Moderní-Dějiny.cz

Jak je těžké vybrat si opravdu dobře...

Publikováno: 6.5.2010, Aktualizováno: 1.4.2012 22:22
Rubrika(y): Doporučujeme
Autor: (red)

Když loni novináři tak rádi používali pro své projekty vracející se k Listopadu 1989 zaklínadlo „Dvacet let svobody", mělo tohle heslo příchuť nostalgie, změny, možná odvahy. Mělo ale také nahořklou pachuť, která dodnes zbyla z tehdejších očekávání. Zdaleka ne všechno se totiž povedlo.

Jak je těžké vybrat si opravdu dobře...

Přiznat si, že to „ne všechno se povedlo" se s námi táhne už neuvěřitelných dvacet let, přitom není právě příjemné. Slogan „Dvacet let svobody" se ale ve skutečnosti mnohem víc hodí na letošní rok než jako připomínka revoluční euforie. Přesně před dvaceti jsme mohli svobodně volit. Po dlouhých letech nesvobody. Většina obyvatel země dokonce svobodně volila vůbec poprvé.

V červnu 1990 jsem i já šel volit. Měl jsem to štěstí, že hned napoprvé mi to takhle hezky vyšlo a nemusel jsem řešit dilema svých rodičů, jejichž rozhodování, zda jit či nejít k volbám, rozhodně nebylo o tom, kdo tady bude vládnout. Díky aktivním členům všech možných komisí a uličních výborů bylo spíš o tom, jestli jejich dítě půjde či nepůjde studovat. A taky třeba o tom, jestli budou moci jet s ne právě zdravým potomkem k moři. Rodiče k volbám nešli. A tak místo léčivého mořského povětří si mohli se svým dítětem užívat výlety na alergologii či akutní příjem plicního oddělení místní nemocnice. Bylo to tehdy sice zadarmo, ale zase to nijak moc nepomáhalo…

Musím říct, že jsem si v tom devadesátém roce volby opravdu užil a bylo to pro mne něco slavnostního. Moc jsem tehdy sice nechápal, jak je možné, že v obálce s volebními lístky jsou zase komunisté, tedy jejich strana, ale budiž. Naivně jsem si myslel, že to je naposledy. Mýlil jsem se.

A zase komunisté...

Už tehdy, na jaře 1990 bylo jasné, že komunisti jsou schovaní i mezi jinými kandidáty. Veliký skandál tehdy otřásl důvěrou v lidovce. Ale jako by to snad tehdy ani nevadilo a jako mnoho jiných jsem věřil, že se to „nějak" vyřeší. Nechtěl a neposlouchal jsem tehdy věty svého otce, že se nic samo nevyřeší a že jsme „na ně byli příliš hodní".

Není už asi důležité, kdo co a kde dohodnul a proč jsme byli příliš nebo dokonce ještě více než příliš hodní. Důležité je, že se společnost nedokázala od zla, kterým je dodnes prolezlá, očistit. Jako metodu vyrovnání s nedávnými dědictvím si česká společnost zvolila mlčení. A to může být mnohem horší než zapomnění.

Komise už sice nekádrují, k moři můžeme jet, kdy se nám zachce, kvalitní léky pomáhají všem, nejen prominentům. Ale co je nám to platné, když zřejmě i díky tomu, že jsme tehdy „byli příliš hodní", jsme v posledních letech z významné části naplnili sněmovní lavice těmi, kvůli kterým moji rodiče k volbám nechodili? A možná hlavně díky tomu jsme zůstali stát na místě. Na místě, ze kterého se bez odvahy a zodpovědnosti nepohneme dál. Na místě, které nejvíce vyhovuje těm, kdo slíbí cokoli, jen aby dostali můj hlas. Na místě, kde jako by se zdálo, že hlasy otrávených a rozzlobených mají větší váhu než hlasy těch, kteří ještě pořád mají chuť, víru a energii dál se snažit doklopýtat k opravdové demokracii.

Nebo dojít aspoň do takového bodu, abychom se mohli zpříma podívat do očí politickým vězňům. Prostě dojít do stavu, kdy mi nebude stydno, když se mne jeden z mnoha tisíců politických vězňů zeptá, co jsme udělali proto, aby mohl už konečně v klidu umřít a nemusel se bát, že se to všechno vrátí. Tenhle chlápek strávil v komunistických lágrech skoro dvacet let, jeho nejlepší kamarády poslal tehdejší režim na šibenici a jeho rodina přežila ty hrozné padesáté roky jen zázrakem. A přitom toho nechce tak moc. A co by si přál nejvíc? Aby mladí lidé věděli o tom, co se dělo. „Těm, kdo vědí, nikdo nic nenakecá," říká a má pravdu.

Takže, jak říká zase jiný politický vězeň, je asi důležité vědět, že jako neexistuje bývalý černoch, neexistuje bývalý komunista. Ti současní, kteří dokonce mají tu drzost nechávají si slovo „komunistická" i v názvu, o minulosti svých předchůdců mlčí. A mlčí schválně. A bohužel i úspěšně. Ale i mlčení je lež. A lhát se nemá, to je jasné.

Proč studenti nevědí, učitelé mlčí?


Ale nejsou sami. Jak je možné, že absolventi středních škol nevědí ani základní fakta o tom, co komunisté napáchali? Jak je možné, že jejich učitelé mlčí? Asi i proto, že mnozí z nich tehdy v těch sedmdesátých a osmdesátých letech přinejmenším neseděli doma. I jejich hlas vlastně legalizoval ten humus, který nám tehdejší normalizační šéfové servírovali. Možná si tehdy lidi mysleli, že k volbám prostě musí. Nemuseli. Dlužno dodat že v posledních volbách před Listopadem 1989 byla volební účast devadesát osm procent. To je, panečku, něco.

Dnes je těžké vybrat si dobře. Ale i to je svoboda. Mít možnost si vybrat. A to je asi to nejcennější, co v sobě svoboda nese. Mít možnost si vybrat a potom zase a zase a znova. Třeba i blbě, ale prostě si vybrat. A třeba i s takovým odhodláním, že to může být naposled. Což by třeba zrovna u voleb byla opravdu ta nejblbější varianta. Ale pozor: sice nám to neříkají, ale i mezi těmi, kdo tak rádi slibují, je hodně takových, kterým by se tahle nejblbější varianta líbila nejvíc.


Josef Albrecht

Autor je dramaturgem České televize. V posledních letech se systematicky věnuje soudobým dějinám, především období totality. Projekty, na kterých se podílel, získaly několik profesních ocenění, těmi nejvýznamnějšími jsou Trilobit a cena Elsa za cyklus Příběhy železné opony. Společně s novinářem Luďkem Navarou letos vydal knihu Abeceda komunismu. Je podepsán pod několika celovečerními dokumenty. Patří mezi ně například projekty Mlynáři od Babic, který se vrací ke známé babické tragédii, Můj otec generál o Helidorovi Píkovi a jeho synovi Milanovi, nebo dokumenty Dopisy z cely smrti a Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

9.5.

Dvacet let svobodných voleb očima osobností v projektu Moderních dějin a aktuálně.cz

Je to přesně dvacet let, co šli obyvatelé tehdejšího Československa po mnoha letech opět svobodně volit. Mnozí...
9.5.

První volby a dnešek

Na nadšení a étos prvních svobodných voleb v roce 1990 nelze zapomenout; dnes ale můžeme vzpomínat pouze s nos...
9.5.

Svobodná volba…

…je akt, který denně, zdánlivě, opakujeme nesčíslněkrát. Při bližším ohledání je ale dlužno přiznat, že tak sv...
5.5.

Volby ovlivňují blízkou, ale i vzdálenou budoucnost

Svobodné volby patří mezi hlavní atributy demokracie. V současnosti je to navíc jediný prostředek, kterým může...
4.5.

My mladí jsme apatičtí, protože nevěříme v horší časy

Určitým charakteristickým znakem naší mladé generace je obecně sdílený nezájem o politické dění.
3.5.

Dvacet let svobody aneb demokracie není samozřejmost...

Demokracie nikdy nebude samozřejmostí, stále o ni budeme muset bojovat, protože tady vždy budou lidé, kteří ná...
3.5.

Ta doba pro mne stále ještě není pouhou historií

Nemohu psát o pádu komunismu a dvaceti letech svobody jako skutečnostech historických, seřazených do dějinných...
3.5.

O nepřekročitelných hranicích

Volá mi pan Stejskal z Aktuálně.cz. a vyzývá k účasti v připravovaném projektu Moderní dějiny jako volební tém...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

Aktualizováno: 30.10.2024 17:12 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

V pátek 18. října 2024 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni knižními, finančními odměnami a bezplatným předplatným časopisů Dějiny a současnot (NLN). Odb...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT