KARELSÝKORA
(* 2. 11. 1887 Stará Bělá)
Tento rodák ze Staré Bělé, původním povoláním hutník, byl jako pěšák rakouské armády zajat 16. května 1915 u Stašova. Již 31. srpna 1916 vstoupil v Kyjevě do legií nejprve k 1. střeleckému pluku a v listopadu téhož roku byl převelen k 2. střeleckému pluku, 10. rotě. V červenci 1917 bojoval v jedné z nejvýznamnějších bitev - u Zborova. Jeho nasazení v boji bylo oceněno udělením vyznamenání za chrabrost - Křížem sv. Jiří IV. stupně. V oblasti Zborova operoval s rotou ať do listopadu 1917, kdy byl vybrán do zdravotnického kurzu. Po jeho absolvování byl přidělen v rámci 2. pluku k 6. rotě. S ní absolvoval v průběhu června 1918 do dubna 1919 další vojenské střety a potyčky na cestě do Vladivostoku s bolševickými oddíly např. u Čeljabinska. Zlatoustu, u Miassu, Syrostaně, Iglina, Koltovky, Narspetrovského závodu. V Miassu byl v dubnu 1919 přidělen k zásobovacímu oddílu, s nímmž pokračoval do Irkutska. V lednu 1920 konečné s plukem dosáhl relativně cíle - Vladivostoku. Zde opět mohl uplatnit své znalosti zdravotníka, neboť byl přidělen na chirurgické oddělení nemocnice číslo 5. Jeho služba byla oceněna v srpnu 1920 za „vzorné a svědomité plnění povinností" povýšením na četaře. Dne 3. září 1920 konečně byla ukončena jeho ruská anabáze nástupem na loci Heffron, zajišťující poslední transport, s níž se přes Jokohamu, Honolulu, Panamu a Gibraltar přeplavil do italského Terstu.

Převzato z knihy:
Blažena Przybylová, Českoslovenští legionáři, rodáci a občané Ostravy, Šenov u Ostravy 2002
Knihu vydalo statutární město Ostrava

Archiv města Ostravy