Hrabal není zavedený jako básník, velkým překvapením byla prozaikova výrazně lyrická nota. Sbírka Etudy, vlastně básně v próze, to měla přitom těžké nejen v roce 1970, ale i po svém napsání v roce 1938.

Nepotřebuje vlastně instruktážní, a to v nejlepším slova smyslu, text amerického spisovatele a výtvarníka Williama Sewarda Burroughse, který by se tento týden dožil 99 let, žádný velký komentář. Chceme-li, můžeme v něm hledat – a také nacházet – některé z jeho zásad, kterých se po celý život držel.

Když psal Václav Hrabě verše o lásce, co je jako večernice, těžko mohl tušit, že jednou v Mišíkově podání zlidoví. A že zazní i při rozpadu komunistické diktatury. Hraje se dodnes, i více než dvacet let po svém vzniku. Na mejdanech, ve vlacích, na školních výletech a kdoví kde ještě.

Osud si s básníkem, prozaikem a dramatikem Daniilem Ivanovičem Charmsem zahrál skutečně krutou hru – narodit se jinde, než právě v zemi, jež se měla zanedlouho stát Svazem sovětských socialistických republik, mohl prožít nejen klidným ale i daleko delší život, na druhou stranu, kdoví ale, zdali by pak psal tak, jako právě v dnes těžko pře...

Měla tahle krátká básnička Egona Bondyho pěkně zajímavý osud – ze samizdatového vydání se dostala do podzemí a utajovaných zkušeben, později i na tancovačky, aby nakonec doputovala až do Národního divadla.

Pro milovníky literatury i hudby a jejich vzájemného souznění jsme ve spolupráci s Josefem Rauvolfem vytvořili na portále novou rubriku Ro(c)k v poezii. V ní přinášíme těm, kteří se chtějí více dozvědět o autorech, hudebních interpretech vybraných básní i historických souvislostech jejich vzniku, scénáře stejnojmenného pořadu stanice Vlta...