Život zapsaný ve tváři: pamětnice prvního transportu z Terezína
ČT24 - Stále vitální žena s dobrosrdečnýma očima toho v životě zažila hodně. Po válce pracovala řadu let v Národním výboru na Praze 1, navzdory přesvědčování ji ale stranickou knížku nikdy nedokázali vnutit. Strach neměla - narozdíl od řady kolegů si ho v minulosti "užila" víc než dost. Irena Racková je pravděpodobně poslední pamětnice prvního transportu z Terezína na východ. Tehdy, začátkem roku 1942, ještě cílová adresa nevedla do polských lágrů, ale do Pobaltí. Z prvního vypraveného vlaku se domů vrátilo jen 100 lidí, mezi nimi i Racková. Přesně 72 let od nedobrovolného odjezdu směr Riga přiznává: "Měla jsem štěstí, ale byla jsem přesvědčená, že to přežiju."
Irena Racková (dívčím jménem Poperová) si musela na nesnáze života zvykat už od útlého dětství. V době, kdy v Německu nastoupil k moci Adolf Hitler, se spolu s celou rodinou musela podřídit otcově zaměstnání a přestěhovat se z Jičína do Brna. Často přemýšlela, proč ji spolužák z gymnázia úsměšným tónem nazývá "židověnka". Ani dlouho nemusela – norimberské zákony zajistily její vyhození ze školy, a pro mladou dívku tak začaly zcela jiné starosti než narážky vrstevníků...
Celý článek čtěte ZDE