Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Níže publikovaný text s obrazovými dokumenty jistě mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

Seznam kapitol:
Řeč presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, pronesená nad rakví presidenta Osvoboditele na Hradě pražském v úterý 21. září 1937
Řeč předsedy vlády Dr. Milana Hodži, pronesená ve smuteční schůzi ministerské rady ve středu 15. září 1937
Projev ministra školství a národní osvěty Dr. Emila Frankeho do školského rozhlasu v pátek 17. září 1937
Projev ministra školství a národní osvěty Dr. Emila Frankeho na učitelské tryzně ve Smetanově síni Obecního domu v Praze ve čtvrtek 23. září 1937
Životopisné údaje o presidentovi Osvoboditeli

Praha 1937
Vydalo ministerstvo školství a národní osvěty
Tištěno v Státním nakladatelství
Fotografie presidenta Osvoboditele ze státní grafické školy v Praze
Upravil Ladislav Sutnar

Životopisné údaje o presidentovi Osvoboditeli. (Přetiskujeme z knihy)

Tomáš Garrigue Masaryk, PhDr., první president republiky, president - Osvoboditel, řádný profesor Karlovy university v. v., čestný profesor Filosofické fakulty Karlovy university a Vysoké školy technické v Praze, doktor hon. c. Vysoké školy technické v Praze, Trinity College v Hartfordu (Connecticut, U. S. A.), Právnické fakulty Karlovy university, universit v Bělehradě, v Štrasburku, v Oxfordu, v Záhřebu, v Sheffieldu (Anglie), v Paříži, Husovy čsl. evangelické fakulty bohoslovecké v Praze, právnické fakulty Coe College v Cedar Rapid (Iowa, U. S. A.), university v Glasgowě (Anglie), Vysoké školy báňské v Příbrami, České vysoké školy technické v Brně, Filosofické fakulty university Krále Alexandra I. v Lublani a university v Londýně.

Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně na Moravě. Jeho otec Josef Masaryk byl zřízencem státních statků; matka Terezie, rozená Kropáčková. Choť Charlotte Garrigue († 1923), dcera Rudolfa Garrigua, presidenta pojišťovny Germania v New Yorku. Děti: Alice, * 1879 ve Vídni, Herbert, * 1880 ve Vídni, † 1915 v Praze, Jan, * 1886 v Praze, Olga, * 1891 v Praze.

Studia středoškolská absolvoval T. G. Masaryk v Hustopečích, ve Strážnici, v Brně a ve Vídni, filosofii na universitě vídeňské. Doktorát 1876, pak na universitě v Lipsku. R. 1879 se habilitoval z filosofie na vídeňské universitě. R. 1882 byl povolán za mimořádného profesora filosofie na obnovenou českou universitu v Praze (řádným profesorem byl jmenován r. 1897). R. 1883 založil kriticky vědecký časopis Athenaeum. R. 1885 při výročí památky cyrillomethodějské dal spolu s prof. Kaizlem podnět k založení „Spolku pro vydávání písemných památek náboženského a církevního vývoje národa českého“. R. 1886 zahájil v Athenaeu boj proti padělaným rukopisům královédvorskému a zelenohorskému. R. 1887 navštívil Rusko a navázal styky s L. N. Tolstým (další návštěvy u Tolstého vykonal r. 1888 a r. 1910). R. 1891 zvolen poslancem za jihočeská města do říšské rady rakouské. R. 1892 zvolen poslancem do zemského sněmu českého. R. 1893 vzdal se pro spory v mladočeské straně obou poslaneckých mandátů. Toho roku založil revui Naši dobu, kterou redigoval až do svého odchodu za hranice v r. 1914. R. 1899 - 1900 bojoval proti pověře rituální vraždy za známého polenského procesu Leopolda Hilsnera. R. 1900 byla založena česká strana lidová (později pokroková), zvaná realistická, jíž byl postaven v čelo a jíž dal program. R. 1902 na pozvání zakladatele nadace Cranea navštívil Ameriku a přednášel v Chicagu a v New Yorku. R. 1907 byl opět zvolen poslancem do říšské rady (za Valašsko). Téhož roku zúčastnil se přednáškami sjezdu Svobodomyslných v Chicagu. R. 1908 hájil svobodu vědy ujav se prof. L. Wahrmunda proti útokům katolických kruhů. R. 1909 odhalil pletichy rakousko-uherské diplomacie (v souvislosti s rakousko-uherskou annexí Bosny a Hercegoviny z roku 1908) proti Jihoslovanům (velezrádný proces záhřebský a pak následující vídeňský proces Friedjungův a bělehradský proces Vasicův). R. 1912 usiloval o smír mezi Srbskem a Rakousko-Uherskem. R 1914 po vypuknutí světové války ujal se iniciativně československého odboje proti Rakousko-Uhersku. Po dvou návštěvách Holandska odjel do Itálie v prosinci 1914, odtud do Švýcar, kde zahájil r. 1915 organisaci soustavného vojenského, diplomatického a propagačního boje za osvobození Čechoslováků. Na podzim r. 1915 byl povolán do Londýna za profesora slovanských studií na King's College. Odtud řídil, jsa v pravidelném styku s Paříží, československou akci. Na jaře 1917 přesídlil do Ruska, kde zorganisoval ze zajatců československou armádu. Na jaře r. 1918 odjel Sibiří, Japonskem a Tichým oceánem do Spojených států, aby osobním stykem získal presidenta W. Wilsona pro osvobození Čechoslováků. 14. listopadu 1918 byl zvolen od Revolučního Národního shromáždění československého prvním presidentem republiky. V tomto postavení byl potvrzen volbami 1920, 1927 a 1934. Po svém návratu do vlasti (v prosinci 1918) věnoval hlavní pozornost vybudování a upevnění demokratických řádů republiky a jejímu zahraničnímu zabezpečení. Pravidelně navštěvoval různé kraje státu. R. 1923 podnikl oficiální návštěvu Francie, Belgie a Anglie. Ze zdravotních důvodů několikrát navštívil Capri a francouzské středomořské přímoří. V r. 1927 navštívil soukromě Egypt, Palestinu a Řecko. Národní shromáždění RČS zákonem ze dne 26. února 1930 prohlásilo, že T. G. Masaryk se zasloužil o stát. Dne 14. prosince 1935 se vzdal úřadu. Národní shromáždění RČS zákonem ze dne 21. prosince 1935 stanovilo, že T. G. Masarykovi „náleží dík za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo“.

Člen dopisující Section des Sciences Morales et Politiques ďArcheologie et ďHistoire ženevského institutu, člen Survey Association ve Washingtone, člen British and Foreign Bible Society v Londýně, člen Société de la Légion ďHonneur v Paříži, člen School of Slavonic Studies in the University of London, člen Academie des Sciences Morales et Politiques v Paříži, dopisující člen Deutsche Gesellschaft für Soziologie v Kolíně nad Rýnem, člen The Royal Society of Literature v Londýně, Internationale Vereinigung für Rechts-und Wirtschaftsphilosophie v Kőnigsberku, Stálého mezinárodního výboru kongresu filosofického, University of London (King's College), Automobile Association v Londýně a j. Čestný předseda Institut International de Sociologie v Paříži, The International Students Bureau v Londýně, Slovenského akademického spolku „Detvan", Bulharského národního akademického svazu v ČSR. v Praze atd. Čestný člen The American Academy of Political and Sociál Sciences v Philadelphii, Královské české společnosti nauk v Praze, České akademie věd a umění v Praze, Spolku českých žurnalistů v Praze, Slovenské ligy v Pittsburghu, Amerického Červeného kříže, Královské společnosti nauk v Bělehradě, Instituto di Sociologia v Turíně, The Royal Society of Literature v Londýně, Pontificia Accademia Tiberina v Římě, Sociologické společnosti v Ženevě, Slovanského ústavu v Praze, Orientálního ústavu v Praze, Jihoslovanské akademie věd a umění v Zagrebu, The Iron and Steel Institute v Londýně, Ligue mondiale pour la Paix v Ženevě a j. Protektor Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění v Praze, Památníku odboje v Praze, Autoklubu RČS. v Praze, „Radhoště", studentského podpůrného spolku v Praze, Masarykovy studentské koleje v Praze, Svazu čsl. skautů v Praze, Jihočeské společnosti pro zachování husitských památek v Táboře, Academie latine de l'humanisme v Paříži a j. Zakládající a čestný zakládající člen mnoha spolků a korporací. Čestný občan Bělehradu, Kragujevace, Sabace, Athén a velmi mnoha měst, obcí a okresů československých.
Majitel řádu „Sokola s meči“, „Československého válečného kříže“, „Revoluční medaile“, „Medaile vítězství“, „Kára Ďorděva“, hvězdy 1. třídy, francouzského „Grand Croix de l´Ordre National de la Légion ďHonneur“, cavaliere di Gran Croce decorato del Gran Cordone dell Ordine di Santi Maurizio e Lazzaro, majitel nejvyšší třídy tunisského „Ordre du Nichan Iftikhar", velkokordonu rumunského řádu Carola I. s řetězem, rumunského válečného kříže „Crucea de Razboi" s nápisem „Marasasti", zlaté medaile města Paříže, velkokříže anglického řádu sv. Michala a sv. Jiří, velkokříže belgického řádu Leopolda I., velkokříže španělského řádu krále Karla III., dánského královského řádu ďElephant, polského řádu „Bílého Orla“, zlatého čestného odznaku „Grand Etoile de la Décoration ďhonneur pour services rendus á la République ďAutriche“, velkokříže řeckého řádu „Spasitele“, velkokříže lotyšského řádu „Tří hvězd“, japonského řádu „Chrysanthemy“, velkokříže holandského řádu Lva, velkokříže řádu „Božího hrobu“, řetězu egyptského řádu Mohamed Aly, litevského řádu „Croix de l´ordre du Cavalier“, velkokříže finského řádu „Bílé růže“, velkokříže portugalského řádu „Sv. Jakuba“, kříže estonského řádu „Orla civilní gardy“, španělského velkokříže a řetězu „Národního řádu republiky“ se stuhou a jiných vyznamenání.

Majitel soukromé knihovny o více než 100.000 svazků.

Publikace: O hypnotismu (magnetismu zvířecím). Rozprava psychologická, Praha 1880; Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der modernen Zivilisation, Vídeň 1881, česky Sebevražda hromadným zjevem společenským moderní osvěty v Praze 1904, 3. vyd. 1930; Blaise Pascal, jeho život a filosofie, Praha 1883; Počet pravděpodobností a Humova skepse, Praha 1883, německy Vídeň 1884; Theorie dějin dle zásad T. H. Bucklea, Praha 1884; O studiu děl básnických (Příspěvků k empirické esthetice část I.), Praha 1884; Základové konkrétní logiky (Třídění a soustava věd), Praha 1885, německy Vídeň 1887; Příspěvky k aesthetickému rozboru RKho a RZho, Praha 1886; Skizze einer soziologischen Analyse der sogenannten Grünberger und Koniginhofer Handschrift (zvláštní otisk z Jagiéova časopisu Archiv für slavische Philologie), 1887, česky v Masarykově sborníku III, 1928—1929; Slovanské studie I. Slavjanofilství Ivana Vasiljeviče Kirějevského, Hustopeče 1889, 2. vyd. Praha 1893; Einige Gedanken uber die Aufgaben der akademischen Jugend (zvláštní otisk z Deutsche Worte), Vídeň 1891; J. A. Komenský (přednáška 1892), Praha 1920; Kult rozumu a nejvyšší bytosti (Naše doba I, 1894), Praha 1934; Česká otázka, Snahy a tužby národního obrození, Praha 1895, 2. vydání 1908, 3. vydání 1924; Naše nynější krise. Pád strany staročeské a počátkové směrů nových, Praha 1895; Jan Hus. Naše obrození a naše reformace, Praha 1896, 4. vyd. 1923 (Překlad charvátský); Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení, Praha 1896, 2. doplněné vydání 1904, 3. vydání 1920; Moderní člověk a náboženství (Naše doba IV—V, 1897—1898) Praha 1934 (překlad maďarský); Palackého idea národa českého (Naše doba V, 1898), německy, Praha 1899, česky 1912, 2. vyd. 1926; Vědecká a filosofická krise současného marxismu (Naše doba V, 1898), německy (otisk z Die Zeit), Vídeň 1898 (překlad francouzský, Paříž 1899); Otázka sociální. Základy marxismu sociologické a filosofické, Praha 1898, 2. vyd. 1936, německy Vídeň 1899 (překlad ruský Moskva 1900); Jak pracovat? (V Slovenském hlase 1898—1899, znovu v Masarykově sborníku I, 1924—1925), 3. vyd. (2. knižní) 1930; Hus českému studentstvu, Praha 1899, 2. vyd. 1919; Mnohoženství a jednoženství, Praha 1899, 2. vyd. 1925 (překlad německý, srbský, charvátský, polský); Nutnost revidovati proces polenský, Praha 1899, německy Vídeň 1899; Význam procesu polenského pro pověru rituelní, nákladem dra J. Herbena v Praze vydáno česky a německy v Berlíně 1900; Právo přirozené a historické, Praha 1900; Osm hodin práce. Oprávněnost a prospěšnost práce 8hodinné, Praha 1900, nové vyd. (doplněné kladenskou přednáškou z r. 1900) 1905, 2. vyd. 1920; Naše politická situace, Praha 1901; Ideály humanitní (Několik kapitol), Praha 1901, 6. vyd. 1930 (překlad francouzský, hebrejský, maďarský, německý, polský, rumunský, španělský, ukrajinský); Desorganisace mladočeské strany. Organisujme se ku práci, Praha 1903; O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení (s drem Boučkem), Praha 1904; V boji o náboženství, Praha 1904; 2. vyd. 1932; Přehled nejnovější filosofie náboženství, Praha 1905; Národnostní filosofie doby novější, Jičín 1905, 2. vyd. Praha 1919; Politická situace. Poznámky k poznámkám, Praha 1906; Ethik und Alkoholismus, Flensburg, 1906 (překlad srbský Bělehrad 1909, překlad český O ethice a alkoholismu 1912, 2. vyd. 1920); O alkoholismu, Vsetín 1906, 2. vyd. Praha 1908; Zrcadlo katechetům, Praha 1906, německy Frankfurt am M. 1906; O klerikalismu a socialismu, Valašské Meziříčí 1907; Inteligence a náboženství, Praha 1907; Přednášky profesora T. G. Masaryka 1907, Chicago 1907. V 2. doplněném vyd. s názvem Americké přednášky, Praha 1929; Věda a církev. Církevně politický význam Wahrmundovy affairy, Praha 1908, německy Vídeň 1908; Za svobodu svědomí a učení... (spolu s řečí prof. Drtiny), Praha 1908; Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě, Praha 1909, německy (autorisované vydání) Vídeň 1909; Student a politika, Praha 1909, 2. vyd. 1923; M. J. Hus a česká reformace, Tábor 1910, 2. vyd. 1919; Rakouská zahraniční politika a diplomacie, Praha 1911; Vasic-Forgách-Aehrenthal, Einiges Material zur Charakteristik unserer Diplomatie, Praha 1911 (překlad srbský Bělehrad 1911); Demokratism v politice, Praha 1912; Nesnáze demokracie, Praha 1912; Přechod ze střední školy na školu vysokou, Praha 1913, 2. vyd. 1919; Rußland und Europa. Studien uber die geistigen Strőmungen in Rußland. I. Folge: Zur russischen Geschichts und Religionsphilosophie. Soziologische Skizzen, dva svazky, Jena 1913, česky 1919—1920, 2. vyd. 1930—31 (překlad anglický a italský); The problem of small nations in the European crisis (Vstupní přednáška na londýnské universitě 19. října 1915), Londýn 1916, Chicago 1917, německy Praha 1922, česky Praha 1926; Svět a Slované (překlad přednášky na Sorbonně z 22. února 1916: Les Slaves dans le monde), anglicky Londýn 1916, česky Praha 1919, 3. vyd. 1924; Nová Evropa. Stanovisko slovanské (francouzský a anglický tisk jako rukopis 1918), Praha 1920, 2. vyd. 1921 (překlad německý, maďarský, lužicko-srbský, charvátský); O bolševictví, Praha 1921 (překlad německý, francouzský, polský, ruský, maďarský, bulharský); Slované po válce, Praha 1923 (překlad francouzský, lužickosrbský, maďarský, ukrajinský, polský, dánský); Světová revoluce. Za války a ve válce. 1914 až 1918, Praha 1925, 16. vyd. (2. opravené) 1930, 20. a 21. (3. prohlédnuté) vyd. 1936 (překlad německý, ruský, francouzský, anglický, polský, ukrajinský, maďarský, japonský, srbo-charvátský); O ženě, Praha 1929, 3. vyd. 1930; Cesta demokracie. Soubor projevů za republiky. 1. svazek (1918—1920), 2. svazek (1921—1923), Praha 1933 až 1934; K. C: Hovory s T. G. Masarykem, 1. svazek 1928, 2. svazek 1931, 3. svazek 1935, souborné vydání v jednom svazku 1936, Praha (překlad anglický, francouzský, maďarský, rusínský); T. G. M. Malé historky o velkém muži. Sestavili Ivan Herben a Josef Mach, Praha 1934, něm. Praha 1935; Emil Ludwig: Duch a čin. Rozmluvy s Masarykem, Praha 1935, německy Amsterodam 1935, anglicky 1936. Mnoho studií, článků, poznámek a pod. v rozmanitých vědeckých časopisech i denních listech.

Úřední list RČS., zvl. vydání ze dne 14. září 1937.
Otisk z díla: Československo — Biografie, Praha, Státní tiskárna.

Text knihy, obrazové materiály, si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.