Svobodná volba…
…je akt, který denně, zdánlivě, opakujeme nesčíslněkrát. Při bližším ohledání je ale dlužno přiznat, že tak svobodné zase naše denní volby nejsou…
Aby byly, muselo by se nám podařit vystoupit z oné stále sílící palby předkládání hotových emocí, všudypřítomné podpory pasivního pohledu na události, otupování naší pozornosti zjednodušováním a vytvářením typů a modelů a zkreslování historie její aktualizací. Motto: Záleží na tom, kdo a s kým si začne a jakým zbožím naloží svou archu. (Dante Alighieri: Božská komedie)
Vystoupit z rozjetého vlaku tvorby zákonů, které už dávno neslouží, ale dokonce manipulují mravní zákonitosti. Vystoupit z našich navyklých tras a přestat považovat populistické fráze za moudrost a vrátit se k individuálnímu vnímání světa… k člověku. A právě individualita je to, po mém soudu, oč tu běží: Reálně je už téměř nemožné vystoupit, ale lze se, s obrovskou pomocí těch, kteří tu zanechali svá svědectví z jiných „současností", pokusit přibrzdit.
Osobně se nebojím návratu zla v jakékoliv jeho už známé podobě: Zlo je, pozorováno historicky, nápadité - nepřitáhne znovu s Křižáky, ani nebude v ruce držet pokyny sovětských poradců, tentokrát se plíží pod čarou: Vytvořilo nárokovou, zdánlivě sociální společnost, která člověka zbavuje osobní odpovědnosti. Bylo by pohodlné a zrůdné tak žít, kdyby to bylo reálné. Ale ono, bolestivě naštěstí, není. Téměř v každé oblasti lidského bytí, nastal zvláštní posun: Od přirozeného k nepřirozenému.
Několik nepopulárních příkladů:
- Celý „vyspělý" svět šílí v odpovědnosti za věci budoucí: Za planetu. K tématu se vyjadřují úplně všichni - je to takové… demokratické ;-), a tak se pomalu stává, že se vědecké konference, myslím tím ty, kterých se účastní lidé v příslušném oboru (oborech), skutečně vzdělaní a zkušení, stávají spolčením extrémistů, které se manipulátoři, myslím tím ty, kteří se za vzdělané a zkušené v příslušném oboru (oborech), vydávají, snaží kriminalizovat.
- Obecně se deklaruje starost o sociálně slabší, staré a nemocné. Budují se záchranné sítě, domovy důchodců a léčebny dlouhodobě nemocných. Ano, jsou vhodné pro ty, kdo opravdu nikoho nemají. Praxe je ale taková, že v sociálních sítích se drží lidé, kteří mají talent k složitému zachycení, v domovech důchodců a různých léčebnách jsou rodiče zdravých dětí… (Kterým však zhusta není co vyčítat… protože se snaží přežít v spletité a překombinované době falešných jistot, které v sobě skrývají ty nejkrutější formy psychického násilí).
- Dalším populárním trendem je rovnost pohlaví a tolerance k hostům až k popření sama sebe, své kultury a historie…
- Zlo tohoto období je zákonné. Říká: Dobrý člověk je ten, který dodržuje zákon! Kdo by se ptal po podstatě…
Moje volba je, tyhle bludy, dokud mě síla, duše, rodina a přátele neopustí, nerespektovat.
A když jsme u voleb parlamentních: Přála bych si, abych mohla část svých daní předat konkrétnímu potřebnému člověku v mém okolí, přála bych si, aby zákony neodporovaly zdravému rozumu a nesouhlasný názor v debatě nebyl považován za extremismus.
Volila bych losem z dospělé příčetné populace (nic nového, i když Aristoteles navrhoval takto řešit jen třetinu - zase měl k dispozici třetinu osvícených ;-) a doufala bych potom, že bude vládnout někdo, o kom neuslyším. Někdo, kdo ví, že je lepší pospolitost lidí za sebe zodpovědných, než zmanipulované stádo. A třeba by i věděl, kdy a kde a co zasít, a kdy a kde a co sklidit. A také to, že nemůže utratit víc, než vydělá a má úctu ke starým lidem a…prostě takové ty denní individuální banality ;-)
Šárka Horáková Maixnerová
Scenáristka a spisovatelka. Podílí se na desítkách, především historických dokumentů ČT: aktuálně je autorkou cyklu Přísně tajné vraždy. Hodinové dokumenty: Vedle mnoha dílů "Příběhů slavných", především "Ploština - krvavá paseka", "Vizovická Mata Hari", " Lidé řa(á)doví", dokument "Vážený Leonide Iljiči..." (o tzv. zvacích dopisech), "Bojovníci proti totalitě očima dětí", "Ležáky - ti druzí mrtví"...
Vydala osm knih : např. "Obět, nebo vrah?", kniha o projektu "Bathory" Juraje Jakubiska (nakladatelství ČT), za "Podobenství o Františku Válčilovi podle Markéty Lazarové" (XYZ, 2008) získala v roce 2009 - cenu E. E. Kische Za významné dílo literatury faktu. V letošním roce je její další kniha: "Hoří déšť, aneb zpráva o noci ze 13. na 14 dubna, kdy měl být internován Bůh", nakladatelství Vyšehrad, nominována na další ocenění. Tato kniha je zároveň doprovodnou publikací k její putovní výstavě "Zpráva o akci K," která je nejen dokumentem, ale především uceleným uměleckým dílem - křížovou cestou malíře Michaila Ščigola.
Je místopředsedkyní občanského sdružení pivoňského kláštera, Aurelius, které se pokouší o záchranu historického objektu pro humanitární účely. V současné době pracuje na filmových rekonstrukcích politických procesů a vrací se svou další prací ke své knižní prvotině "Bezmocná kniha "(Český spisovatel,1997) k tématu důstojného umírání.
Související články
- Dvacet let svobodných voleb očima osobností v projektu Moderních dějin a aktuálně.cz (9.5.2010)
- První volby a dnešek (9.5.2010)
- Jak je těžké vybrat si opravdu dobře... (6.5.2010)
- Volby ovlivňují blízkou, ale i vzdálenou budoucnost (5.5.2010)
- My mladí jsme apatičtí, protože nevěříme v horší časy (4.5.2010)
- Dvacet let svobody aneb demokracie není samozřejmost... (3.5.2010)
- Ta doba pro mne stále ještě není pouhou historií (3.5.2010)
- O nepřekročitelných hranicích (3.5.2010)