochybovati, že anglická vytrvalost stejně jako americká technická energie organisovaná vědecky prokázaly mohutnou sílu, jež spoluzachraňovala svět. Nelze si neuvědomit, že svět technické západní kultury byl posílen i objevením atomové bomby, která je nejen zkázou Japonska, ale výstrahou pro všechen svět. Ale i poslednímu pozorovateli je jasno, že mravní prohry liberalismu jsou tak těžké, že není nikoho a ničeho, co by západní liberalistícký svět mohlo zbavit odpovědnosti za světovou válku a hekatomby, které v lidstvu napáchala.
Anglický liberalism zaplatil svou mravní prohru přes všechny veliké zásluhy Churchillovy těžkou prohrou politickou. Ani liberalistické uspořádání světa není dnes sice v rukou lordů, ale to není záruka do budoucností. Anglický dělník se musí teprve osvědčit, kdežto Sověty mají sebou dvě desetiletí obdivuhodného vývoje a válku, ve které největší hřivnou přispěly k záchraně světa. Není divu, že nové Rusko přitahuje zejména malé východoevropské národy, které tak strašně platily za sou malost a liberalistickou dekadenci.
Chtěli jsme své materiální malosti uniknout přikloněním k západu a spoluprací s východem, pokud nebylo jiné, mravně bezpečnější síly, která by byla oporou naši malosti. Ale Mnichov nás udeřil cynicky do tváře a prokázal marnost dvacetiletých naději od časů trianonské smlouvy. Byla to nejen rána do tváře. Byla to i rána do hlavy. Když jsme procitli ze strašného zoufalství, stálo nad námi jako milosrdný Samaritán veliké Rusko a se svou materiální záchranou nám přinášelo i důvody jejich zdrojů: sovětskou ideu spravedlnosti, již pozdvihlo a povýšilo nad libera-isticky pojatou svobodu.
Liberalistické uspořádání světa, jak jsme v ně spoléhali, je pro nás již jen včerejším pomyslem; už nestojíme jako Herakles na rozcestí, ale na přelomu nových dějin. Není to tedy naše vina, jsme-li značně blíže k východu než k tradičnímu západu, k němuž nás vázala všecka naše historická minulost, už od časů římského vítězství nad Cyrilem a Methodějem.
Ale Sověty nespadly s nebe. Nenarodily se v jediné chvíli. I ony jsou dílem staletí a nejsou tak strašně vzdáleny západoevropskému vývoji. Je v nich tatáž duše ruského lidu, ruského myšlení, jakým se jevila ruská duše pod carismem. Vyrostly z liberalistické revoluce jako z hegeliánství a marxistického pojetí státu stejně jako z mesiánství Tolstojova. V naší malé české zemi odedávna se rodilo podivuhodné tušení, že naše spása je na severovýchodě, a tam že vyjde jednou naše slunce.
Jaké úžasné tušení!
Evropský liberalism v této válce se vyčerpal ze svých posledních mravních sil. Má-li jakoukoli naději na obrození, nebude to pravděpodobně jen linie, na niž za své návštěvy v Moskvě ukazoval americký Johnston. Lidstvo všude, i v Americe, přechází věk neregulovaného individualismu. Zvítězila-li v této druhé světové válce průmyslová organisace světa, zůstávají mravní síly lidových mas liberalistických demokracií nadále rozleptány, zatím co lidové síly Sovětského Ruska se vyrovnávají s technickým pokrokem. V liberalistickém světě technika daleko předhonila morálku. V Sovětech vyrovnává morálka svůj krok s technickým vývojem. Proto Sověty vítězí. A hospodářské obrození demokratického světa je možno jen na této linii morálního vyrovnání. Nedojde-li k němu, je liberalistický svět odsouzen i s idejí nedokonale pojaté svobody k pádu.
A na tomto vědomí se buduje a musí budovat nová československá samostatnost. Vytýkají-li nám dnes západníci, že opouštíme demokracii, nechápou nebezpečí, v kterém až po krk tonou. V jejich výtkách, že jsme se stali „puppet governmentem", je jenom hlas špatného svědomí a neochota přiznat vlastní těžkou vinu a podniknout nápravu.
Jestliže jsme se přiklonili k východnímu chápání světového vývoje, není v tom jen vědomí našeho slovanství, vědomí jedině možné obrany proti germánskému pojetí života, přesvědčení, že dosavadní liberalism nám takové ochrany pro své mravní defekty neposkytuje. Ve všem tom je daleko, daleko více. Je v tom touha po mravním oprávnění naší národní existence. Je v tom otázka Hamletova: Být či nebýt ?
Naši kirconnelští kritikové, Pflaumové či Niebuhrové prostě nechápou naši situaci. Nedovedou ji chápat; náležejí k velikým národům, jejichž existence nebude ohrožena ani tehdy, když liberalism se neobrodí a povede v lůně jejich národů k nesnázím, které by nás, malé národy, prostě vykořenily z historie.
Konstatujeme, že Československo a Čechoslováci nikdy nebyli a nikdy nebudou „puppet governmentem". Byli jsme otroky cizí zvůle a vlády, ale loutkou jsme nikdy nebyli a nikdy, tedy ani za svého nového stavu a přátelství k Sovětskému Rusku, nebudeme. Nejen proto, že trváme na Masarykově zásadě a chceme vlastním zvonem zvonit na zvonicí lidstva, ale zvláště proto, že jsme si příliš dobře vědomi, že následujíce bezmyšlenkovitě Rusko, ztratili bychom vlastni osobitost, dokonce vlastni důstojnost. A jednoho dne bychom ke svému překvapení poznali, že jsme ji ztratili v první řadě u Sovětského Ruska.
Československo si může zachovat sovětské jako jiné přátelství jen tenkráte, když bude cítit vlastním srdcem, myslit vlastním mozkem, budovat vlastni energii a logikou, projevovat se vlastní vůli. A vší svou osobitostí a samobytností přispívat v bratrském svazku ostatních slovanských národů k vyšší mravní civilisaci světa.
Jaký smysl by měla československá samobytnost a existence, kdyby nebyla k ničemu jinému, než aby Čechoslováci tancovali podle sovětského taktování? Ne. Sověty nás nechtějí mít takové, jak nás Kirconnelové líčí. Jednoho dne by se nás právě ony optaly, k čemu vlastně ta československá samostatnost je a nebylo-li by lépe, aby zmizela se světa vůbec. Neboť samobytnost národa se neprojevuje jedině řečí, národními kroji a tanci, ale převážně duchovními hodnotami, jimiž národ v duchu svých ideových tradic žije a dále se vyvíjí. Tím se lišíme a musíme lišit od Sovětů jako malý národ a stát od státu a národa velikého.
Jsem přesvědčen, že i mnozí naši komunističtí duchovní vůdcové jsou si této zásady plně vědomi. Četl jsem prof. Nejedlého, dnešního ministra školství. Vrací se k Husovi, k Žižkovi, k velkým našim národním vůdcům, k tomu, co tvořilo podstatu naší vlastní duchovní samobytnosti, podstatu našeho češství. Jako by říkal a připomínal, že také my musíme přinést své duchovní dary, svou samobytnost a individualitu do nového slovanského světa a že si ji musíme zachovat, chceme-li žít. Prostě: že i my Čechoslováci máme ve světě své poslání vedle ostatních, vedle Sovětského Ruska.
Tatáž zásada byla v podstatě velmi krásně vyjádřena v prohlášení nově orgahisované strany československých socialistů.
A ještě poznámku: Germánská věda zpečetila germánský pád v té chvíli, když počala na místě pravdě sloužit germánskému státu. Německo zůstalo sice mohutnou silou materiální, ale mravně samo sebe odsoudilo k smrti již před německým pádem.
Padlo-li Německo, jak daleko dříve by byl odsouzen k smrti malý národ, kdyby opustil pravdu, sloužil státu, moci a síle? Jet prvním požadavkem spravedlivé svobody v malém státě, aby si jako sine qua non předpoklad samostatného života zachoval ukázněnou svobodu duchovní. Nositelem ducha je osobnost. Nic není tak silné jako idea. I v tom je velikost našich národních tradic: ukázněná duchovní svoboda udržela nás při životě vzdor všem katastrofám, které náš národ v dějinách stihly.
Je nám jasno, že budeme stati nebo padati s duchovní svobodou svého lidu. Proto ji zachováme na věky. I když naše hospodářské instituce projdou velikými a zásadními změnami a přiblíží se východním hospodářským theoriím; svou ukázněnou duchovní svobodou zůstaneme blízcí všem svobodným zemím, všem svobodným duchům, všem svobodným národům. Jsme svým tisíciletým vývojem pevné zakotveni v západní civilisaci. Ale své oddané přátelství k Sovětům neporušíme. V jeho duchu počínáme žít novou, velikou epochu svého národa, epochu ušlechtilého slovanství, jehož smyslem je spravedlnost jako předpoklad naší skutečné svobody. Neporušíme je ani proto, poněvadž považujeme toto přátelství za jedinou cestu k novému, lepšímu světu a universálnímu duchovnímu i politickému míru.

Český život - měsíčník pro literaturu, umění a vědu - vydával od počátku roku 1947 (I. ročník) Klub socialistické kultury, časopis vycházel 20. dne každého měsíce, redakci vedl Dr. F. Bulánek za literární spolupráce Kamila Bednáře, tisknul Melantrich. Klub socialistické kultury (KSK) byl založen v listopadu 1946 a jeho cílem bylo „sloužit socialismu a kultuře“. Pod pojmem socialismus si zakladatelé klubu představovali nový způsob života s důrazem na tradiční hodnoty masarykovské republiky včetně hodnot křesťanských, a předpokládali tedy, že ideály socialismu bude možné sladit se standardními demokratickými principy. Další informace o klubu, jeho členech, nakladatelské činnosti a programu čtěte na stránkách Slovníku české literatury po roce 1945.


Fotografie

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

1.10.

Plíživé omezování demokracie v letech 1945–1948 ve vzpomínkách opata Anastáze Opaska

Nabízíme vám ukázku ze vzpomínkové knihy opata břevnovského kláštera Anastáze Opaska Dvanáct zastavení, ze kte...
25.5.

Václav Černý o tzv. národní očistě a národní spravedlnosti po válce

Autor dává v textu průchod svému rozčarování nad poválečným porušováním idejí Národní fronty všemi jejími poli...
15.1.

"Pan president se nám vrátil" - brožura o Edvardu Benešovi z roku 1947

Digitální kopie publikace osobního tajemníka Edvarda Beneše v londýnské emigraci Eduarda Táborského, v níž zac...
6.12.

Edvard Beneš - Na cestě k novému slovanství? (1947)

Pasáž z knihy Edvarda Beneše „Úvahy o slovanství", kterou přetiskl na jaře roku 1947 měsíčník pro literaturu, ...
30.11.

T.G.M., Jan Masaryk a Edvard Beneš na dobových pohlednicích

Digitalizované dobové pohlednice s portréty významných československých státníků Tomáše G. Masaryka, jeho syna...
8.8.

Václav Černý o Benešově koncepci "nového slovanství"

Přečtěte si zamyšlení Václava Černého z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“ o Benešově předst...
8.8.

Václav Černý o povaze "komunistického sovětismu" a "rudého carismu"

Václav Černý se zamýšlí ve svém nedokončeném eseji „Vývoj a zločiny panslavismu“ nad povahou ruské revoluce, s...
7.8.

Václav Černý o Benešově důvěře v Sovětský svaz

Přečtěte si zamyšlení Václava Černého z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“ o nekritické důvě...
24.3.

Projev Dr. Edvarda Beneše v Praze 16. května 1945

Kvalitní kopie výpravné publikace z roku 1946, která čtenářům nabídla rok po osvobození známý pražský projev p...
12.11.

Pretotalitní Československo II. (od voleb 1946 do února 1948)

Druhá část výkladové prezentace je zaměřena na období od květnových parlamentních voleb v roce 1946, na nejdůl...
6.11.

Pretotalitní Československo I. (od května 1945 do voleb 1946)

První část výkladové prezentace je zaměřena na období od konce války v květnu 1945 v Československu, na zásadn...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Benešovy projevy

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
23.12.

Edvard Beneš - I. část (1884 – 1915)

Edvard Beneš je bezesporu významnou osobností československých dějin. Na jeho politická rozhodnutí a činy však...
24.11.

Tajná zpráva plukovníka H. Píky pro prezidenta republiky dr. E. Beneše

1941, 10. srpna, Moskva. - Plukovník Heliodor Píka ve zprávě píše o jeho dosavadní činnosti v Sovětském svazu ...
25.9.

Slovanství a panslavismus v 19. a 20. století - odlišnosti české a ruské podoby

Studie přináší analýzu vývoje panslavismu, jeho různé podoby v Rusku i v prostředí menších slovanských národů ...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

Aktualizováno: 30.10.2024 17:12 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

V pátek 18. října 2024 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni knižními, finančními odměnami a bezplatným předplatným časopisů Dějiny a současnot (NLN). Odb...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT