„Těch jednačtyřicet let komunismu se podepsalo stejně jako předcházející doba protektorátu. Vliv obou totalit byl takový na myšlení lidí, že svobodu nemohli řádně pochopit a realizovat," hodnotí uplynulých dvacet let Československé, a pak už jen České republiky. „Souvisí to také s tím, že svoboda potřebuje řád a demokracie nemůže žít bez odpovědnosti.  Právě kvůli těmto nedostatkům se nám nepodařilo ani během oněch posledních dvaceti let dojít k nějakým solidním a lepším výsledkům," dodává Leo Žídek. Jako mladíka jej nepustili k maturitě. Věřil, že vystuduje ve Švýcarsku a brzy se vrátí do změněných poměrů. Pomáhat republice, která snad už bude bez komunistů. Jenže jeho plány totálně nevyšly. Místo Švýcarska putoval do uranových dolů. Na osm let. Skupina, se kterou chtěl hranice přejít, byla infiltrována udavači.

Nedostali se vlastně ještě ani k čáře. Zatkli je v Brně. Místo studií tak přišel komunistický koncentrák a šachta. Když jej pustili, sehnal místo dlaždiče. A na lepší poměry stále jen čekal. Nyní má Leo Žídek svůj projev do detailu promyšlen. Jsme v řadovém domku v ostravském Svinově, ve velmi poklidné a tiché čtvrti. Postoj předsedy ostravské pobočky Konfederace politických vězňů není nijak překvapující. Často o dobách komunismu chodí přednášet do ostravských škol. Studentům říká to samé.  I přes chmurné hodnocení uplynulých dvou dekád Žídek o sobě prohlašuje, že je optimistou.

„Doufám, že se to přece jenom zlepší, že mladá nastupující generace snad vezme tyto záležitosti pevněji do rukou, že si uvědomí, jaké byly chyby těch předcházejících let." Leo Žídek v souvislosti s osudovými československými osmičkami mluví o roce 2018, kdy uplyne sto let od vzniku Masarykova Československa. „Třeba tento rok bude zase rokem radosti a naděje," doufá. Stále sleduje dění na české politické scéně a neúnavně kritizuje KSČM.  Také letošní pád vlády označuje jako nový český Mnichov.

Prohlédněte si VIDEO