
Volyňský masakr a polsko-ukrajinské vztahy v první půli 20. století
Pracovní listy jsou vytvořeny pro české učitele a jejich žáky s cílem představit kořeny, průběh a tragické důsledky tzv. volyňského masakru, organizovaného vraždění Poláků v letech 1943-45, v širším kontextu polsko-ukrajinských vztahů ve 20. století. Zároveň tematizují současnou perspektivu dávných tragédií v podobě reflexe dnešních historiků, umělců či politiků.
Válečné zločiny, etnické čistky nebývalého rozsahu, nazývané volyňskou řeží (masakrem), páchali především tzv. banderovci, členové Organizace ukrajinských nacionalistů – OUN (B) a Ukrajinské povstalecké armády na nevinných civilních obyvatelích na Volyni a také v dalších oblastech jihovýchodní části předválečného polského území. První vražedné akce se odehrály již v dubnu 1943, 11. července 1943 pak byla zahájena plánovaná masová „řež“ (masakr) Poláků na Volyni. Podle odhadů současných historiků víme, že bylo v jejím důsledku zavražděno 50 – 60 tisíc dětí, žen a mužů, a to během několika měsíců. Počet obětí na celém území předválečné Druhé polské republiky obydleném Poláky a Ukrajinci se odhaduje na více než 100 tisíc. Poláci v čase vražedných akcí organizovali rychle sebeobranu, v některých místech provedli odvetné ozbrojené akce, v důsledku kterých zahynuly tisíce osob z řad ukrajinských obyvatel.
Soubor pracovních listů nabízí úkoly, které umožní českým žákům na základě studia pramenů, textů historiků a komparace se známějšími dějinnými událostmi genocidní povahy poznat kapitolu polských novodobých dějin, která v českém prostředí není známá a zůstává ve stínu mediálně známějších událostí, jakými jsou kupříkladu tragické osudy židovských obyvatel předválečného Polska, ghetta a koncentrační tábory nebo sovětské zločiny proti lidskosti spáchané na polských vojácích v Katyni. Pracovní materiály však nemají za cíl nabídnout jen zdroj základních faktografických informací k tématu, ale jsou v prvé řadě koncipovány tak, aby přiměly žáky k zamyšlení nad základními otázkami:
Jak je možné, že k takovýmto děsivým činům vůbec došlo? Čím jsou motivovány? Co víme o myšlení a chování pachatelů? Jaké šance měly oběti, co a proč riskovali jejich zachránci? Jak toto zločinné jednání ovlivnila válka? Jakou protireakci tato vražedná akce vyvolala a co v budoucnu ve vztazích obou národů změnila? Jak se s tímto dědictvím minulosti vyrovnat dnes? Jakým způsobem takové události máme odhalovat, připomínat? Proč je podstatné o nich dnes diskutovat? Z jakých důvodů k takovýmto nelidským činům dochází i dnes, po všech zkušenostech?
Závěrečná aktivita navazuje na předchozí pracovní listy, základní poznání historických událostí volyňského masakru v souvislostech je pro její naplnění (reflexi a zpřítomňování minulosti) podstatné. Má studenty přivést k poznání, že minulé stále ovlivňuje naši současnost. Poznají, že historické události, obzvláště tak tragické jako volyňský masakr a veškeré jeho příčiny, okolnosti či děsivé důsledky, nejsou jen dávné události redukované na texty v zaprášených knihách, dokumenty a fotografie v archivech, ale stále žijí, utvářejí naši přítomnost, vyvolávají nejrůznější kontroverze, spory a silně utvářejí vzájemný obraz příslušníků sousedních národů. Aktivita rovněž vede k poznání, že pravdivý obraz mnohých dějinných událostí, které se celá desetiletí záměrně zamlčovaly, mnohdy překrucovaly, vychází najevo až nyní. A toto poznání je často kruté a pro mnohé těžko stravitelné. Provázejí je spory mezi historiky, ale téma také silně rezonuje v dnešní polské i ukrajinské společnosti a stává se také tématem politickým. Zdá se, že polské nahlížení na volyňskou řež je vcelku jednoznačné, události jsou popsány, prameny se zveřejňují, téma je stále více popularizováno (včetně stinných míst na polské straně – polská odveta, akce Visla atd.), objevuje se stále více pamětních desek a pomníků, existují metodické materiály pro učitele a bohatá literatura. Na Ukrajině v přístupu k této historické události převažuje spíše rozdělení společnosti - protikladná hodnocení či vysvětlování, od bagatelizace zločinů nacionalistických jednotek UPA za války, jejich vysvětlování jako obrany proti polonizaci a součásti boje za nezávislou Ukrajinu, přes snahu o vyvážený, objektivní pohled až po upřímnou omluvu a přiznání viny. Mnozí dokonce považují polskou snahu otevírat tato témata, diskutovat o nich a připomínat je jako útok na ukrajinskou národní hrdost. Naopak oslavování a úcta prokazovaná dnes Banderovi, OUN či UPA na Ukrajině jako hrdinům v boji za svobodnou zemi je v kontextu tragických válečných křivd v Polsku vnímána z pochopitelných důvodů velice negativně.
Pracovní materiály tedy mají přivést žáky k zamyšlení nad tím, jak se s takto „krvavými ranami“, které historie zanechala v polsko-ukrajinských vztazích a dodnes nejsou zhojeny, vyrovnat. Zapomnění či vytěsňování z dějinné paměti versus odhalování a připomínání. Jakou protireakci tato vražedná akce vyvolala a co v budoucnu ve vztazích obou národů změnila? Jak se s tímto dědictvím minulosti vyrovnat dnes? Jaká kultura vzpomínání by byla nejadekvátnější, jak na polské tak na ukrajinské straně? Jakým způsobem takové události máme odhalovat, představovat veřejnosti, připomínat? Proč je podstatné o nich dnes diskutovat? Jaké postoje a činy mohou vést ke smíření, k pojmenování viny a k odpuštění? K zamyšlení a odpovědím na tyto nelehké otázky pomohou žákům nabízené texty i obrázky návrhu jednoho z pomníků. Protože materiály jsou připraveny pro české žáky, je v nich na závěr rovněž podnět k zamyšlení nad našimi národními „kostlivci ve skříni“. Jaké máme my, Češi, v naší nedávné minulosti tragické spory či nevyřešené „účty“ se sousedy?
Obsah:
I. Místo: Volyň
II. Volyňský masakr
III. Reflexe dnešních historiků, umělců či politiků
Pro učitele jsou na portálu Moderní dějiny.cz připraveny k pracovnímu listu a doplňující výukové prezentaci také další doplňující materiály – TEXTY KE STUDIU A PRAMENY, které mohou při přípravě hodiny či semináře na téma volyňského masakru využít.
Na závěr je důležité připomenout, že polský sejm v roce 2016 ustanovil 11. červenec (výročí tzv. „krvavé neděle“ a den nejrazantnějšího výbuchu krutých zločinů) Národním dnem památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech bývalé II. polské republiky.
Materiál vznikl ve spolupráci Polského institutu v Praze a portálu Moderní dějiny.cz.
Přílohy

Související články
- Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny (20.11.2017)
- Polská (protipolská) operace NKVD v letech 1937-1938 (14.9.2017)
- Jen dál pleň tu polskou špínu! (protipolská operace NKVD – Stalinův etnický teror) (13.9.2017)
- Historická reflexe Katyňského masakru a jeho vliv na polsko-ruské vztahy (6.1.2016)
- Člověk ve válce a válka v člověku - polské zamyšlení (17.8.2014)
- Cizincem ve vlastní zemi? - polské zamyšlení (11.8.2014)
- Národ bez jedné plíce aneb příběh polských „Kresů“ (3.3.2014)