DÉLKA 9:30

Dcera Helena z Jičína
Paní Helena se narodila v Hořicích v Podkrkonoší v rodině koláře. Měla dva starší bratry a sestru, která trpěla Downovým syndromem a dožila se pouze 21 let. Všichni členové rodiny byli věřící katolíci. Otec Heleny se politicky  angažoval a vykonával funkci předsedy Československé strany lidové v Hořicích. Byl zatčen v roce 1953 v den svých 72. narozenin a obžalován za údajnou protistátní činnost. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k nepodmíněnému trestu osmi let. Z věznice byl propuštěn po 3 letech výkonu trestu, 14 dnů po smrti své manželky. V 60. letech byl rehabilitován. Skutečná příčina odsouzení Helenina otce zůstává dodnes neznámá…

Paní Helena má jednu dceru. Celý život pracovala jako zdravotní sestra. Díky svému úsilí a píli se vypracovala na pozici vrchní sestry v nemocnici. Nyní je v důchodu a žije v Jičíně. Angažuje se v Konfederaci politických vězňů v Nové Pace a ve sdružení Dcer politických vězňů 50. let.


Dcera Lída z Prahy
Josef Měřička, otec paní Lídy, se narodil v r. 1895. 1. světovou válku prožil na frontě. Ve 2. polovině 30. let postavil továrnu na pletené zboží, která měla formu rodinného družstva. Ve 2. světové válce se angažoval v odbojové skupině a byl vězněn v Terezíně, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. V té době získal ČS medaili za zásluhy. V r. 1948 byla továrna znárodněna. Tatínek odešel na Šumavu, kde pomáhal převádět lidi přes hranice. V r. 1950 byl za ukývání postřeleného chlapce, uprchlého z vyšetřovací vazby, odsouzen na 16 let za velezradu. Rodina psala řadu žádostí o milost, všechny byly zamítnuty. Tatínek prošel více komunistickými věznicemi. 31. března 1959 zemřel ve vězení v Leopoldově. Maminku Miroslavu vystěhovali se šesti dcerami z domu v Praze do zdevastovaného bytu na Vysočinu. Děti živila z malého důchodu. Příležitostně pracovala v zemědělství. Nejstarší sestra Mirka se v r. 1946 provdala za letce R.A.F., se kterým se odstěhovala do USA. Další sestry nemohly studovat. Maminka zemřela v r. 1971. Pro Lídin život byla vždy důležitá víra v Boha. Vystudovala zahradnické učiliště a střední zemědělskou školu. Díky ztrátě Lídiných kádrových materiálů mohla vystudovat obor psychologie a filozofie na FF UK. Po studiích pracovala jako klinická psycholožka s nemocnými dětmi. Její první muž zemřel, když byl jejich synovi necelý rok. Po devíti letech se znovu provdala a vychovala nevlastního syna. V důchodu se spolu s manželem těší ze čtyř vnoučat a pejska, ráda pracuje na zahradě a maluje.

Dcera Jarka z Prahy
Tatínek paní Jarky, Zdeněk Wünsch, se narodil v Praze v roce 1922. Jeho rodina byla pravicově orientována. Zdeněk se vyučil sazečem a po roce 1948 se zapojil do odbojové skupiny, která plánovala po Únoru 1948 politický převrat. Otec byl odsouzen v roce 1949 za velezradu a špionáž na 12 let odnětí svobody, ke ztrátě všech občanských práv a zabavení veškerého majetku. Maminka se spolu se svými rodiči, bratrem a malou Jarkou musela přestěhovat do malého rozděleného bytu v Karlíně. Příslušníci StB ji nutili k rozvodu s manželem, musela opustit své zaměstnání. Zdeňkovi rodiče, staří důchodci, byli vystěhováni do pohraničí, kde se museli z rozhodnutí národního výboru ještě několikrát stěhovat, a doživořili zde do konce svých životů. Tatínek byl podmínečně propuštěn z vězení po 7 letech a s podlomeným zdravím. Po návratu z vězení pracoval v dolech na Kladně. Po několika letech mu bylo dovoleno být závozníkem. V 2. polovině 60. let se vrátil ke svému oboru v organizaci novinářů. Oba rodiče zemřeli krátce po dovršení věku 60 let, revoluce v roce 1989 se ani jeden z nich nedožil.

Jarka se narodila v roce 1945. V době uvěznění tatínka jí byly 4 roky. Po ukončení základní školy věřila tomu, že bude studovat. Maminka její spolužačky ji však ke konci docházky základní školy udala, takže nebylo možné toto Jarčino přání naplnit. Byla nucena vyučit se servírkou, později se jí podařilo vystudovat střední hotelovou školu. Pracovala jako servírka, recepční a od konce 70. let až do důchodu jako účetní. Po revoluci v roce 1989 se stala členkou Konfederace politických vězňů a poslední dobou pomáhá v Nadaci pro bývalé politické vězně 50. let. Též spolupracuje se skupinou potomků politických vězňů 50. let. Ráda chodí do škol a informuje mládež ve školách o zločinech komunizmu. Má tři dospělé děti a tři vnoučata, ze kterých se velmi těší.

http://www.dmska.eu/