Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Originální rozměr památníčku 5,7 X 6,5 cm (ve formátu "kolibřího vydání"), chybí obálka. Text k obrazové části památníčku:

SEZNAM VYOBRAZENÍ
1. Před odchodem za hranice.
2. V Kijevě 1917.
3. V Rusku mezi čs. legionáři 1917,
4. Vítání krajany v Chicagu 1918.
5. Na kongresu utlačovaných národů ve Filadelfii 1918.
6. Při návratu do vlasti 21. XII. 1918.
7. S chotí na sokolském slete 1920.
8. T. G. M. r. 1930.
9. S předsedou vlády Švehlou 1927.
10. V knihovně na pražském hradě 1920.
11. Ve rži.
12. U černé kávy v Topolčiankách 1930.
13. Vzpomínající. Topolčianky 1930.
14. Se spolužáky v Hodoníně 1924.
15. Na Moravě s děvčátkem 1924.
16. S dělníky ve Vítkovicích 1924.
17. U slovenských vápeníků 1926
18. Na koni před hradem 1926.
19. S náčelníkem Sokola Vaníčkem 1926.
20. Na čs. dělnické Olympiádě 1927.
21. Na orelském sletě 1929,
22. Na Moravě v Čejkovicích 1924.
23. Při prohlášení míru Čs.Č.kříže.
24. Na vojenské přehlídce.
25. Na letišti ve Kbelích 1922.
26. Při rozmluvě. Topolčianky 1930
27. T.G.M. r. 1934.
28. V rozhovoru s franc. min. Barthou.
29. Při čtení resignace 14. XII. 1935.
30. S presidentem dr. E. Benešem v Lánech 1935.
31. T.G.M. r. 1935.
32. Při zborovských oslavách 1937.
33. S vnuky při šálku kávy 1937.
 
Po úspěšných „Masarykových dnech čs. zahraničí" vletech 1934-1937 vydáváme k V. Masarykovu dni čs. zahraničí k uctění památky PRESIDENTA OSVOBODITELE T. G. MASARYKA tento památníček V UPOMÍNKU VŠEM DÁRCŮM, kteří přispěli na Jubilejní fond čs. zahraničí v roce 1938.
Za hranicemi žije přes 2 a 1/4 milionu krajanů, takže každý pátý Čechoslovák žije mimo naši republiku. Pečovati o krajany velí nám nejen hlas krve, ale i národní a státní zájem. V nich máme nejoddanější spolupracovníky a propagátory našeho dobrého jména v cizině.
Z našich národních větví je nejpočetnější americká, čítající asi 1,400.000 Čechů a Slováků a 500.000 Podkarpatorusů. Co do početnosti následují Maďarsko se 200.000, Jugoslávie se 150.000, Rakousko se 100.000, Polsko, Rumunsko se 60.000, Francie s 50.000, Německo, SSSR, Kanada se 40.000, Argentina se 30.000, Belgie s více než 10.000, Brasilie se 7.000, Bulharsko, Švýcarsko se 3.000, Itálie, Nizozemí s více než 1.000 krajanů. V ostatních zemích je již krajanů méně, jich počet jde někdy do set, jindy jen do desítek, sotva se však najde stát, kde by jich nebylo. I když nezapomínají na svůj původ a hrdě se hlásí k staré vlasti, jsou přece loyálními příslušníky cizích států, dbalí své i národní cti. Jsou mostem mezi námi a cizinou.
O soustavné styky s krajany pečují naše úřady i různá sdružení, která si pěstování těchto styků vzala za svůj cíl. Jejich úkolem je podporování vlastní činnosti krajanů, kteří se snaží, aby udrželi svou národní svéráznost školami, kostely, časopisy, spolky, i zájezdy do staré vlasti. Podporují též jejich podnikání hospodářské a sociální...

Masarykovy dny československého zahraničí
Vzhledem ke klíčové roli krajanů při vzniku Československého státu byly v roce 1934 v Československu pod patronací T.G.M. uspořádán první Masarykův den čs. zahraničí. Byl to jeden z významných počinů Československého ústavu zahraničního, který byl založen již v roce 1928 k desetiletému výročí vzniku republiky a jehož prvním předsedou  byl zvolen JUDr. Jan Auerhan. Z prohlášení jeho přípravného výboru je zřejmý smysl a cíl této instituce: "Československý ústav zahraniční má vyvíjet činnost ve prospěch vlasti a krajanů v zájmu národa a státu československého. Jakákoliv politika neb stranictví mají býti z jeho činnosti vyloučeny, mezi členstvo a ke spolupráci jsou zvány všechny vrstvy a třídy národa bez rozdílu".

Tajemník Československého ústavu zahraničního dr. Rostislav Kocourek popsal vztah ke krajanům těmito slovy: "Dva miliony lidí propaguje a může propagovati cíle naší republiky a národa všude na světě. Můžeme to od nich žádat, protože naše cíle nevedou k neloyálnosti našich krajanů v žádném cizím státě, ani v těch, které se tváří nepřátelsky. Potřebujeme krajanů, aby důstojně představovali naši kulturu v zahraničí. Svým vlastním vzděláním, svou inteligencí, výchovou svých dětí, svými časopisy, svým společným životem, svou znalostí našich věcí. Potřebujeme jich, aby pomohli našemu hospodářství, odběrem našeho zboží, propagací našich výrobků, propagací přírodních krás a lázní našeho státu."

Již první Masarykův den československého zahraničí byl úspěšný a potvrdil to také tajemník Československého ústavu zahraničního dr. Rostislav Kocourek: "Přesvědčil naše lidi za hranicemi, že země, která je poslala strádat do všech koutů světa, protože je nemohla uživit, má zájem o jejich osud." Na akci bylo mj. zvoleno Kuratorium zástupců šesti ministerstev - sociální péče, zahraničních věcí, školství a národní osvěty, vnitra, obchodu a průmyslu a zemědělství, které již tehdy navrhovalo zřízení Jubilejního fondu československého zahraničí na pomoc vystěhovalcům, kterých odcházelo do ciziny ročně až 40 tisíc.

Ten byl založen až 28. ledna 1936 a byl nazván "Jubilejní fond čs. zahraničí" na připomenutí toho, že krajané v zahraničí se spojili pod vedením Masarykovým k boji za osvobození vlasti. Jubilejní fond tak měl podtrhnout způsobilost Čsl. ústavu zahraničního provést akce velkého významu všude, kde je třeba a zejména snahu soustředit a usměrnit veškerou činnost pro zahraničí. Částí projektu byla celonárodní sbírka, jejímž cílem bylo navíc zjistit, jakým způsobem jednotlivé obce, organizace, podniky a jednotlivci cítí sounáležitost s čs. zahraničím. Bylo ustanoveno, že sbírka bude mít zvláštní ráz a upisovací archy budou později svázány do "Zlaté knihy Jubilejního fondu", která bude uchována na věčnou památku v Muzeu čs. zahraničí. Do této "Zlaté knihy" se první zapsal prezident republiky, Dr. Edvard Beneš, navíc přijal i představitele ČSÚZ a dal projektu plnou podporu, jakož i doporučení a připomínky. Bylo rozesláno přes 20 tisíc sběrných archů ,,Zlaté knihy", zúčastnilo se přes 17 tisíc organizací, které sbírku prováděly, a ve výsledku k 31. prosinci 1936 bylo sebráno v zemích České, Moravskoslezské a Podkarpatské celkem 2,427.386 Kč. Ke konci roku 1938 bylo již nashromážděno na kontě Fondu na 3 milióny korun. "Sebral-li Zlín téměř 50 000 Kč a továrník J. A. Baťa tento dar doplnil na 100 000 Kč," píše se ve zprávě za rok 1937, "byly zase nepatrné vísky, kde chudí domkáři si navzájem půjčovali několik korun, aby se všichni mohli zúčastniti této národní sbírky." Prostředky byly použity na zápůjčky a podporu pro krajany, např. v Jugoslávii (451 tisíc českých korun), Polsku (120 tisíc), dále byly určeny prostředky pro Rumunsko, pro Bulharsko, pro Rakousko a pro Francii. Další částky poskytl Československý ústavu zahraniční organizacím v Československu, které se zabývaly krajanskou činností a Spolku pro podporu československých škol v zahraničí "Komenský".

Druhý Masarykův den se konal v roce 1935, byl zahájen v zasedací síni poslanecké sněmovny a projevy přenášel rozhlas. V předvečer konání třetího Dne roku 1936 byly v obcích s hasičskými sbory zapáleny slavnostní vatry (v zemi České 3 953, Moravskoslezské 1 788 a Podkarpatoruské 196). Masové demonstrace, přednášky, oslavy, divadelní představení a besídky se konaly v 6 089 čs. obcích. Význam krajanů ocenil TGM slovy: "Věřím v ty tam, za hranicemi, v nich je uchováno ještě mnoho zájmu a lásky pro starou vlast." Čtvrtý a pátý Masarykův den čs. zahraničí v letech 1937 a 1938 proběhly pod patronátem presidenta dr. Edvarda Beneše, který převzal záštitu také nad šestým, posledním, který se konal 9. března 1947 ve velkém sále pražského Rudolfina.

Vztah Masarykovy republiky ke krajanům ve světě je zdokumentován ve 107 velkoformátových krabicích v muzeu založeném krajanem Vojtěchem Náprstkem.

Zdroje informací
http://www.cesky-dialog.net/clanek/737-csuz-jubilejni-fond/
http://www.cesky-dialog.net/clanek/685-268-suz-masaryk-367-v-den-269-eskoslovenskeho-zahrani-269-i/
http://www.svet.czsk.net/clanky/svet/masarzahr.html
http://www.cesky-dialog.net/clanek/737-csuz-jubilejni-fond/

časopis Český dialog
vznikl roku 1990 a jeho Záměrem bylo zrušit bariéry vytvořené dřívějším režimem mezi Čechy doma a těmi, kteří odešli (nebo byli i nedobrovolně vyštváni) do zahraničí. Český dialog v počátcích pomáhal znovu navazovat kontakty nás doma s Čechy ve světě, informoval o rychlých změnách v České republice, snažil se o odstraňování předsudků, které jsme si na obou stranách často zbytečně vytvořili. Spojil znovu mnoho přátel, kteří se sobě ztratili, pomáhal hledat rodinné příslušníky, inicioval vznik stovek nových kulturních, pracovních i osobních kontaktů. V tom všem ale pokračuje i dnes, kdy se již mnohé změnilo k lepšímu. Podstatně však rozšířil svůj záběr na aktuální témata. Vedle článků s kulturně-společenskou či historickou tematikou, rozhovorů či reportáží z celého světa dává Český dialog velký prostor názorům a příspěvkům čtenářů.
Po 21 letech existence v tištěné podobě přešel Český dialog od roku 2012 do podoby webového magazínu.
http://www.cesky-dialog.net/