Vrahem z povolání – Utrpení soudce Karla Vaše
Videodokument, Jan Bělohlavý, Pavel Paleček a kolektiv, 2013.

Jen výjimečně se historikům poštěstí získat svědectví pamětníka, který je po více než šesti desetiletích ochoten zcela otevřeně vypovídat o svých činech navzdory vědomí, že uvedené činy jsou většinou současné společnosti ostře odmítány. K těmto nemnoha výjimkám patřil Karel Vaš (1916–2012), někdejší vysoký funkcionář komunistické vojenské kontrarozvědky a později prokurátor a soudce v sérii politických procesů. Již samotné Vašovo postavení v bezpečnostním a represivním aparátu etablujícího se totalitního režimu činí dokument, založený na svědectví tohoto muže, zcela mimořádným a nesrovnatelným s převážnou většinou tuzemské dokumentaristické produkce. Nejde však zdaleka o jediný důvod, proč zmíněný počin zasluhuje pozornost.

Autoři postavili základní osu dokumentu na srovnání Vašových vzpomínek, sepsaných v 50. letech ve vězení, a jeho rozhovorů s historiky během posledních let. Divák tak může pozorovat, jak někdejší komunistický prokurátor v průběhu půlstoletí výrazně pozměnil interpretaci řady událostí, zatímco při líčení jiných kauz naopak stále pevně setrvává v neochvějném přesvědčení o správnosti svého jednání. Vhodným mezistupněm mezi komparovanými materiály by se mohly stát Vašovy výpovědi z doby rehabilitačních procesů Pražského jara, tuto alternativu ale tvůrci bohužel nevyužili.

Svědectví samotného „hlavního hrdiny“ doplňují výpovědi pamětníků, především obětí komunistické perzekuce, ale též vstupy historiků (dokonce i zahraničních, což v našem prostředí dosud není zvykem), kteří v dokumentu dostávají relativně velký prostor. Jako velmi vhodné a přínosné se jeví přizvání expertů z oboru justice, kteří rozebírají Vašovy praktiky z právního hlediska. Chronologické líčení Vašova životního příběhu doprovází krátké hrané pasáže, jejichž zhodnocení ovšem představuje úkol pro filmového kritika, nikoliv pro historika. To vše je proloženo množstvím ilustračních dobových záběrů a především ukázkami autentických historických písemností, mezi nimiž nechybí ani materiály z ruských archivů. Část archiválií si lze prohlédnout i na oficiálních stránkách dokumentu ZDE.

Již méně do celkového konceptu zapadá moderování ze strany výtvarníka Davida Černého; zejména scéna, v níž Černý expresivně hodnotí Vašovu literární produkci z období normalizace a která patrně měla představovat určité zpestření, vyzněla poněkud trapně a narušila jinak vcelku věcný a střízlivý tón dokumentu. Tím spíše, že v obdobném duchu jako Vaš v té době psali mnozí další.

Vzhledem k omezenému časovému rozsahu lze autorům odpustit místy zkratkovité podání některých kapitol Vašovy kariéry, o nichž by se řada diváků jistě ráda dozvěděla více. Bylo by například zajímavé zjistit, jak bývalého prokurátora vnímali jeho studenti během Vašova pedagogického působení v letech normalizace. Je však pochopitelné, že se tým dokumentaristů soustředil primárně na období 40. a 50. let a na Vašovu činnost v době druhé světové války a následném období postupného etablování komunistického režimu. O to více zaráží, že jedna z vůbec nejznámějších a nejzávažnějších kauz (vedle popravy Heliodora Píky) spojovaných s Vašem, tedy masakr Němců v Postoloprtech, je zmíněna jen povrchně. Oproti jiným případům, zmíněným v dokumentu, tvůrci věc blíže nerozebírají a neodkazují na konkrétní zdroje. Ačkoliv existují doklady o Vašově podílu, resp. podílu Obranného zpravodajství, na masakrech německého obyvatelstva a sám Vaš přiznal svůj tvrdý postup proti německým „špionům“ v poválečných měsících, recenzovaný pořad i dosavadní kusé mediální zprávy na toto téma se o Vašově spojitosti s konkrétními událostmi v Postoloprtech vyjadřují pouze stručně a obecně. Nezbývá tedy, než si počkat na vznik nějaké odborné studie, která blíže osvětlí souvislosti celé záležitosti. Hlubší analýza by byla mimořádně prospěšná již z toho důvodu, že starší výzkumy i výsledky kriminalistického šetření o masakru hovořily jako o akci místních vojenských a policejních činitelů. Další nedostatek dokumentu můžeme spatřovat v absenci závěrečného hodnocení. Celý projekt je koncipován především popisně a faktograficky, poněkud chybí hlubší snaha o pochopení Vašovy svérázné a složité osobnosti a jeho pohnutek. Vtéto souvislosti by filmu prospělo přizvání odborníků z oblasti psychologie.

Přes uvedené dílčí výtky nelze popřít, že se jedná o ukázku poctivé historické práce založené na rozsáhlém a značně kvalitním výzkumu, navíc na mimořádně závažné a dodnes často diskutované téma. O to více lze litovat, že se uvedení dokumentu obešlo bez větší pozornosti sdělovacích prostředků. I tak tento ojediněle pojatý počin jistě získá zaslouženou pozornost diváků a stane se hodnotným příspěvkem do debaty o problematice komunistické perzekuce v Československu.

Informativní článek o filmu na našem portále s možností přejít na stránky umožňující projekci dokumentu najdete ZDE.