
Prozatímní ústava ze 13. listopadu 1918
Prozatímní ústava byla první ústavou Československé republiky přijatou dne 13. listopadu 1918 Národním výborem a vydanou jako Zákon č. 37/1918 Sb. o prozatímní ústavě. Jejím cílem bylo definovat funkce Národního shromáždění, hlavy státu a vlády do doby sepsání nové, již trvalé ústavy Československa.
Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.
37/1918 Sb.
Zákon ze dne 13. listopadu 1918
o prozatímní ústavě.
O národním shromáždění.
§ 1
Národní výbor rozšiřuje se na 256 členů způsobem a dle klíče, jak vznikl Národní výbor. Tento sbor nazývá
se Národní shromáždění.
§ 2
Týž způsob a klíč platí i pro doplňování Národního shromáždění, odpadne-li některý člen.
§ 3
Členem Národního shromáždění přestává být:
a. kdo ztratil svéprávnost,
b. kdo odsouzen byl pro trestný čin, který způsobuje ztrátu volitelnosti do obcí v
Čechách, zbaven byl členství rozhodnutím Národního shromáždění.
Rozhodnutí Národního shromáždění děje se dvoutřetinovou většinou
přítomných.
§ 4
Národní shromáždění vykonává pravomoc zákonodárnou pro celý stát i jednotlivé jeho části a pravomoc
dozorčí nad mocí výkonnou až do doby, kdy dle ústavy konečné sejde se a ustaví sněmovna vyšlá z voleb.
§ 5
Národní shromáždění vypracuje si jednací řád; dokud se tak nestane, platí jednací řád přijatý ve schůzi
Národního výboru dne 9. listopadu 1918.
§ 6
Národní shromáždění je schopno jednati a usnášeti se, je-li přítomna alespoň třetina poslanců. Usnáší se
nadpoloviční většinou přítomných. Přítomnosti alespoň dvou třetin poslanců a dvoutřetinové většiny
přítomných jest třeba ke změně tohoto zákona, zákona o všeobecných právech občanů, zákona ze dne 9.
listopadu 1918 o osobní nedotknutelnosti členů Národního shromáždění a k usnesení o vypovědění války.
K volbě presidenta a ke schválení mezinárodních smluv (10. lit. a) jest třeba přítomnosti nadpoloviční
většiny poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných.
Přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců jest třeba k usnesení podle poslední věty § 11 a první věty § 16.
O presidentu republiky.
§ 7
Hlavou státu je president republiky, kterého volí Národní shromáždění (§ 6).
Úřad presidenta trvá až do doby, kdy podle ústavy konečné nová hlava státu bude zvolena.
§ 8
Mešká-li prezident mimo hranice státu, anebo je-li místo jeho uprázdněno, vykonává zatím jeho práva
vláda, která může jednotlivými úkony pověřiti svého předsedu.
§ 9
President republiky nemůže býti trestně stíhán.
§ 10
President republiky:
a. zastupuje stát na venek,
b. je nejvyšším velitelem vojska,
c. přijímá vyslance;
d. vypovídá podle usnesení Národního shromáždění válku a předkládá mu
sjednaný mír ku schválení;
e. jmenuje důstojníky, státní úředníky a soudce počínaje VI. třídou hodnostní
nahoru,
f. má právo prominouti nebo zmírniti tresty i právní následky trestného činu,
odsouzení nebo trestu, jakož i naříditi, aby trestní řízení nebylo zahájeno,
anebo zahájené trestní řízení aby bylo zastaveno.
K vládním úkonům, jež president republiky vykonává, musí býti opatřen spolupodpis příslušného
odpovědného člena vlády.
§ 11
President republiky má právo zákon usnesený Národním shromážděním, vrátiti do osmi dnů po usnesení k
novému projednání. Setrvá-li Národní shromáždění na svém původním usnesení, musí zákon býti vyhlášen.
§ 12
President republiky slíbí před Národním shromážděním na svou čest a svědomí, že bude dbáti blaha
republiky a lidu a šetřiti zákonů.
Jak se vyhlašují rozsudky.
§ 13
Rozsudky a nálezy soudů vyhlašují se jménem republiky.
O moci výkonné a nařizovací.
§ 14
Moc výkonná a nařizovací přísluší 17členné vládě, jejíž předsedu a členy (ministry) volí Národní
shromáždění.
Vláda volí ze sebe náměstka předsedova, který zastupuje předsedu.
§ 15
Předseda a členové vlády slíbí před Národním shromážděním na svou čest a svědomí, že své povinnosti
svědomitě a nestranně budou konati a zákonů šetřiti.
Žádný člen vlády nesmí býti členem správní neb dozorčí rady akciových společností, nebo jednatelem
společností s ručením omezeným, které podléhají dani výdělkové podniků k veřejnému účtování povinných.
§ 16
Vláda jest odpovědna Národnímu shromáždění, které ji může za přítomnosti aspoň poloviny poslanců
prostou většinou hlasů odvolati, což se stane vyslovením nedůvěry.
Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně jednou čtvrtinou poslanců a přikáže se nejprve
výboru.
§ 17
Vláda sídlí v Praze. Rozhoduje ve shromáždění, jemuž přítomno musí býti, aspoň deset členů, předsedu
nebo jeho náměstka v to počítaje.
Vláda rozhoduje ve společných schůzích:
a. o vládních předlohách pro Národní shromáždění určených,
b. o všech věcech politické povahy,
c. o jmenování úředníků, pokud jmenování ústředním úřadům nebo presidentovi
republiky je vyhraženo.
§ 18
Vláda určí, který ze členů (ministrů) řídí a odpovídá za jednotlivé úřady zřízené k obstarávání nejvyšší
správy státní.
§ 19
Zákony musí býti vyhlášeny do osmi dnů po usnesení Národním shromážděním, s výhradou případu § 11.,
1. věta. Podpisuje je president republiky předseda a onen člen vlády, jehož úřad je pověřen provedením
dotyčného zákona.
Mešká-li president mimo hranice státu, anebo je-li místo jeho uprázdněno, podpisuje zaň předseda vlády.
Nařízení podpisují ministerský předseda a nejméně devět ministrů.
§ 20
Všecky akty moci výkonné a nařizovací dosud předsednictvem Národního výboru provedené se schvalují.
§ 21
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášky.
Dr. Frant. Soukup v.r. Ant. Švehla v.r.
Jiří Stříbrný v.r. Dr. Alois Rašín v.r.
Dr. Vavro Šrobár v.r.
Související články
- Vznik Československa (28.10.2019)
- Rozbor ústavy ČSR z pera Jana Matějky (1928) (23.3.2014)
- Abdikace císaře Karla I. Habsburského (11.11.1918) (10.10.2013)
- Vznik Československa - analýza historických pramenů (2.10.2013)
- Československá ústava z roku 1920 (29.3.2013)
- Návrat českých delegátů ze Švýcar (20.11.2011)
- Slovensko v letech první světové války a vznik ČSR (19.11.2011)
- Vznik ČSR - výsledek domácí a zahraniční akce (15.10.2010)
- Vyhlášení samosprávné provincie Deutschböhmen 21. ledna 1918 (11.10.2010)
- Andrássyho nóta (27.10. 1918) (1.8.2009)
- Zákon Národního výboru (28. října 1918) (1.8.2009)
- Martinská deklarácia (30. 10. 1918) (1.8.2009)
- Clevelandská dohoda (22. – 23. 10. 1915) (5.7.2009)