Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Životní příběh Bohumila Dvořáka sepsaný v základních obrysech jeho synem Miroslavem Dvořákem
Dne 20. prosince 1893 se v Žamberku narodil můj otec Bohumil Dvořák, jako třetí potomek mého dědečka Václava Dvořáka (nar. 15. 9. 1856) a Marie Dvořákové (za svobodna Krahulcové, nar. 14. 6. 1857). Tenkrát ještě bydleli v Žamberku pod radnicí v domku č. 330. Později se přestěhovali do domku č. 385 poblíž hospody Na kopečku. Otec se po absolvování měšťanky v roce 1907 začal učit pekařem v Králíkách u mistra Villibalda Langra společně s kamarádem Edou Skálou, jehož dcera dosud žije v Týništi nad Orlicí. Po vyučení se vydal na vandr a začal pracovat jako tovaryš v pekárnách poblíž Drážďan. Je ho sestra Marie se v Radebergu provdala za pilníkáře Franze Haufa. Schylovalo se k první světové válce a otec byl povolán k C. a K. vojsku. Po výcviku ve Vysokém Mýtě byl nasazen na východní frontu a zde byl zajat. Pracoval na Donbase v uhelných dolech, kde byl jako zajatec i Eda Skála. Jeho korespondence s rodiči i sourozenci zasílaná do Čech prostřednictvím Červeného kříže se uchovala. V roce l919 se vrátil ze zajetí a musel dosloužit presenční službu. Poté pracoval několik měsíců jako speditér u firmy Václav Habr v Žamberku. Po náboru do státní služby u československé finanční stráže na Slovensku začínal jako dozorce v hraniční obci Olšinkov. Po několika zkouškách byl přeložen do Humenného. Dne 26. 6. 1923 se v Semilech oženil s Anežkou Barovou ze Železného Brodu, vyučenou dámskou krejčovou. Tuto svoji profesi provozovala i v Humenném. Dne 8. 5. 1928 se jí narodil syn Jaroslav. Z Humenného začalo stěhování, nejdříve do Abovců na jižní hranici s Maďarskem, kde jsem se dne 19. 6. 1932 narodil. Po dvou letech jsme se přestěhovali do Košic, kde rodiče koupili vilu. V roce 1936 došlo k dalšímu stěhování do Helemby (dnešní Chlaby) jako trest za celní prohřešek na udání souseda. Odtud nás na podzim 1938 vyhnali Maďaři po Vídeňské konferenci. Nastalo další stěhování do Jablonného na Orlicí k bratru tatínka a pak do Žamberka do Habermannova domu. Otec v té době ještě sloužil na Slovensku na demarkační hranici a pak se vrátil do Žamberka, kde došlo k poslednímu stěhování do nově postaveného Kovaříkova domu na Nádražní ulici 239.
Nastala druhá světová válka. Otec pracoval nejdříve na hranicích Protektorátu Böhmen und Mähren a Sudet v Rokytnici v Orlických horách a Pěčíně. Poté jako tajemník ve Slatině a Německé Rybné. V roce 1942 byl nasazen do Německa do Breslau, kde pracoval jako pekař až do skončení války. Domů se vrátil až v polovině června 1945. V Breslau prožil dlouhodobé obklíčení Ruskou armádou. Po návratu nastoupil na Berní správu v Žamberku. Jako důchodce pracoval jako hlídač v několika závodech. Zemřel klidně ráno ve spánku dne 23. února 1972.
Jeho život byl natolik pestrý, že by stačil na sepsání knihy. Podrobnosti lze čerpat z korespondence, zachovalých úředních listin, vysvědčení i svědectví příbuzných. Byl velkým mecenášem, finančně přispíval bratru manželky Josefovi Bárovi do Železného brodu, příbuzným Bílkovým do Kunvaldu a Žabkovým do Polska u Žamberka. Přispíval také do akcí v Žamberku. Byl velkým kuřákem až do důchodu, kdy najednou slíbil před rodinou, že skončí s kuřáckou neřestí a to také dodržel. Rád zpíval, dodnes máme jeho zpěvníky ze zajetí. Celý život prožil neustálou prací. Pokud se pamatuji, všechnu dovolenou trávil s rodinou a prací u příbuzenstva i když s manželkou plánovali zájezd do Egypta i Paříže.
Dne 26.června 1901 se narodila v Železném Brodě, moje maminka na chalupě v Závodí 81, rodičům Františku Josefovi Bárovi (nar. 11. 3. 1867) a Anežce Havlinové (nar. 28. 4. 1875), jako druhý potomek. Vychodila školu v Železném Brodě a vyučila se dámskou krejčovou u mistrové paní Knéblové. Dne 23. června1923 se vdala za Bohumila Dvořáka. Za manželství se narodil syn Jaroslav (1928) a syn Miroslav (1932), oba na Slovensku. Většinou pracovala v domácnosti a v důchodě si přivydělávala doma šitím a pomocnými pracemi ve škole a v jídelně závodu Orban v Žamberku. S pokorou i pracovitostí si zaslouží obdiv, že všechny životní peripetie s láskou překonala. Ke stáří onemocněla cukrovkou a později i stařeckou demencí. Zemřela po operaci zlomeného krčku v nemocnici v Opavě, když byla před tím hospitalizována na gerontologickém oddělení v Opavě.

V příloze najdete dva soubory dokumentů:

1. Bohumil Dvořák - Poslední měsíce totálního nasazení a cesta domů
Zajímavý dobový dokument (kopie strojopisného dopisu pro přítele z války), ve kterém Bohumil Dvořák vylíčil okolnosti a podmínky svého totálního nasazení v nacistickém Německu, konkrétně v Breslau (Vratislavi).  Dopis byl psán s půlletým časovým odstupem ve vánočním čase roku 1945. Pisatel se v něm zaměřil především na poslední měsíce války, na dobu, kterou již s adresátem netrávil (zmiňuje, že se rozešli v lednu 1945). Popisuje detailně dobývání Vratislavi rudou armádou, dopady bojů či náletů na město a strastiplné putování bývalého „Auslendra“ přes německé, polské a české území domů k rodině - trvalo déle než měsíc od 9. května 1945 do 22. června 1945. Dopis je ponechán v původním znění, bez pravopisných či stylistických úprav.

2. Dokumenty k osudu a osobnosti Bohumila Dvořáka
- fotografie Bohumila Dvořáka v Helembě v květnu 1937
- dvě fotografie Bohumila Dvořáka 5. března 1939 na demarkační čáře Nemčiňany–Mochovce
- fotografie Bohumila Dvořáka v Rokytnici v červnu 1939
- fotografie Bohumila Dvořáka ve Slatině nad Zdobnicí v květnu 1940
- pohlednice s motivem Olomoucké radnice pro Anežku Dvořákovou
- pohlednice z Breslau pro Anežku Dvořákovou ze 7. září 1943
- pohlednice z Breslau pro Anežku Dvořákovou z 18. března 1945
- pohlednice s ruským textem na památku pro Annu Dvořákovou od gardového kapitána sovětské armády ze 13. června 1945
- pohlednice s motivem Lidic pro Bohumila Dvořáka z 30. června 1945
- fotografie Bohumila Dvořáka z 19. ledna 1946
- dopis od kamaráda V. Slavíka pro Bohumila Dvořáka z 11. června 1947