Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ukázkový text z katalogu:
Dokumenty o hrdinství pravém

Slova revoluční písně: .... je práce matkou pokroku — by mohla být mottem výstavy, kterou Skupina moravských výtvarníků v Olomouci a Krajské středisko Svazu čsl. výtvarníků v Olomouci s takovou péčí i obětmi instaluje ve všech místnostech olomouckého Domu umění. Pracující člověk ve výtvarném umění všech dob je oficiální název výstavy, kterou se olomoučtí výtvarníci manifestačně přihlašují k nejpokrokovějšímu světovému názoru — marx-leninismu — a k nositelce nejpokrokovějších ideí nového řádu — dělnické třídě. Zajímá je přirozeně pole jim nejbližší — výtvarné umění. A tak na výtvarných dokumentech všech dob a všech národů chtějí vysledovat poměr výtvarného umělce k práci a k pracujícímu člověku. Zřejmě je to úkol obrovský a už rozsah místností je nutí k tomu, aby výběr dokumentů byl omezen na ukázky nejtypičtější a leckterý zajímavý dokument z dějin výtvarného umění musí být s povzdechem odložen stranou. Pochybuji také, že by výstava byla beze zbytku odpovědí a dokladem ad oculos nového názoru na dějiny výtvarného umění (ač si to pořadatelé tajně a vroucně přejí). K tomu je thema výstavy přece jen příliš speciální a výstava sama má ještě jiné úkoly. Chtěl bych však zdůraznit, že olomoučtí výtvarníci v krátké době už po druhé (po prvé to byla retrospektivní výstava r. 1948 Výtvarnická Morava) vstupují na pole dosud pořádně neobdělané a iniciativně razí nové cesty. To budiž připsáno ke cti Skupině, spolku o malém celkem počtu členů s mizivým počtem theoretických spolupracovníků.

Myslím, že není bez významu pro výstavu i její pořadatele, že zahájení spadá doprostřed dnů československo-sovětského přátelství a že výstava se stává přímo programovou součástí manifestace oddanosti a přátelství Sovětskému svazu, bratrskému ochránci a pomocníku v dobách nejhorších a největší záštitě míru a pokojné budovatelské práce dnes i v budoucnosti. Pracující člověk se stal nositelem moci a rozhodujícím činitelem v Sovětském svazu. A jeho příklad se stal velikou nadějí a velkým vzorem pro pracující celého světa. Pro ty pracující, kteří jsou thematem naší výstavy a jejichž práce vytvářela vždy a vytváří materielní předpoklady pro blahobyt a kulturní růst lidstva, tedy i pro rozvoj umění výtvarného. Výtvarníci olomoučtí manifestují tak svou výstavou nejen své pochopení pro tyto dějinné skutečnosti, nýbrž také svůj dík pracujícímu člověku a svůj dík Sovětskému svazu, který s konečnou platností osvobodil pracujícího člověka a práci — tento hnací motor veškerého pokroku a kultury — postavil na místo nejčestnější. Zbavil ji veškerého odia, které na ní lpělo z doby otrokářské, kdy dělník byl prodejným a bezprávným tažným dobytčetem, zbavil ji chmurného stínu názoru z bible, že práce jest trestem za hřích, zbavil ji odia vykořisťovatelství éry kapitalismu a imperialismu a učinil z práce svobodnou a radostnou činnost — nové hrdinství. Tato fakta chce výstava dokumentovat a proto se uchyluje ve vyhledávání příkladů tak daleko do minulosti. I jiné hledisko se ovšem uplatňuje v historické části výstavy, která nám ukazuje díla starých mistrů i anonymní díla dávnověku a zašlých kultur. Je to stanovisko, které formuloval několikráte V. I. Lenin: Je zapotřebí převzít celou kulturu, zanechanou kapitalismem, a z ní vybudovat socialismus. Či jinde: Proč bychom měli zavrhovat skutečné krásno, jakožto výchozí bod pro další vývoj, jen z toho důvodu, že je staré? A Leninova these o »rozvoji nejlepších vzorů, tradic, výsledků existující kultury s hlediska marxistického světového názoru, životních podmínek a boje proletariátu« dala také vodítko pořadatelům výstavy při zamyšlení se nad její historickou částí. Nelze ignorovat důležitou a aktivní úlohu, kterou hrálo výtvarné umění jako součást ideologické nadstavby v životě lidské společnosti, když často za éry silného politického útlaku a censury bylo to právě umění, jehož bylo použito k vyjádření pokrokových myšlenek, poněvadž zde nebylo možnosti otevřené politické kritiky. Tento dlouhotrvající a nerovnoměrný historický vývoj nelze pominout a vyškrtnout, naopak, nutno vyzvednout společenskou funkci umění, které odpovídá pokrokovým snahám lidské společnosti. Neboť opravdu velký a pokrokový umělec v žádném společenském řádě se nespokojoval s pojímáním skutečnosti jako věci ztrnulé, nezměnitelné, ale chápal proud historických událostí a svým dílem dával výraz pokrokovým bojům a snahám lidí — lidské společnosti. Tuto aktivní funkci umění — součásti ideologické nadstavby — potvrzuje Stalin, když říká: Pokud jde o význam společenských ideí, theorií, názorů a politických institucí, pokud jde o jejich roli v dějinách, pak historický materialismus jejich závažnou roli a význam v životě společnosti a v dějinách lidstva nejenom nepopírá, nýbrž naopak zdůrazňuje.

Zde už se dotýkáme vyústění celé výstavy, její současné části a přímo úkolu výtvarného umění vůbec. Má-li výtvarný umělec dostáti čestným závazkům, které mu svěřuje marxistický světový názor, má-li být spolutvořitelem nového, socialistického řádu, pak se nemůže ve své tvůrčí práci vyhnouti problémům současnosti a uniknouti do vzduchoprázdna »čistého« umění. Současnost naopak musí proniknouti svým horkým dechem budovatelského úsilí i jeho dílo, má-li být vůbec schopno něco říci a svým zpětným ideologickým působením vytvářet nové hodnoty. Této ctižádosti se přece nevzdá žádný umělec. Obavy před schematičností a vulgární utilitaristností svědčí spíše o nepochopení a neznalosti zákonů historického vývoje umění než o umělecké »zásadovosti«.

Současná část exposice se tak stává zkušebním kamenem současného výtvarnictví, i když bychom samozřejmě nemohli říci, že jen thema naší výstavy může býti thematem současného výtvarníka. Avšak olomoučtí výtvarníci pochopili, že je to dělník a pracující Člověk, kdo se stává hrdinou naší doby. Opravdovým hrdinou pokojného socialistického budování, osobní obětavostí pro celek bez pokřivené ctižádosti a chorobného osobního kultu všech těch císařů a králů, vojevůdců a kondotierů, finančních magnátů a obchodních supů, kterým byl umělec existečně nucen sloužiti svým uměním. Výstava a pořadatelé mají ctižádost ukázat tohoto nového hrdinu, hrdinu nové socialistické morálky, morálky míru, práce, blahobytu a kulturního rozkvětu pro všechny lidi bez diskriminace třídní, národnostní nebo rasové. A jestliže se výstavě podaří přesvědčiti diváka o tomto novém hrdinství — hrdinství pravém — hrdinství nového socialistického člověka, který dovedl své kladivo stejně obětavě zaměniti za samopal na obranu vlasti, pak splnila svůj úkol.
Stanislav Křupka.

Texty a fotografie z dobové publikace mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Kompletní digitální kopie tematicky uspořádaných souborů textů najdete v příloze článku.