Občanské sdružení PANT uděluje u příležitosti Dne lidských práv Cenu Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě. Ocenění připomíná komunistickým režimem těžce zkoušeného spisovatele J. Šavrdu a je určeno těm, kteří se aktivně snaží šířit pravdu o časech  komunistického Československa.

Členy výboru, který cenu uděluje, jsou předseda Občanského sdružení PANT Petr Pánek a signatáři Charty 77 a blízcí kolegové Jaromíra Šavrdy Dana Němcová, Tomáš Hradílek, Václav Malý a Jiří Gruntorád.

Eva Vláhová, rozená Rettová,
nar.25.11.1943 v Ostravě, dcera politického vězně z 50.let. Předsedkyně o.s.Dcery50.let, členka výboru ostravské pobočky KPV, 1994-1998 členka zastupitelstva Města Ostravy /předsedkyně sociální komise/, nyní důchodkyně. Je absolventkou jedenáctileté střední školy v Ostravě-Porubě /1960/. Po 5 měsících od maturity s pomocí matky nastoupila k Vítkovickým stavbám jako kreslička. S nálepkou dcery politického vězně bojovala až do otcovy první rehabilitace. Při zaměstnání vystudovala večerně abiturientský kurz s maturitou na Průmyslové škole stavební, po mateřské změnila zaměstnání a v letech 1974-1999 byla zaměstnána v investicích na Severomoravském ředitelství spojů (později Český Telecom). Má dceru, syna a 5 vnoučat.

Otec Ladislav Rett (1908-1976),
absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, sociální demokrat, 1945-1948 zastával funkci přednosty právního oddělení OKD v Karviné. Po roce 1948 se musel s rodinou vystěhovat do Michálkovic a později do Ostravy. Ladislav Rett pracoval v investicích, rolu 1951 byl dán do výroby a pracoval jako skladník na koksovně Generála Svobody. V roce 1954 byl přímo v zaměstnání zatčen a později odsouzen pro trestný čin velezrady s tím, že se pokusil rozvrátit lidově-demokratické státní zřízení se svými přáteli architektem Kučerou a J. Pospěchem. Byl odsouzen na 11 let. Svůj trest si odpykal v uranovém lágru Příbram-Bytíz, ve věznicích Leopoldov a Pankrác. Domů se vrátil s podlomeným zdravím na amnestii v roce 1960. Ladislav Rett v roce 1968 požádal o rehabilitaci a jeho rozsudek byl zrušen Krajským soudem v Ostravě dne 28.5.1969. Dne 31.1.1971 Generální prokuratura vznesla k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona a požádala, aby rozsudek byl znovu vrácen ke Krajskému soudu. Krajský soud v Ostravě Ladislava Retta a spol. nově uznal vinným pro sdružování proti republice, čímž údajně spáchal trestný čin a byl odsouzen ke čtyřem rokům odnětí svobody nepodmíněně. Nejvyšší soud dne 4.12.1974 zamítl jeho odvolání s tím, že všechny výroky v rozsudku jsou správné a potvrdil rozsudek Krajského soudu z r. 1974. Dnes je otec opět plně rehabilitován...

o.s. Dcery 50.let
Letos je to deset let, kdy se uskutečnilo setkání dcer s emigrantkou Janou Švehlovou-Roubíkovou, které jsme dávaly rozhovory pro její disertační práci na washingtonské univerzitě J.W. Od té doby jsme se začaly jako dcery politických vězňů pravidelně setkávat a naše řady se postupně rozšiřovaly. V roce 2008 jsme utvořily o.s. Hledaly jsme jak se ve společnosti uplatnit, začaly jsme chodit do škol, natáčet se studenty audiovizuální rozhovory. Náš projekt byl oceněn zlatou hvězdou v Bruselu v r. 2008. Dnes jsou DVD spolu s odbornými materiály nabízeny o.s. DMS do škol a my dcery chodíme tento projekt podporovat svým vyprávěním. Natáčíme rozhovory do rozhlasu, TV a dáváme stanoviska do časopisů a novin. Máme svoji webovou stránku "Dcery.cz" a uskutečnily jsme v Olomouci konferenci na téma „Padesátá léta očima politických vězňů“, které se zúčastnili studenti a odborná veřejnost.

Co nás vede k těmto aktivitám?
V postkomunistické společnosti chybí veřejná debata o zkušenostech dětí politických vězňů. Dětství dětí politických vězňů nás zasáhlo a musíme se s ním celoživotně vypořádávat. Zločiny na dětech jsou neodpustitelné a my musíme proto společnost o komunistické zvůli informovat, aby naši vnuci a pravnuci nemuseli prožít to, co jsme musely prožít my "děti nepřítele státu". Souzení byli rodiče, nikoliv děti, ale tragédie rodičů a dětí nelze oddělit. Vyprávíme o osudech našich vězněných otců, často i matek. Vyprávíme o obludnosti komunismu, který v 50.letech odsoudil, týral a věznil nevinné lidi. Mluvíme o pohledu dětí na události, které provázely zatčení. O nejistotě a strachu o zatčeného rodiče, o kterém se
dlouho nevědělo, kde je. Mluvíme o šikaně celé rodiny, o ztrátě domova a vystěhování často na druhý konec republiky. Můžeme mluvit o zkušenostech z návštěv vězení, o strachu z bachařů, ze štěkajících psů a o krátké návštěvě. Mluvíme také o návratu rodičů a o jejich těžkém přizpůsobování. Většina našich statečných rodičů se nedožila změn, a není daleko
doba, kdy my děti zůstaneme jedinými živými svědky tragických událostí a zločinů komunistického režimu. Jsme samy ve věku babiček, ale přesto chceme podávat svědectví o hrůzách totalitní moci komunismu, která se krutostí nezadala s krutostí fašismu...
Eva Vláhová

Zde můžete přejít na stránky Dcer 50. let