Lidé se mě často ptají, jestli nemám nějakou radu pro mladé lidi. Takže, tady je pár prostých varování pro mladé i staré.
Nikdy se nepleťte do hádky mezi klukem a holkou.
Dávejte si pozor na kurvy, co tvrdí, že nechtějí peníze. Jasně, že chtějí. Říkají tím, že jich chtějí víc. Daleko víc.
Pokud děláte obchody s nějakým podělaným pánbíčkářem, chtějte vše písemně. Jeho slovo nestojí ani za prd, rozhodně ne, když mu ten jeho Pán napovídá, jak vás v tom kšeftě odrbat.
Vyhýbejte se průserům. Však je znáte, ty týpky. Všechno, na co sáhnou, ať to vypadá jak chce skvěle, nakonec skončí katastrofou.
Nenabízejte pochopení pošukům. Rozhodně jim řekněte: „Nejsem placený za to, abych poslouchal takovéhle žvásty. Jseš naprostý blázen.“
A teď, pokud dojdete až tak daleko, někteří z vás se mohou setkat se smlouvou s ďáblem. Přinejmenším knězi stojí každá duše za spásu, ne každá duše ale stojí za to ji koupit. Takže tu smlouvu berete jako kompliment. Zatím připisují něco líbivějšího, něco jako prachy. Všechny prachy, co jsou. Kdo by ale chtěl být nejprachatější maník na krchově? Tam už to za nic neutratíte, co, dědouši. Zestárnete tak, že nebudete moct lámat rekordy. Nezapomněl jste na něco, dědouši? Abyste mohl něco cítit, tak v tom musíte být. Musí vám být osmnáct, a ne osmasedmdesát. Starý blázen prodal svou duši za péro na kšírách.
A co tedy nějaká úctyhodná  smlouva? „Vždycky jste přece chtěl být doktorem. Tak teďko máte šanci. Helejte, mohl byste se stát úžasným léčitelem a prospívat lidstvu. Co je na tom špatného?“ Prostě úplně všechno. Neexistují žádné úctyhodné smlouvy, které by zahrnovaly výměnu kvalitativního zboží, jako jsou duše. Pouze kvantitativního, jako je čas nebo peníze. Takže jdi do hajzlu, satane, a nedělej ze mě většího hlupáka než vypadám. Jak mi řekl jeden starý překupník drog: „Dávej bacha na to, čí prachy bereš.“
přeložil Josef Rauvolf
 
Nepotřebuje vlastně instruktážní, a to v nejlepším slova smyslu, text amerického spisovatele a výtvarníka Williama Sewarda Burroughse, který by se tento týden dožil 99 let, žádný velký komentář. Chceme-li, můžeme v něm hledat – a také nacházet – některé z jeho zásad, kterých se po celý život držel. Tak hned první z jeho rad, o nevměšování se do hádky mezi chlapcem a dívkou. V řadě svých knih mluvil o fenoménu Johnsonů – v úvodu k románu  Místo slepých uliček z roku 1983 píše, že šlo o „výraz z přelomu století, který měl označovat čestné tuláky a zloděje. Časem se jeho použití rozšířilo i na označení určitého kódu chování. Johnson se stará pouze o sebe. Není to čmuchající, pokrytecké individuum, se kterým jsou jenom problémy“ – zkrátka, nebude strkat nos do cizích záležitostí, a jinde to Burroughs ještě rozvádí. Johnson se nebude starat o to, co a s příslušníkem jakého pohlaví děláte doma ve své posteli, co kouříte, jakého jste vyznání. Johnson nebude nikdy udávat, ani kdyby z toho měl mít značné výhody. Přesně jako Burroughs sám, když měl pro svou tehdejší drogovou závislost problémy s policií – nikdy nikoho neudal. A o práskačích mluvil i psal vždy s nejhlubším opovržením.
Píše ostatně v již zmíněném úvodu také o tom, že „Johnson dodržuje své závazky. Jeho slovo platí, při jednání nepodvádí,“ což si můžeme srovnat s jeho radou pro podnikání. I pro ilustraci této rady bychom našli v jeho textech mnoho pasáží, Burroughs přitom nekritizoval ani tak jednotlivá náboženství, jako spíše dogmatické a autoritativní systémy, jež některá – přesněji řečeno, téměř všechna – vytvářela. Spadeno měl i na ty tupé a bigotní věřící, kteří se vyznačují tím, že, jak píše, „musí mít pravdu. Mají potřebu uznání druhých. Obě potřeby jsou natolik neměnné a nutkavé, až nabývají rozměrů biologických potřeb.“ Fanatičtí a omezení přívrženci všech náboženství byli vždy terčem jeho sžíravé, současně velice vtipné kritiky.
Pokud jde o snahu nějak přechytračit osud, uzavřít, jak píše, „smlouvu s ďáblem,“ i k tomu bychom našli řadu citátů v jeho díle – například ve svém posledním románě Západní země z roku 1987 píše: „Hall kdysi upozornil jednoho ctižádostivého autora: ‘Z tebe nikdy dobrý spisovatel nebude, jsi totiž notorický neplatič a šíbr. Kdykoliv jsme  spolu někde seděli, zkoušels mě natáhnout na společném účtu. Spisovatelé si mohou dovolit mnoho chyb a hříchů; tenhle ale ne. Slevy na spisovatelském trhu neexistují. Pištci prostě musíš zaplatit. A pokud nejsi ochoten, hledej si jiné zaměstnání.’ To byl konec přátelství. Bývalý přítel si však, možná zcela bezděčně, vzal  radu k srdci. Své vlohy uplatnil v reklamě, tam se totiž vůbec nepočítá s tím, že by kdy někdo něco splácel.“
A na jiném místě píše: „Pokud tedy můžete, a musíte, podvádějte svého domácího, nikdy se ale nepokoušejte šidit múzu při vracení drobných. Nejde to. Kvalitu, stejně jako dobré jídlo, prostě nenašvindlujete.“ Ponaučení, které lze samozřejmě aplikovat na cokoliv, nejen na umění.
William Burroughs svůj text načetl na hudební základ, který vytvořila hip hopová skupina Disposable Heroes of HipHopricy, nahrávka pak vyšla v roce 1993 na jejich společném albu Spare Ass Annie And Other Tales.

Tento díl pořadu si můžete poslechnout v audio archivu Českého rozhlasu

Projekt Ro(c)k v poezii sleduje symbiózu rockové hudby a poezie. Poezií míníme skutečné básně, ne to, co je někdy označováno jako „rocková poezie“, tedy texty písní, blížící se, více či méně, poezii.
Zhudebňování poezie má v našich zemích tradici a věnovali se mu muzikanti z celého spektra populární hudby, od těch folkověji laděných přes ortodoxní rockery až k těm nejtvrdším a různým experimentům, nemluvě o tradici domácího undergroundu a písničkářích. Zaměřovat se ovšem pouze na domácí produkci by znamenalo připravit se o spoustu velice zajímavých adaptací světové poezie, klasické i současné – stejně jako u nás, i v zahraničí se jí totiž muzikanti rádi nechávali inspirovat.
Pořad připravuje po celý rok Josef Rauvolf, kterého známe zejména jako překladatele a vykladače anglicky psané, zejména americké literatury. Milovníci rockové hudby si také jistě vzpomenou na televizní seriál Bigbít, jehož byl spoluautorem a v němž šlo o podrobné dějiny rocku u nás, podílel se i na televizním cyklu Alternativní kultura. V programové řadě Důvěrná sdělení v každém desetiminutovém pořadu zazní jak samotná báseň (vždy česky),tak její zhudebněná verze, a samozřejmě v autorském komentáři příběh a dobové souvislosti básně, jejího zhudebnění, skupiny či sólisty, který ji interpretuje.

Cyklus Ro(c)k v poezii vysílá stanice Vltava každý všední den ve 13:30.