Moderní-Dějiny.cz

Maďarská republika rad

Publikováno: 5.3.2013, Aktualizováno: 13.3.2013 13:20

Maďarská republika rad sice existovala krátce, od 21. března do 1. srpna 1919, ale po bolševickém Rusku to byla druhá republika sovětského typu v Evropě. Mohl se komunismus ve střední Evropě prosadit už po první světové válce? A jak se proti Maďarské republice rad, jež se začala agresivně šířit i na Slovensko, bránilo čerstvě vzniklé Československo? Na to zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Maďarská republika rad

Zaostřeno na moderní dějiny - Maďarská republika rad.
Scénář pořadu.

Dobrý večer, vážení a milí posluchači, vítáme Vás u dalšího vydání pořadu Zaostřeno na moderní dějiny. Dnes se zaměříme na Maďarskou sovětskou republiku neboli na Maďarskou republiku rad – ruské slovo „sovět“ má v češtině význam „rada“. Tedy na sice poměrně krátce trvající státní útvar, existující od 21. března do 1. srpna 1919, leč zdaleka ne nevýznamný, neboť po bolševickém Rusku to byla druhá republika sovětského typu v Evropě. Pokud by se ji podařilo udržet, ba rozšířit, mohl komunismus opanovat celou střední Evropu již krátce po první světové válce, tedy zhruba o čtvrtstoletí dříve. A nejen to, mohl tak ovládnout celý evropský kontinent, což byl ostatně plán přinejmenším významné části tehdejšího bolševického vedení v Rusku. Jak ale došlo k tomu, že se v Maďarsku chopili moci bolševici? Maďarsko se po první světové válce a po rozpadu Rakousko-Uherska dostalo do hluboké vnitropolitické krize. Nekontrolovaná inflace, nedostačující ubytovací kapacity, obrovská nezaměstnanost, nedostatek potravin a uhlí, to vše dále oslabovalo ekonomiku země a naopak podporovalo všeobecnou nespokojenost a protesty. V říjnu 1918 byla na základě tzv. Astrové revoluce ustavena demokratická, ale značně nestabilní koaliční vláda. Společenské vědomí v Maďarsku navíc poznamenal trpký pocit válečné porážky, která přinesla i významné územní ztráty (v rozsahu 2/3 území někdejších Uher) ve prospěch nově vznikajících nástupnických států – Československa, Rumunska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie. V zemi s tradicí vypjatého nacionalismu se tak vytvářely podmínky pro nebezpečnou kombinaci sociálního radikalismu s úsilím zachovat předválečnou integritu „svatoštěpánského koruny“, tedy předválečného Uherského království. Ještě 8. března 1919 přijala maďarské vláda tzv. zákon o Slovenské zemi, jímž začleňovala Slovensko do své pravomoci.

Hrabě Mihály Károlyi, liberál a prezident nově vzniklého Maďarska, se domníval, že jeho země bude nakonec ušetřena velkých územních ztrát. Ale 20. března 1919 mu plukovník Vyx, šéf dohodové mise v Maďarsku, předal nótu Dohody s určením demarkační linie. Nová linie znamenala, že se Maďaři musí stáhnout o 50–80 km a že Slovensko, Sedmihradsko a Chorvatsko jsou pro ně definitivně ztraceny. Károlyi se rozhodl hrát „vabank“ – změnil ze dne na den prozápadní orientaci země na orientaci východní a předal vládu levici. Sám tento krok zdůvodňoval takto: „Jen čistě sociálně demokratická vláda může udržet pokoj v zemi. Skutečná moc byla stejně už několik měsíců v rukou organizovaného dělnictva. Nechceme-li splnit vražedné podmínky Dohody, potřebujeme jednotného vojska. … Západní orientace, politika, vybudovaná na Wilsonovi, definitivně ztroskotala. Potřebujeme novou orientaci, která nám zajistí sympatie dělnické internacionály. … Nová sociálně demokratická vláda bude muset uzavřít spolek s komunisty, aby v zemi nepovstávaly nepořádek a obtíže, dokud se povede tento boj na život a na smrt proti imperialistickým vetřelcům.“

Károlyi však rozpoutal síly, které mu přerostly přes hlavu. „Sociální demokraté a komunisté se sešli druhého dne, 21. března, k poradám, při nichž komunisté se ukázali stranou výbojnou a sociální demokraté stranou rozpačitou a ustupující,“ píše Ferdinand Peroutka v knize Budování státu a pokračuje: „Pod komunistickým vlivem bylo usneseno přijmout nabídku, avšak utvořit vládu nikoliv sociálně demokratickou, nýbrž sovětskou. Odstoupivší vláda neměla už moci na tom něco změnit, neboť komunisté se zatím zmocnili zbraní a namířili děla na vládní budovy. Deputace socialistů odebrala se do vězení, v němž bylo zavřeno několik komunistických vůdců, mezi nimi Béla Kun, a sepsala s nimi provolání k proletariátu.“ V provolání se říkalo, že sociální demokraté a komunisté splývají v jednu stranu a ujímají se moci jménem proletariátu, že vládnout budou dělnické, vojenské a selské rady, a že volby do Národního shromáždění jsou zbytečné a nebudou se konat. Oznamoval se též vznik proletářské armády, která ve spojení se sovětskou armádou porazí „imperialisty Dohody“ a vrátí Maďarsku „stará území“ – tedy i Slovensko. Károlyi pochopil, že se mu věci zcela vymkly z rukou, a vzdal se prezidentského úřadu. Komunista Béla Kun byl slavnostně vyveden z vězení a stanul v čele nového režimu. Nechal rozeslat telegram, nadepsaný „Všem!“, kde mimo jiné oznamoval: „Pařížská mírová konference rozhodla se vojensky obsadit téměř celé území Uher, považovat demarkační linii za konečnou politickou hranici, a tak znemožnit vyživování a zásobování revolučních Uher. V této situaci zbyl uherské revoluci jediný prostředek k záchraně: diktatura proletariátu, vláda dělníků a chudých sedláků.“

Sousedům Maďarska muselo být jasné, že válka je na spadnutí. Celý průběh převzetí moci maďarskými bolševiky podle Ferdinanda Peroutky: „Zřetelně napovídá, do jak velké míry měl maďarský bolševismus nacionální charakter a jak byl přímo plodem uražené národní pýchy.“ Peroutka v této souvislosti cituje i vrchního velitele maďarské Rudé armády Wilhelma Böhma, který později napsal: „I když revoluce zdánlivě brala na sebe formy sociální revoluce, ve svých vnějších formách, vnitřních jevech i ve svém výbuchu byla veskrze nacionálně bolševická.“ Revoluční maďarská vláda začala znárodňovat továrny, doly a banky. Konfiskovala půdu nad 40 hektarů. Prosazovala rovněž úplné zestátnění kultury a školství, zavedla stanné právo a revoluční teror s fyzickou likvidací odpůrců. Takzvaný rudý teror prováděla tajná policie, revoluční tribunály a pololegální speciální oddíly jako byla například asi dvousetčlenná skupina mladíků oděných v kožených pláštích, kteří si říkali Leninovi hoši či též Leninská mládež. Počet popravených je odhadován na několik stovek.

Maďarská republika rad se ocitla v konfliktu s Československem a Rumunskem, a to primárně kvůli území. Ovšem československá armáda se tehdy teprve budovala a byla řízena dosti diletantsky. Na válečném poli tudíž žádných úspěchů nedosáhla, naopak. Když maďarská Rudá armáda přešla v květnu 1919 do protiútoku, postupovala velmi snadno vpřed. 2. června padly Nové Zámky, 6. června pak Košice. Na obsazeném území vznikaly orgány revoluční moci – dělnicko-rolnické rady a direktoria. Na obsazených územích jižního Slovenska vznikla Slovenská republika rad se sídlem v Prešově. Vedení Maďarské republiky rad se tímto způsobem pokusilo rozšířit území pod svou kontrolou, navíc v naději na spojení se sovětskou mocí na Ukrajině a v Rusku. Avšak sovětská Rudá armáda byla v té době plně vázána v občanské válce, a její přímá podpora byla tudíž nepravděpodobná. Revoluční výkonný výbor Slovenské republiky rad jmenoval 16. června v Prešově jedenáctičlennou revoluční vládu pod předsednictvím českého komunisty Antonína Janouška. Ten pak 18. června telegrafoval do Prahy: „Dnešním dnem vyhlásil proletariát na Slovensku republiku rad; ujali jsme se moci, opírajíce se o dělnictvo a ozbrojenou radu proletariátu... Výslovně prohlašujeme, že Slovensko dnešním dnem náleží výhradně slovenskému dělnému lidu.“ Dceři československého prezidenta Alici Masarykové poslal Antonín Janoušek dopis, v němž shrnul své politické cíle: „Váš otec, slečno doktore, staví, a já bořím. Bořím proto, že stavba je zbudována na staré imperialisticko-kapitalistické hnilobě. A proto se mi bouračka daří… Komunistická propaganda získává české vojáky. Rozvrat v armádě postupuje. Sociální revoluce nezastaví se před hranicemi republiky a bylo by jen největším zájmem lidským, aby převrat i v Čechách a na Slovensku byl proveden klidně, bez prolévání krve a utrácení lidských životů.“  

V dopise vyjádřená touha po sametovém provedení komunistického převratu byla spíše vedena snahou udělat na adresátku dobrý dojem, ale kdo byl vlastně Antonín Janoušek? O tom nám více prozradí historik Antonín Klimek, který v knize Vítejte v První republice píše: „Původně strojní zámečník, pak novinář, dopisovatel kladenské Svobody v Budapešti. Když vznikla v březnu 1919 Maďarská republika rad, stal se šéfem její československé sekce. Poté, co maďarská Rudá armáda obsadila většinu Slovenska, postavil se 16. června v Prešově do čela Slovenské republiky rad. Jenomže ta nepřežila odchod rudých Maďarů. Na podzim 1921 pak nabídl z vězení úřadům pomoc při potlačení pokusu Karla Habsburského o puč v Maďarsku. Po propuštění z žaláře emigroval v roce 1923 do Sovětského svazu, kde se posléze stal členem bolševické strany a do smrti v roce 1941 vykonával nejrůznější hospodářské funkce nevalného významu. Roku 1959 obdržel in memoriam Řád republiky. Jeho syn byl důstojníkem NKVD a brutálním vyšetřovatelem Státní bezpečnosti.“ Janouškova vláda Slovenské republiky rad vydala výnos o zespolečenštění výrobních prostředků, znárodnění továren nad 20 pracovníků, velkostatků a peněžních ústavů. Vypracovala plán na vytvoření nových výrobních vztahů v zemědělství, zastavila činnost normálních soudů a nahradila je „revolučními tribunály“, zestátnila školy, zřídila slovenskou „Rudou armádu“ a bezpečnostní sbor „Rudá stráž“. Kvůli krátké době trvání tohoto státního útvaru se však zmíněná komunistická opatření naštěstí nemohla uskutečnit.

Béla Kun, Antonín Janoušek i další tehdejší revolucionáři doufali, že se revoluční požár rozšíří na celou Evropu, a že právě díky tomu zvítězí. Očekávali například, že nepokoje propuknou i v průmyslových oblastech českých zemí, hlavně na Kladně. To se však přece jen přepočítali. V Rusku byla Rudá armáda tísněna intervenčními armádami, a zájmy sociální revoluce se v Evropě často křížily s nacionalismem či s vlastenectvím. „Když Maďaři vtrhli na Slovensko, rozhostila se ve většině české levice bezradnost. Uznávala, že je podnikem příliš nesnadným rozmlouvat ohroženému národu právo na obranu. Nebyla ještě komunisticky tak vyspělá a odhodlaná, aby bezohledně postavila zájem revoluce nad zájem nového a i velkou částí dělnictva s radostí uvítaného státu. Dr. Šmeral stál v čele deprimovaných. Maďarská ofenzíva mu byla krajně nepříjemná, neboť správně předpokládal, že nakonec posílí v Československu nacionalismus a ztíží vítězství socialismu. Vyslal zvláštního posla ke Kunovi, aby mu vyložil tento názor a aby ho prosil o zastavení útoku, jenž činí pozici radikálních socialistů v Československu nemožnou,“ píše Ferdinand Peroutka a z jeho líčení je dobře patrný zásadní spor, jenž tehdy rozděloval představitele komunistického hnutí. Ti se dělili na radikální maximalisty, k nimž patřil i Béla Kun, kteří hodlali rozpoutat celoevropskou revoluční vlnu stůj co stůj, a na pragmatické realisty, mezi něž nutno řadit především Vladimíra Iljiče Lenina. Realisté brali více v úvahu reálnou situaci a zastávali názor, že je třeba spíše upevnit moc tam, kde se jí bolševici zatím dokázali chopit, získat čas, nabrat síly a s útokem počkat na příznivější situaci.  

S Maďarskou republikou rad nakonec, když se jí nedostalo pomoci ani od ruských bolševiků, ani třeba od komunistického povstání na Kladně, učinila rázný konec Dohoda, tedy vítězné mocnosti první světové války. Do čela československé armády byl postaven francouzský generál Pellé. Obnovil disciplinu, rázně si vynutil dostatečné zásobování a požadoval rumunskou protiofenzivu. Dohoda navíc zakročila tvrdě diplomaticky a zaslala do Budapešti nótu žádající stažení maďarských vojsk ze Slovenska. Pod soustředěným náporem československých a rumunských vojsk spojeným s tvrdým postojem Dohody museli Maďaři ustoupit a 24. června 1919 uzavřít v Bratislavě mír, podle něhož se maďarská vojska musela stáhnout ze slovenského území. S jejich odchodem zanikla 7. července i Slovenská republika rad. Diletantsky vedená válka si však na československé straně vyžádala životy 1018 vojáků. Navíc v praxi prokázala, že organizace a působení nové československé armády budou narážet na četné, dříve nepředpokládané problémy. „Vřelý politický svazek se západními mocnostmi, nikoliv vlastní síla, rozhodl tento boj ve prospěch Československa,“ konstatuje v knize Budování státu Ferdinand Peroutka.

Maďarská republika rad vydržela jen do 1. srpna. Toho dne ještě zhrzený Béla Kun na poslední schůzi své vlády pronesl: „Proletariát neopustil své vůdce, nýbrž sám sebe. … Chladně a klidně musím konstatovat: diktatura proletariátu je svržena. … Teď vidím, že jsme se nadarmo pokusili vychovat proletariát této země k sebevědomým revolucionářům. Tento proletariát potřebuje nejbezohlednější, nejstrašnější diktatury buržoazie, aby se stal revolučním.“ Když takto oznámil, že maďarský proletariát ještě nedorostl k revolučním výšinám, uprchl Béla Kun do Rakouska, a Maďarská republika rad tak po 133 dnech přestala existovat. Vládu v Maďarsku zprvu, na pár dní, převzal kabinet Gyuly Peidla, sociálního demokrata a odboráře, jenž změnil jméno státu na Maďarskou lidovou republiku. Jenže ani tím dramatické změny v Budapešti neskončily – počátkem srpna vtáhla do maďarské metropole rumunská vojska. Dohoda přinutila Peidlovu vládu k odstoupení a za „správce země“ jmenovala vévodu Josefa Habsburského. Faktickou moc však začal přebírat admirál Miklós Horthy, jenž se stal velitelem maďarské Národní armády a zavedl v zemi „bílý teror“. Počty obětí bílého teroru se odhadují řádově na několik tisíc. Mezi oběťmi se nacházelo i hodně Židů, kteří tak zcela nevinně dopláceli na skutečnost, že mnoho maďarských komunistů, včetně Bély Kuna, bylo židovského původu. 1. března 1920 pak parlament vyhlásil Maďarské království, jehož regentem se stal právě Miklós Horthy.

A jaké byly další osudy vůdce Maďarské republiky rad, Bély Kuna? Nejprve uprchl do Rakouska, pak se mu ale podařilo dostat se do Ruska. Tam stanul v čele oblastního revolučního výboru na Krymu. Z této pozice údajně přikázal zabít tisíce příslušníků tamních etnických menšin. Údajně také nechal pozabíjet deset tisíc zajatých bělogvardějců. Ve třicátých letech byl však během Stalinových čistek obviněn z trockismu a popraven. Inu, kdo s čím zachází, s tím také často schází. S Bélou Kunem a jeho „leninskou mládeží“, mladými zastánci revolučního teroru v kožených kabátech, se rozloučíme písní o komsomolcích v podání orchestru Moskevského státního rozhlasu. Ze studia Českého rozhlasu 6 se s Vámi, milí posluchači, loučí Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.


Zvukový záznam pořadu si poslechněte v archivu Českého rozhlasu

Zaostřeno na Moderní dějiny

Autoři pořadu přibližují určitou historickou událost nebo trend, a to jak vlastním slovem, tak pomocí načtených ukázek z knih, článků nebo jiných dokumentů. Dvacetiminutový pořad je zakončen písní nebo hudební skladbou, která se k danému tématu váže. Moderní dějiny autoři chápou primárně jako dějiny dvacátého století, avšak někdy zavítají i do století devatenáctého, zvláště při stopování kořenů nějakého trendu. A samozřejmě neopomíjejí ani aktuální současnost. Hlavním cílem je poukázat na příčiny a důsledky zapomenutých či opomíjených událostí a fenoménů, anebo na nepříliš známé souvislosti událostí takzvaně všeobecně známých.
Konkrétní pořad se zpravidla váže k výročí určité události, nikoliv nutně k výročí kulatému. Tématem jednotlivých dílů jsou nejen historické události, ale například i umělecká díla nebo stavby, v nichž se moderní dějiny výrazně odrážejí. Pořad je zaměřen především na události zahraniční, ale čas od času zavítáme i do českých zemí. Cílovou skupinou jsou všichni, kdo mají hlubší zájem o historii a historické souvislosti přítomných jevů, od studentů po důchodce.

Pořad vznikl v roce 2009 a od té doby se vysílá pravidelně každé pondělí od 21:40 hodin.

Jednotlivé díly pořadu si můžete poslechnout v iRadiu.

Své dotazy a náměty pište na e-mailovou adresu: cro6@rozhlas.cz.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

3.2.

Cizincem ve vlastní zemi - Slováci, Češi, Maďaři, Židé a Němci

Dva pracovní listy doplňují texty historiků na téma Cizincem ve vlastní zemi? Ty vznikly v rámci mezinárodního...
25.8.

Cizincem ve vlastní zemi? - slovenské zamyšlení

Národnostní menšiny jako rukojmí národnostní politiky. O česko-slovensko-maďarském potýkání ve 20. století. Cí...
15.4.

Upevnění hranic ČSR - pracovní list

Pracovní list Upevnění hranic ČSR je navazujícím materiálem ke stejnojmenné prezentaci. Obsahuje patnáct úkolů...
11.4.

Upevnění hranic ČSR - vojenské konflikty let 1918-19

Prezentace se zabývá třemi nejdůležitějšími příhraničními regiony nově vzniklého Československa, jež byly kvůl...
24.2.

Sovětské revoluční karikatury, plakáty a agitační vlaky

Soubor kvalitních scanů z knihy P. I. Lebeděva "Sovětské výtvarné umění v období intervence a občanské války" ...
22.2.

Sovětské revoluční umění - portréty, pomníky, obrazy a grafiky

Soubor kvalitních scanů z knihy P. I. Lebeděva "Sovětské výtvarné umění v období intervence a občanské války" ...
18.12.

Vznik samostatného Maďarska

Prezentace maďarského historika se zabývá politickou a hospodářskou situací v Maďarsku v letech 1918–1920. Prá...
25.11.

Cesty do země sovětů - ráj či šťastná země?

Proč byly v totalitních údobích našich dějin organizovány pro vybrané skupiny obyvatel "poznávací" okružní záj...
24.11.

Soud Masarykův o bolševismu

V úryvku knihy Světová revoluce Masaryk objasňuje svůj kritický vztah ke komunismu, marxismu, zvláště pak hodn...
7.4.

Pracovní list: Reflexe polsko - sovětské války v československém tisku

Pracovní list obsahuje pět vybraných ukázek z československého tisku, které nabízí řadu domácích pohledů a int...
4.4.

Pracovní list: Plakáty z polsko - sovětské války

Pracovní list nabízí k interpretaci a srovnání polský a sovětský plakát. Součástí materiálu je deset otázek pr...
12.1.

Ruské revoluce 1917

Výuková prezentace rozkrývá předpoklady a průběh obou ruských revolucí roku 1917, popisuje ruské politické str...
15.10.

Nacionální socialismus a komunismus - shodné rysy státních ideologií či reálné politiky NSDAP a komunistických stran

Text je zamyšlením nad typologicky shodnými či velmi blízkými rysy nacismu a komunismu - v rovině ideové a rov...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Finále XV. ročníku soutěže Eustory

Aktualizováno: 9.10.2024 12:52 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Finále XV. ročníku soutěže Eustory

18. října 2024 proběhne v ostravském Centu PANT slavnostní vyhlášení nejlepších prací soutěže Eustory. Poprvé budou uděleny ceny ve dvou kategoriích: odborná práce a multižánrový projekt.

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT