Moderní-Dějiny.cz

Jeden z nich... rozhovor s obávaným vyšetřovatelem 50. let (1968)

Publikováno: 26.2.2014, Aktualizováno: 5.3.2014 15:55

Záznam rozhovoru s velitelem pankrácké věznice v letech 1949-1950 Václavem Peškem. Podle celé řady svědeckých výpovědí vězňů se Václav Pešek především specializoval na týrání nemocných a zraněných vězňů. Všeobecně byla známá jeho sexuální perverzita při výsleších žen. Politicky měl "spadeno" na katolické kněze a sionisty.

Jeden z nich... rozhovor s obávaným vyšetřovatelem 50. let (1968)

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

V Ruzyni byla v letech 1948-1949 v části objektu zřízena zvláštní věznice Oblastní úřadovny StB v Praze s utajeným režimem. Od listopadu 1949 to byla Věznice velitelství StB v Ruzyni, označovaná později krycím názvem Útvar SNB Dub, v roce 1950 s kapacitou 410 vězňů. Od roku 1949 zde byla vyslýchána a vězněna za velmi těžkých životních podmínek celá řada vůdčích osobností protikomunistické rezistence i špičky údajných zrádců KSČ. (Prokop Tomek)
Více o této věznici i o jiných komunistických kriminálech na na Totalita.cz

Zdroj:
článek JEDEN Z NICH. . . "SVĚDECTVÍ ŽIVÝCH I MRTVÝCH"
STUDENT č. 21, 22. května 1968

Záznam pořídil Zdeněk Reimann - zkráceno

Iniciativy rozhovoru se ujal Pešek a já měl čas ho studovat, přemýšlet o něm, odhadovat jeho myšlenkovou potenci; ať se člověk jakkoli provinil, přerušil jsem ho náhle, a uvědomuje si svou vinu, hryže ho notně svědomí; sebevětší trest tohoto člověka nepostihne více než ta nejistota z budoucnosti, nejistota z plivnutí do tváře od kohokoliv a kdykoliv. - Ano, máte pravdu, řekl rychle, ale to pochopí jen inteligentní člověk, a ne tupec - jenomže ten člověk musí mít svědomí, dodal jsem, a o tom jestli je má nebo ne, se těžko podávají důkazy. Každý umí hrát divadlo. Tragédii.
Neodpověděl. A pak jakoby na důkaz, že divadlo nehraje, naopak, že srdečně a upřímně, jako málokdy, hovoří o tom, co bylo, začal vyprávět: Nemyslete si, že jsem neprodělával stavy deprese, nejistoty, zda jsem si vždycky počínal správně; byly chvíle, kdy jsem si myslel, že celá moje činnost u Bezpečnosti, ta poměrně krátká činnost, protože v roce 1950 jsem požádal o propuštění, byla vrcholem mého života, a jindy, že to byla léta nejhorší. Já tomu všemu, co jsem v těch letech dělal, skutečně věřil a jednou jsem manželce, když mě zrazovala z tak vysilujícího plnění povinností, řekl: Kuš! Pro mne je přednější stát než rodina, protože kdyby nebylo státu, nebude ani rodiny! Takový jsem byl fanatik… Za války jsem pracoval v odboji… Přinesl jsem si z toho období jistou zatrpklost.
Proti komu, pane Pešku?
Proti lidem, vůbec, tak. Až do února 1948 šlo všechno normálně, myslím politicky, ale potom nastala doba nejistá, zlá, chodily nám hlášky o přepadení věznic, o ozbrojených skupinách odporu, o atentátech na některé stranické funkcionáře. Bylo prostě třeba jednat a ne přemýšlet, co je správné a co ne. Já už jsem taková povaha: než se dostanu k přemýšlení, dlouho přešlapuji na místě a jiní mě snadno předbíhají. Ale když se konečně rozhoupu, všechny pak dostihnu i předběhnu. Dvacet poúnorových let bylo pro mne dobou duševní obrody. Ale ne všechno, co se dělo, bylo správné, a mrzí mě, že jsem se někdy nechal ovlivnit a zapomněl, že mám taky svou hlavu. Ale já jsem v těch před a poúnorových letech s normálními lidmi do styku vlastně nepřišel a neměl jsem ponětí, co si oni vlastně myslí; na názory těch, které jsem měl "v práci", jsem dát nemohl, to byl třídní nepřítel.
- Máte přece svou rodinu, pane Pešku, nejstaršímu synovi byly tenkrát asi čtyři roky, ale manželky jste se snad mohl zeptat? - Ne, manželky jsem se nikdy na nic neptal a ani se jí s ničím nesvěřoval. Je to ženská a nemá z toho rozum. Uhodil jste někdy někoho také jinak než rukou?

Ne, jen rukou…
Znám lidi, ženy, které tvrdí, že jste je seřezal řemenem do krve, a jednu jste rozmlátil tak, že jí musela být amputována prsa.
Uznejte sám: chodil jsem tam jenom v civilu, kde bych sehnal opasek. To si také jedna na mne stěžovala, že jsem jí skopal, když byla ve čtvrtém měsíci, tak, že potratila, a potom, aby se to neprozradilo, jsem jí odmítl lékařské ošetření. Zase uznejte sám: copak by to nějaká ženská vydržela? Některý lidi jsou svině a ženská obzvlášť. Byla tam taky jedna mrcha, která si na mne stěžovala, myslela si, že si nějak pomůže, nebo že jí to bude platné…
Těch vězňů, kteří o vás vypovídají, pane Pešku, je dost, převážně ženy, a za svá svědectví jsou ochotny jít znovu do kriminálu.
Lžou. Vždyť vám říkám, co to bylo za lidi: samý póvl! Byla vám přidělena až do popravy i dr. Milada Horáková. Myslíte, že se skutečně provinila takovou měrou, že si smrt zasloužila?
Spojení s Intelligence Service (vysloveno inteligence service - ZR) se jí, myslím, prokázalo. Ale měla podle mého dostat nejvíc osm let. To byla zajímavá žena. Nesmírně inteligentní a mně dalo moc práce s ní hovořit. Mám čtyři měšťanky a nedodělanou průmyslovku a musel jsem hodně nocí studovat její materiály, abych dokázal vůbec říci slovo.
Vy jste však nebyl vyšetřovatelem, pouze velitelem věznice. Výslechy prováděl Kohoutek. Nebylo vaší povinností se s ní bavit. Proč jste to dělal?
Mne vyšetřovatelská práce táhla. Člověk je od přírody tvor zvědavý. Vyšetřovatelem jsem se později skutečně stal.
Nejsem nervově v pořádku. Občas mívám i záchvaty padoucnice. Manželka i děti si se mnou někdy dost zkusí. A potom, i když jsem se nedopustil toho všeho, z čeho mě obviňujete, čisté svědomí zrovna nemám. Třesu se při pomyšlení, že se to dovědí moji staří rodiče, poctiví a řádní lidé, kteří si o mně myslí jen to nejlepší. Protože vy to asi všechno napíšete. A i když odpovím a budu se bránit, jednou o tom půjde řeč, a to bude můj konec. A přitom, když to vezmu kolem a kolem, moje vina to všechno není. Můj nadřízený Veselý, do své sebevraždy ředitel Muzea Klementa Gottwalda, mi častokrát řekl: Mysli hlavou a ne prdelí. Jestli se s nimi budeš bratříčkovat, půjdeš mezi ně. U Bezpečnosti je disciplína disciplínou. Co jsem mohl dělat. U mne v kriminále to bylo totiž jako doma. Žádné hlášení, když dozorce přišel na celu, žádný teror. Ale muselo se to změnit, jestliže jsem chtěl zůstat.
Nemusel jste chtít zůstat. Pokud se týče toho bratříčkování, neměl Veselý na mysli spíše vaše vztahy s vězeňkyněmi? Prý ty, jež vám byly po vůli, jste privilegoval, nosil jim svačiny, dovolil mýt chodby a některé si mohly i nehty nalakovat, protože se vám to líbilo.
Ne. Dovolte, ale to je všechno lež…
Rozhovor s Václavem Peškem trval bezmála čtyři hodiny. Hovořili jsme ještě o doktorce Miladě Horákové, na kterou prý ruku nikdy nevztáhl, protože si příliš uvědomoval její intelektuální převahu. Ti, kteří ji tak vysokou neměli (anebo se neobtěžovali mu ji projevit), vytrpěli mnoho od Václava Peška, velitele věznice v Praze na Pankráci. Koneckonců Pešek byl jen jakýmsi centurionem, hlavní vinu skutečně nenese: Jeho bezprostřední nadřízení věděli o všem, co se ve věznici děje, a nejenže to mlčky podporovali, ale přímo se tohoto dění zúčastňovali. Nemá smysl v tomto kontextu hovořit o rozkrádání balíčků pro vězně vyšetřujícími referenty, o tom, že odsouzené, kteří se později dočkali rehabilitace v plném znění obžaloby, nahnal Pešek do korekce za plného vědomí nadřízených, o tom, že jednu vězeňkyni, jejíž nevina se rovněž prokázala, nechal nahou na betonové podlaze přes noc, úplně vysílenou, s horečkami, a venku ukazoval teploměr tři stupně pod nulou, to vše nejen s plným vědomím nadřízených, ale za jejich asistence. Jsou to všechno fakta, která mají své pozadí, svou motivaci, své politicko-historické podmínky, za nichž se mohla stát. Bohužel, zaujímají tato fakta i své místo v dějinách našeho národa a je naprosto nezbytné o nich vědět. A nejen to. Je třeba pankráckou činnost Václava Peška, dosud referenta pro bezpečnost práce u ČSAD v Praze-Holešovicích, spravedlivě zhodnotit. Samozřejmě nejen jeho činnost, neboť jak jsme řekli, byl Pešek pouhým centurionem: stopa vede na ministerstvo vnitra, na ÚV KSČ, do Sovětského svazu; sovětští poradci, kteří se své činnosti "naučili" v pověstných moskevských procesech, asistovali u nás zejména při procesech se Slánským a jinými.
                                                                                     

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

3.3.

Rozhodování v komunistické totalitě 50. let

Výběr textů ke studiu a interpretaci, nabízející různé pohledy na vývoj československého státu, proměnu politi...
17.5.

Jan Zábrana - reflexe událostí 50. let 20. století v Československu

Text shrnuje ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Autor líčí s...
27.2.

Kudy také vedly cesty do Jáchymova

Dramatické osudy diplomata ing. dr. Václava Palečka, předsedy Světové rady bojující mládeže za války v Londýně...
26.2.

Dva dopisy politických vězňů z Leopoldova

Citace výňatků z dvou dopisů politických vězňů, které byly napsány ve věznici v Leopoldově na podzim roku 1961...
24.2.

Petr Melichar – rodina politického vězně

Syn politického vězně z 50. let, jehož příběh mimo jiné inspiroval filmové tvůrce snímku Bumerang, vzpomíná na...
24.2.

Petr Melichar – změny vztahů mezi politickými vězni

Petr Melichar vzpomíná na pocity svého otce po pádu železné opony.
24.2.

Jaroslava Matoušková – komunikace s rodinou z vězení

Jedna z Dcer 50. let vzpomíná na to, jak se cenzurovaly dopisy z vězení a jakým způsobem se rodina dozvídala z...
24.2.

Jaroslava Matoušková – rodina politického vězně v 50. letech

Jedna z dcer 50. let vzpomíná na tísnivou atmosféru a šikanu ze strany komunistického režimu, která postihla j...
23.2.

Helena Kunstová – podmínky ve vězení v 50. letech

Helena Kunstová popisuje podmínky a vztahy ve věznicích v 50. letech, s nimiž se musela její matka - oběť poli...
19.10.

Stanislav Lekavý - výslechy v Uherském Hradišti

Páter Stanislav Lekavý vzpomíná na své první setkání s vyšetřovatelem Aloisem Grebeníčkem a jeho krutými metod...
1.10.

Dopisy Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti

JUDr. Milada Horáková se stala obětí justiční vraždy jako členka demokratické opozice proti režimu komunistick...
5.4.

Trestanecké pracovní tábory v Československu - pracovní listy pro žáky

Tento materiál nabízí učitelům základních a středních škol několik námětů k výuce tématu trestaneckých pracovn...
28.2.

Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech 1949–1961

Pro totalitní komunistický režim v jeho počáteční fázi se existence trestaneckých pracovních táborů stala jedn...
23.2.

Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech 1949-1961 - prezentace

Výuková prezentace vychází ze stejnojmenné studie Tomáše Bursíka, rekapituluje vznik, existenci i zánik tresta...
23.2.

Lágrová poezie Jana Zahradníčka z let 1951-1960

Tento pracovní list je zaměřen na práci s lágrovou poezií katolického básníka Jana Zahradníčka. Práce je zaměř...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Finále XV. ročníku soutěže Eustory

Aktualizováno: 18.9.2024 13:32 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Finále XV. ročníku soutěže Eustory

18. října 2024 proběhne v ostravském Centu PANT slavnostní vyhlášení nejlepších prací soutěže Eustory. Poprvé budou uděleny ceny ve dvou kategoriích: odborná práce a multižánrový projekt.

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT