Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Historický kontext:

Po obratu ve světové válce v roce 1943 Franco postupně uvolňuje svoje vazby k Německu a opět zdůrazňuje rysy své neutrální politiky. V rozhovoru s americkou tiskovou agenturou v listopadu r. 1944 prohlásil, že: „Španělsko nikdy nebylo fašistickou zemí a nemělo svazky se státy Osy“. Toto prohlášení ale tisk charakterizoval jako „špatný pokus o získání místa v připravované mezinárodní organizaci“ a prezident Roosevelt v této souvislosti píše svému vyslanci v Madridu dopis, ve kterém se přímo říká: „Jelikož se nynější španělské vláda dostala k moci pomocí fašistické Itálie a nacistického Německa a podle těchto vzorů zavedla v zemi totalitní režim, je pochopitelně terčem nedůvěry mnoha amerických občanů, kteří nepovažují za správné, aby Spojené státy udržovaly styky s takovýmto režimem.“ Britsko-americký tlak směřoval k prosazení postupné liberalizace diktatury.

Mezitím vystupuje v exilu pretendent trůnu Don Juan, který Španělsku nabízí konstituční monarchii, která zajistí obnovu konstitučního politického systému se všemi občanskými právy. Přecenil však svoje možnosti, neboť Franco měl podporu nejen špiček španělské společnosti, ale i velké části středních vrstev, které se obávaly jakékoliv změny.

V den kapitulace Německa přerušilo Španělsko s Německem diplomatické styky a obrací se na Churchilla s návrhem na spolupráci proti komunismu a Sovětskému svazu. OSN iniciativu Madridu odmítla a přesto, že byl mírně reorganizován systém ve Španělsku, tak Postupimská konference žádost nového madridského kabinetu o vstup do OSN zamítla. Odvolávají se na nově nalezené dokumenty o spolupráci s Německem a na fakt, že Španělsko se za války stalo azylem pro mnoho válečných zločinců.

Souběžně s tím se rozvíjí rozsáhlá politická aktivita republikánského exilu, především v zemích Latinské Ameriky. Vzniká tzv. Španělská junta osvobození, která měla spolu s Mexikem hlavní podíl na vydání rezoluce 19.7. 1945, která by bránila přijetí do OSN těm zemím, které se podílely na boji proti Spojeným národům, která pak byla počátkem intenzivní diplomatické ofenzívy vůči Madridu. V souladu s tím byla také v srpnu 1945 ustanovena prozatímní vláda v exilu v čele s Josém Giralem. Žádná z velmocí ji ale neuznala a ani nepřikročila k úplnému přerušení diplomatických vztahů s Frankem. Sám Stalin se sice snažil aktivizovat zde znovu partyzánské skupiny, dokonce byl v j. Francii založen ÚV pro ilegální práci ve Španělsku, ale tyto skupiny neměly pro další vývoj Šp. zas až takový význam.

V Postupimi sovětská delegace opět aktualizovala španělskou otázku a opět navrhla kolektivní přerušení diplomatických vztahů se Španělskem. Proti tomuto návrhu se ostře postavil W. Churchill a sovětskou snahu o podporu demokratických sil ve Španělsku charakterizoval jako zásah do vnitřních záležitostí druhého státu a porušení Charty OSN. A tak se Stalin nakonec spokojil s textem, ve kterém 3 velmoci opět odmítly španělskou žádost na přijetí do OSN.

Tím se ale rozhodně otázka okolo Španělska neuzavřela – dalším iniciátorem diplomatické ofenzívy byla Francie, která 12. prosince 1945 předává velvyslancům Velké Británie a Spojených států nótu, v níž jsou obě mocnosti znovu vyzvány k přerušení diplomatických vztahů se Španělskem. USA ji přijmou pozitivně, Velká Británie chvíli váhá, ale nakonec svolí k vydání deklarace tří západních mocností, jež byla publikována 4.3. 1946. Ta požaduje pokojné odstranění Franca, ale odmítá zahraniční intervenci a odkládá přerušení diplomatických vztahů. Otázka Španělska se pak nadále řešila na Valném shromáždění OSN v únoru 1946 v Londýně, kde se ale opět nedošlo k žádnému zásadnímu rozhodnutí a naopak Francie oznámila velmocem, že se vzdává dalšího jednání ve španělské otázce, neboť se chce vyhnout sporům mezi velmocemi a spojenci.

Smetení této otázky ze stolu ale nechtěl Stalin dopustit a tak doporučil zemím své zájmové sféry ve východní Evropě navázat v dohledné době diplomatické styky s Giralovou vládou v exilu. Opravdu pak následovalo uznání této vlády nejprve Polskem, pak i Jugoslávií, Rumunskem, Československem, Maďarskem, Albánií a Bulharskem.

17.4. 1946 začala v Radě OSN opět diskuse o Španělsku, jejímž hlavním iniciátorem byl polský delegát Oskar Lange, který prohlásil Frankův režim za nebezpečný pro světový mír. Ne to konto pak byla 12.12. 1946 přijata rezoluce, která jednak potvrdila vyloučení Španělska ze všech orgánů OSN a souběžně doporučila členským státům organizace odvolat své zástupce z Madridu. V dalších týdnech a měsících byl pak veden zápas o realizaci této rezoluce. Např. Argentina otevřeně odmítla doporučení OSN a demonstrativně vyslala svého nového zástupce do Španělska.

Již v průběhu roku 1947 se ale začínají rýsovat první posuny ve vztahu k Madridu. Velká Británie se již zřetelně distancovala od doporučení OSN a také Spojené státy začaly přehodnocovat svou dosavadní politiku.  Usoudily, že dosavadní politika velmocenského tlaku de facto posílila Frankův režim a odmítla jakoukoli vládu, včetně exilové proti Francovi. Odtud i závěr, který doporučoval Spojeným státům hledat cestu k normalizaci vztahů s Madridem.

Na podzim r. 1947 na dalším zasedání Valného shromáždění OSN se opět hlasovalo o uznání rezoluce z r. 1946 – tentokrát bylo pro jen 26 států a proti 16, mezi nimi i Spojené státy. Během roku 1948 pak stále přibývalo států, které opět normalizovaly svůj vztah ke Španělsku a přibývali stále další. USA nakonec podaly návrh na revokaci rezoluce z roku 1946 a ta byla schválena. S oficiální platností pak byla zrušena v roce 1950, v roce 1952 se Španělsko stává členem UNESCO a v roce 1955 je přijato do OSN.

Co se týče režimu ve Španělsku, tak 27.3. 1947 byl vydán nová zákon o obnovení monarchie, kde ovšem až do své smrti vládne generál Franco. Ten si také ponechal právo vybrat svého nástupce. Tím pak byl zvolen syn Dona Juana Juan Carlos, kterému v té době bylo 10 let, a který musel ihned nastoupit Frankem nařízenou církevní a vojenskou výchovu.

ZDROJ: Španělská otázka po r. 1939 - http://gybu.webzdarma.cz/

Karikatury a dobový text mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Skeny si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Součástí tohoto článku je také pracovní list pro studenty, který najdete v příloze: 
Pracovní list obsahuje soubor otázek analyzujících karikaturu generála Franca ze stránek časopisu dikobraz. 12 otázek směřuje studenty k interpretaci propagandisticky zabarvené kreslené anekdotě a rozšiřuje tak jejich znalosti z dějin dvacátého století. Pracovní list je vhodný především do hodin dějepisu na gymnáziích a středních školách.