Podle jedněch šlo o „liberální revoluce“ svého druhu, přispívající svým dílem k utvářejícímu se „konci dějin“ (tak to viděl Francis Fukuyama). Podle jiných to bylo jen krátkodeché vítězství liberálních principů, které ale byly brzy zastíněny jednostranným neoliberálním kapitalismem či jinde nástupem nacionálně a kolektivisticky orientovaného populismu. Liberalismus jako politická doktrína se každopádně stal důležitým vztažným bodem pro řadu klíčových aktérů dobové politiky a rané fáze demokratické transformace. Tento „liberální konsensus“ počátku 90. let ovšem měl své spontánní kořeny v dění předchozích let.

Celý článek čtěte ZDE