Sepjat s Bohem zvláštní přazkou, láskou
iHNED.cz - Dnes už dávno víme, že Ivan M. Jirous nebyl jen undergroundový tahoun, disident, kunsthistorik nebo politický aktivista. I téměř tři roky po jeho smrti (10. listopadu 2011) je třeba zopakovat, že Magor byl především básník.
Bezmála tři roky bez Magora, tři roky bez Václava Havla. Náčelník a jeho šaman, hlava a její divoké a něžné srdce, zřejmě nejen té undergroundové hlavy, ale to se teprve časem ukáže.
Podivné je to odpočívání, které narušují jen významné narozeninové dny. Jako ty dnešní, sedmdesáté, nedožité Ivana Martina Jirouse. Za co mu děkujeme? Co zbývá? Co udržujeme, uchováváme, ochraňujeme? Co máme, co bychom měli ochraňovat, aby vzpomínka nebyla sentimentální, formální, plytká, aby byla živá?
Celý článek čtěte ZDE