E. Beneš, Problémy nové Evropy a zahraniční politika československá, Praha 1924, s. 17.

Otázky, jež se nám na konferenci míru objevily, byly tyto: Především to byl boj o naše národní území, Čechy, Moravu, Slezsko; dále otázka Kladska, H. Slezska a lužických Srbů;¹ otázka rektifikace hranic vzhledem k Rakousku a našeho sousedství s Jihoslovany;² otázka Dunaje a hranice maďarské a konečně problém uherských Rusínů. Dále byla to formulace mírových podmínek ve věcech hospodářských, finančních, komunikačních a některé otázky politicko-právní (např. minoritní smlouvy), problém českých Němců a maďarských minorit na Slovensku, a posléze problém, který nám na konferenci způsobil největší obtíže; otázka našeho vyrovnání s Poláky a boj o Těšínsko. Nechávám zatím stranou řádu jiných důležitých, byť episodních otázek, jako např. boj s maďarským bolševismem, boj o nastolení Habsburků v Budapešti a jiné ...

Otázka přivtělení Slovenska k republice stala se na konferenci mírové akutní hned po nastolení Karolyiho³, kdy po dosti prudkém boji byla námi docílena první demarkační linie od nejvyššího vojenského velení spojeneckého za účelem našeho obsazení. Když pak problém vystoupil později na konferenci politicky, bylo z naší strany jasně dáno najevo, že o otázce integrity Uher vůbec diskutovati nelze a že Slovensko jest integrující částí Československé republiky. Konference stanovisko přijala a potvrdila. Jednalo se tedy jen o přesnou Unii hraniční. Už v prvních diskusích se konference klonila k názoru, že základnou hranic slovenských musí býti Dunaj. To také po jistém boji v teritoriální komisi bylo přijato.

Zdůrazňuji, že v celku mezi Spojenci nebylo pro nikoho pochybnosti o tom, že ani Slovensko samo, ani země české samy odděleně žíti nemohou. Existence republiky, národní existence českých zemí na jedné a národní existence Slovenska na druhé straně podmíněna jest nejtěsnějším vztahem a součinností obou. Proto nám všem při celé akci zahraniční a na konferenci míru bylo Slovensko tak drahé.

¹Kladsko a Lužice nepřipadaly v úvahu. Z Horního Slezska bylo k Československu přičleněno pouze Hlučínsko. 
²Požadavek vytvoření koridoru k Jugoslávii na hranicích mezi Maďarskem a Rakouskem byl rovněž nereálný. 
³Michael Karolyi, prezident Maďarské republiky 1918 - 1919.

In: KOCIAN Jiří: České a československé dějiny III., Dokumenty a materiály, s. 141