Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Na začátku jeden dávný želivský obraz: Prosvětlené září roku 1945, sobota před želivskou poutní slavností, od Lhotic míří do želivského údolí s premonstrátským klášterem dva cyklisté-poutníci. Zadýchaný třiačtyřicetiletý farář P. Josef Toufar a jeho mladý, dvacetiletý farník, nadaný student Karel Vrána, který je životem a opravdovým kněžstvím svého faráře tak zaujat a inspirován, že se sám rozhodne pro kněžské povolání a chystá se v té poválečné euforii na studia teologie do Říma. A tak chtějí, farář a jeho nadaný farník, studentovu cestu na jih a vůbec celou jeho budoucnost svěřit pod ochranu želivské Matky Boží. Tedy jedou do Želiva, z kopce sjíždějí, do kopce musí tlačit, neboť pana faráře občas z námahy pobolívá srdce, a v Želivě si u vrátnice nechávají zavolat P. Víta Tajovského, který tehdy ještě nebyl opatem, ale patřil k výrazným premonstrátským osobnostem - jako tolerantní a vzdělaný středoškolský profesor v Humpolci. S nadějnými vyhlídkami ti tři tehdy hovořili na klášterní zahradě o budoucnosti Vysočiny, národa a církve. Nikdo z té trojice však nemohl tušit, jakými soutěskami budou muset za pár let procházet...

Celý text najdete v příloze článku.