Téma mumifikace komunistických pohlavárů sice působí poněkud morbidně, nicméně vypovídá mnohé o povaze komunistických režimů. Ty o sobě tvrdily, že jsou postaveny na té nejvědečtější teorii a že chtějí vymýtit všechny takzvané náboženské předsudky a pověry, avšak v praxi se podivuhodně projevovaly spíše jako nějaký pohanský – a často dosti krvavý – kult. A některým komunistickým vůdcům se mělo i po smrti dostat poct a postavení, které lze v historii srovnat snad jen s faraony starého Egypta.

Za nejznámější mumii dvacátého století, za jakéhosi moderního Tutanchamona, je všeobecně považován zakladatel sovětského režimu Vladimir Iljič Lenin, do dnešních dnů vystavovaný v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Lenin zemřel 21. ledna 1924. Poslední léta byl těžce nemocný, od května 1922, kdy ho postihl první záchvat mozkové mrtvice, se sice jeho stav občas trochu zlepšil, ale záchvaty se opakovaly a od roku 1923 byl údajný „vůdce světového proletariátu“ spíše živou mrtvolou: ochrnul na pravou část těla, nemohl mluvit a sužovaly ho bolesti hlavy – čemuž pochopitelně odpovídalo i špatné psychické rozpoložení.

Oficiální příčinou smrti byla arterioskleróza, ale hovoří se též o tom, že prudké zhoršování Leninova zdravotního stavu způsobily následky atentátu, který na něj v roce 1918 spáchala eserka Fany Kaplanová. Lenin byl však odsouzen i k zvláštní podobě posmrtného života zde na tomto světě...

Celý článek čtěte ZDE