Atlantická charta (14.8.1941)
Atlantická charta, prohlášení prezidenta USA F. D. Roosevelta a britského ministerského předsedy W. Churchilla o společném postupu v probíhající válce; podepsána 14. 8. 1941. Sehrála významnou úlohu při vytváření společné protihitlerovské koalice a stala se jedním z prvních kroků k založení OSN.
President Spojených států amerických a ministerský předseda Churchill v zastoupení vlády Jeho Veličenstva ve Spojeném království pokládají za správné u příležitosti svého setkání vyhlásit některé společné zásady státní politiky svých zemí, na nichž zakládají své naděje v lepší budoucnost světa.
Za prvé: Jejich země neusilují o územní nebo jiné zisky.
Za druhé: Nepřejí si žádných územních změn, jež by nebyly v souhlase se svobodně vyjádřeným přáním národů, jichž se týkají.
Za třetí: Respektují právo všech národů zvolit si vládní formu, v níž chtějí žít, a přejí si, aby svrchovaná práva a samostatnost vlády byly vráceny těm, kdož jich byli násilím zbaveni.
Za čtvrté: Budou usilovat, přihlížejíce náležitě ke svým platným závazkům, aby všechny státy, velké i malé, vítězné i poražené, měly za rovných podmínek lepší přístup k světovému obchodu a ke světovým zdrojům surovin, jichž potřebují ke svému hospodářskému rozkvětu.
Za páté: Přejí si uskutečnit co nejúplnější hospodářskou spolupráci všech národů tak, aby všem byly zajištěny lepší pracovní podmínky, hospodářský rozvoj a sociální zabezpečení.
Za šesté: Věří, že po konečném rozdrcení nacistické tyranie bude nastolen mír, který všem národům poskytne prostředky k bezpečnému životu v jejich hranicích a který zaručí, že všichni lidé ve všech zemích budou moci prožívat svůj život beze strachu a nouze.
Za sedmé: Takový mír by měl umožnit všem lidem plavit se bez překážky po volných mořích a oceánech.
Za osmé: Věří, že všechny národy světa musí z důvodů věcných i z důvodů duchovních dospět k tomu, že upustí od používání síly. Protože v budoucnosti nelze zachovat mír, dokud pozemní, námořní nebo letecké výzbroje i nadále budou používat národy, které hrozí nebo by mohly hrozit útokem mimo své hranice, jsou přesvědčeni, že dokud nebude zřízena širšía trvalá soustava všeobecné bezpečnosti, je nezbytné takové národy odzbrojit. Rovněž budou poskytovat pomoc při všech jiných praktických opatřeních, jež mírumilovným národům ulehčí drtivé břímě zbrojení a budou taková opatření podporovat.
Z. Veselý (ed.): Světová politika 20. století v dokumentech (1900 -1945). Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000, s. 259 - 260.
http://smsjm.vse.cz/wp-content/uploads/2008/10/sp1.pdf
Související články
- Charta Spojených národů - komentáře a citace zakládajících dokumentů OSN (26.2.2014)
- Rozhlasový projev W. Churchilla po přepadení Sovětského svazu Německem (22. 6. 1941) (1.10.2013)
- Stalinův projev po napadení Německem z listopadu 1941 (16.1.2013)
- 2. světová válka 1939-1941 (20.12.2011)
- 2. světová válka 1941-1943 (20.12.2011)
- Winston Churchill (6.12.2011)
- Před 70 lety útok Luftwaffe srovnal se zemí anglické Coventry (15.11.2010)
- Katedrála odolala Luftwaffe, její snímek zůstává symbolem britského vzdoru (8.9.2010)
- Teheránská deklarace (1.12.1943) (27.2.2010)
- Východní fronta - Operace Barbarossa (21.12.2009)
- Závěry jaltské (krymské) konference tří mocností (11. 2. 1945) (12.12.2009)