Návrat českých delegátů ze Švýcar
Zpráva Lidových novin o schůzi Národního výboru konané 5. listopadu a o návratu delegace v čele s K. Kramářem z jednání s E. Benešem v Ženevě. Textový historický pramen popisuje situaci v Praze těsně po vyhlášení Československa, kdy domácí politikové a veřejnost nebyli dostatečně informováni o událostech na mezinárodní scéně. Byli totiž doposud odříznuti od světového dění v důsledku situace na sklonku I. sv. války.
Projekt "Dějiny sousedů aneb vlastní cestou společnými križovatkami" byl podpořený z prostředků International Visegrad Fund (no. 21020021).
Návrat českých delegátů ze Švýcar
Československý stát bude republikou. - Od dohody nevzali Češi za hranicemi ani haléře. - Půjčka Národní svobody ve výši jedné miliardy.
Významná schůze Národního výboru.
Praha, 5./11. 1918 (Č. t. k.) Národní Výbor konal dnes po celé odpoledne plenární schůzi za předsednictví místopředsedy A. Švehly. Na počátku schůze byla po referátu prof. Engliše jednomyslně a za potlesku schválena půjčka národní svobody ve výši jedné miliardy korun.
Po referátu dra. Meissnera byl přijat návrh na udělení amnestie osobám civilním. Amnestie bude prohlášena v pátek 8. listopadu.
Po referátu A. Švehly byla schválena osnova zákona o zřízení ústavu pro lidovou výživu. Prof. dr. Engliš podal na to zprávu o poměrech na Moravě a prof. Vlček o situaci na Slovensku. Dr. Rašín referoval o politické situaci. Po zprávě posl. Udržala z branného výboru byl přijat zákon, jimž se stanoví text přísahy Československého vojska. Na to bvlo schváleno nařízení o komisi demobilisační a o komisi kožní.
O 8. hod. večer dostavili se do schůze delegáti ze Švýcar a byli uvítáni bouřlivým jásotem. Za mocného pohnutí referoval dr. Kramář o výsledku české práce za hranicemi, po něm mluvili Klofáč, Haberman, Staněk, Kalina, dr. Šámal a dr. Preiss. Všechny tyto zprávy vyvolaly ohromné vzrušení a nejhlubší dojem. Celé shromáždění se sklánělo před gigantickou prací, kterou vykonali za hranicemi v neutěšených poměrech naši čeští lidé a české legie. Stát československý bude republikou a jméno české má za hranicemi tak skvělý zvuk, že o tom nemáme zde ještě ani žádné představy. S nevýslovnou hrdostí mohli delegáti švýcarští konstatovati, že naši skvělí spolupracovníci za hranicemi nevzali od čtyřdohody ani jednoho haléře, že všecko to obrovské dílo, na které dnes hledí celý svět, vykonali s nepatrnými prostředky vlastními, často za nejtěžšího strádání osobního. Místopředseda A. Švehla poděkoval z hloubi duše delegátům za jejich podrobnou zprávu, která zanechala u všech přítomných členů Národního výboru dojem nezapomenutelný.
Přivítání v Praze.
Zpráva o tom, že delegáti přijíždějí ze Švýcar do Prahy, vyvolala v Praze obrovský rozruch. Již brzo v poledních hodinách začaly se kupit davy před nádražím Wilsonovým. Kolem 5. hodiny shromáždilo se asi 200.000 hlav na Václavském náměstí, Sadové třídě a u nádraží. Ve vestibulu nádražním očekávali příjezd hodnostáři civilní i vojenští, kromě toho nejbližší příbuzní delegátů pí. Kramářové, pí. Benešová atd. Sokolové na nástupišti tvořili špalír. O půl 6. přijel vlak na nádraží. Lokomotiva byla ozdobena chvojím, prapory, nápisy: "Ať žije republika" atd. Ze salonního vlaku vystoupili za nepopsatelného jásotu, dr. Kramář, Klofáč, Haberman, Staněk, Kalina, dr. Pneifes, dr. Šámal a řed. Svoboda. Zástupy propukly v jásot.
Řeč dra. Kramáře.
Když byl dr. Kramář oficielně uvítán a vystoupil z nádraží, byl donucen, ač churav, ujati se slova. V podstatě promluvil takto: „Přináším vám vřelé pozdravy těch, kteří pro nás za hranicemi trpěli a pracovali. My s radostí vracíme se domů, poněvadž můžeme vám říci, že naše sny a touha budou úplně splněny. Málokdy měl nějaký národ tolik upřímných přátel jako má náš český národ nyní. Vykoupil je těžkým strádáním a bezpříkladnou obětavostí těch, kteří za hranicemi proň pracovali. Ale co vykonali, je něco, nač všichni potomci po nás budou hrdi a právem hrdi. My budeme svobodnou národní republikou. U nás všichni budeme šťastni a společně všichni si řekneme, že jsme šťastni, že jsme se toho dožili. To bude naší silou proti všem, kteří by chtěli útočit na naši svobodu. To bude marné. Naše svoboda bude naším klenotem, který český národ nedá si nikdy vyrvat. My jsme trpěli dost, ale nyní chceme těžiti, budovat, chceme vystrojit svobodu krásnou a plnou. To je to, co vzkazují vám naši drazí a těšíme se, až budeme moci v náruč je přitisknouti a říci, jak úžasně, jak nevýslovně je máme rádi. A tak skončím vřelým přáním, abychom odůvodnili naději všech, kteří dnes provázejí tvoření českého státu s takovými sympatiemi. Mohu vám říci, že dík našim legiím při jejich nevýslovné obětavosti, dík těm, kteří jsou za hranicemi, dík Masarykovi, dík Benešovi a všem, kteří jsou s nimi, máme v celém světe takové postavení, že se nám ani o něm nesnilo. Máme jen jedinu povinnost, ale tu velkou povinnost, abychom své přátele nezklamali. Co jsme dnes viděli od hranic českých, tu upřímnou radost našeho lidu, který tak dojemně a upřímně nás vítal, to vše bylo úžasně dojemné, ale na druhé straně nemáme vřelejšího přání, abychom tak jak jsme dovedli všichni za jednoho bojovat, dovedli také všichni za jednoho společně pracovat. A když to dovedeme, není moci světa, která by nás zdolala. Budeme tím národem, jak řekl to nejlepší přítel Wilsonův Heron, který bude skutečným útočištěm skutečné demokracie a naprosté spravedlnosti. A této velké budoucnosti volám dnes všem, když jsme přišli zase do matičky Prahy, upřímné a srdečné Na zdar, Na zdar a Sláva Wilsonovi.“
Slavný vjezd do Prahy.
Po řeči dra. Kramáře hnul se průvod a ubíral se k pomníku sv. Václava. Zde oslovil davy předseda Českého svazu, posl. Staněk, který vyřizoval pozdravy legionářů, zatímní vlády, Masaryka atd. Pravil: „Slíbili jsme našim osvoboditelům, že budou rozhodovati o všem co se má státi. Pozdravuje vás Anglie, Francie a Amerika, ke kterým přistoupili jsme jako svobodný a volný národ, jako občané lidové republiky.“ Po Staňkovi promluvil posl. Klofáč, který pravil, že kdyby byl náš národ ukázal se v této době malým, ztratil by sympatie spojenců. Dnes mluví se o nás jako o největším národě na světě. Dovedeme pro národ umírat, ale nikoho nepodvedeme. Naposled promluvil posl. Haberman. Spojenci naši slíbili nám největší podporu vojenskou, hospodářskou a aprovisační. Otázka, jaký má být náš stát, byla rozhodnuta českými legiemi, českou vládou a také námi jednomyslně.
Musí to být a bude to svobodná demokratická republika československá. Jménem vašim vyřídili jsme pozdravy horoucí legionářům, aniž jsme tušili co jste doma učinili, prohlásili jsme, že navždy se národ český s Habsburky rozchází. Naši přátelé v Americe mají jen jedno přání, aby naše československá republika byla srdcem Evropy.
Po těchto rečích za zvuků hudby a neutuchajícího jásotu ubíraly se davy do Obecního domu. Jízda od Musea do Obecního domu trvala jednu hodinu.
V příloze můžete nalézt faksimilii novinového článku.
ZDROJ: http://www.nacr.cz/vystavy/osmicky/exhibition.aspx?ex=1918&id=49&window=large
Přílohy
Související články
- Vznik Československa (28.10.2019)
- Prozatímní ústava ze 13. listopadu 1918 (14.10.2013)
- Záznam 1. schůze Revolučního Národního shromáždění (14.10.2013)
- Telegram uherského předsedy vlády grófa Károlyho vedení SNR (1918) (10.10.2013)
- Abdikace císaře Karla I. Habsburského (11.11.1918) (10.10.2013)
- Vznik Československa - analýza historických pramenů (2.10.2013)
- I. světová válka - 1917/1918 (1.7.2013)
- Programové prohlášení vlády ČSR (9.1.1919) (2.6.2013)
- I. světová válka - 1915/1916 (2.6.2013)
- Masaryk Osvoboditel v oslavné knížce Arnošta Cahy (28.5.2013)
- I. světová válka - rok 1914 (3.5.2013)
- Versailleská (Pařížská) mírová konference 1919-1920 (12.11.2012)
- Československá delegace na mírové konferenci (10.11.2010)
- Vznik ČSR - výsledek domácí a zahraniční akce (15.10.2010)
- Mezinárodní vztahy po první světové válce (1.11.2009)
- Vyhlásenie Slovenskej republiky rád (1919) (2.8.2009)
- Provolání Národního výboru (28. října 1918) (1.8.2009)
- Zákon Národního výboru (28. října 1918) (1.8.2009)
- Martinská deklarácia (30. 10. 1918) (1.8.2009)