Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Cílem řádu Misionářek milosrdenství (Misionářek lásky, kongregace Milosrdenství) je sloužit nejubožejším a nejchudším z chudých, řídí se františkánskými principy a působí dnes celosvětově. Nejčastěji do něj zpočátku vstupovaly dívky ze středních, některé z bohatších vrstev, mnohé ze smíšených indicko-anglických manželství. Většinou byly velmi vzdělané a nadšené, radostné. Jejich rozhodnutí nebylo pro ně obětí, jakousi chmurnou povinností, odříkáním, ale ideálem, svobodně zvolenou životní cestou. Jedly stejnou stravu jako chudí, jimž sloužily, oblékaly si podobně skromný šat a neulehčovaly si život žádnými vymoženostmi techniky.

Domy řádu – ostrůvky záchrany pro chudé a nemocné uprostřed lhostejného světa – vlastní v současnosti Misionářky lásky nejen v Kalkatě a jiných indických městech, ale též v Austrálii, Latinské Americe, v Římě, v Tanzánii, na Srí Lance, v Jordánsku, v Londýně a jinde, dnes už i v Praze, kterou Matka Tereza poprvé navštívila v roce 1984 na pozvání kardinála Tomáška. V roce 1990 byla v naší metropoli přijata Václavem Havlem a pro činnost své kongregace získala v Praze 6 Na Zátorce jednopatrové stavení.

Za své humanitární dílo získala Matka Tereza řadu ocenění: vůbec první nositelka Templetonovy ceny (1973), Nobelovy ceny míru (1979), britský Řád Za zásluhy (1983) a nejvyššího indického civilního vyznamenání Bharat Ratna (1980). V roce 2003 byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou.