Cena je každoročně předávána u příležitosti Dne lidských práv osobnostem, které aktivně vydávají svědectví o životě v totalitním státě. Oceněni dosud byli Antonín Huvar, Eva Vláhová, Václav Havel, František Zahrádka, Luděk Eliáš a Emílie Machálková.

Slavnostní večer v Libri prohibiti zahájil předseda Občanského sdružení PANT Petr Pánek, který přívítal letošního laureáta a všechny vzácné hosty. Petr Šimíček poté představil historii Ceny Jaromíra Šavrdy, její dosavadní laureáty a připomenul akce PANTu a Okrašlovacího spolku za Krásnou Ostravu, které ostravského spisovatele, disidenta a vydavatele edice Libri prohibiti připomínají. Monika Horsáková uvedla projekci nového dokumentu z cyklu Dějiny na vlastní kůži II. "Unikli jisté smrti – přežili porajmos", který je zasvěcen loňské laureátce Emílii Machálkové. Poté předali cenu Vilému Prečanovi zástupci výboru Petr Pánek, Tomáš Hradílek a Jiří Gruntorád.

Filmový záznam z předávání ceny spustíte ZDE

prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc. 
se narodil 9. ledna 1933 v Olomouci. V roce 1955 dokončil studia historie na Vysoké škole politických a hospodářských věd a nastoupil jako odborný asistent na filozofické fakultě Univerzity Jana Ámose Komenského v Bratislavě. V letech 1957–1970 byl vědeckým aspirantem a poté vědeckým pracovníkem Historického ústavu Akademie věd v Praze, kde se zabýval hlavně přípravou kritických pramenných edic k moderním českým a slovenským dějinám. Bezprostředně po srpnové okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy inicioval a významně se podílel na vzniku tzv. Černé knihy (Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968), která dokumentuje podobu okupace. Později za to byl politicky pronásledován, byl trestně stíhán, propuštěn z Historického ústavu a pracoval jako topič, vrátný a šatnář. V roce 1976 se vystěhoval do Spolkové republiky Německo a pokračoval ve vědecké práci. Kromě toho ovšem pomáhal organizovat „disidentskou poštu“, kterou převážela přes hranice většinou diplomatická auta, udržoval pevné a trvalé spojení s československými disidenty a pomáhal při zveřejňování jejich textů. Zároveň se snažil co nejpečlivěji dokumentovat činnost československého disentu, zejména samizdaty, a v roce 1986 se stal vedoucím Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v Scheinfeldu-Schwarzenbergu. ČSDS těsně spolupracuje s Národním muzeem – právě jemu v roce 2003 věnovalo své sbírky, které tvoří nedělitelný fond. V roce 1990 se Vilém Prečan z exilu vrátil a stal se ředitelem nově zřízeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, kde po skončení svého druhého funkčního období pracoval jako vědecký pracovník. Založil odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 se stal docentem pražské filozofické fakulty, v roce 2005 profesorem na Univerzitě Palackého v Olomouci, od roku 1992 byl předsedou Československého (od roku 1993 Českého) národního komitétu historiků. V letech 2008–2010 a poté v roce 2013–14 byl členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Z jeho díla zmiňme alespoň knihu s texty dokumentů Charty 77 (Charta 77. Od morální k politické revoluci) a knihu Do různých stran, která obsahuje eseje a články Václava Havla z let  1983–1989. Obě vyšly hned v roce 1990. Později, v roce 2007, vydal společně s Blankou Císařovskou obsáhlý třísvazkový sborník Charta 77. Dokumenty 1977–1989, opatřený bohatým poznámkovým aparátem a celou řadou doplňujícím textů. Výběr z Prečanových vlastních studií, článků a úvah z let 1973–1993 vyšel v roce 1994 pod charakteristickým názvem V kradeném čase. Svou prací prokázal československým a českým moderním dějinám nezapomenutelnou službu.

Občanské sdružení PANT usiluje o to, aby osudy a činy statečných a čestných lidí z období obou totalit, kterými naše země prošla, nezůstaly zapomenuty. Cena proto patří těm, kteří svým dílem a svými činy podávají svědectví o totalitě.

Členy výboru udělujícího Cenu Jaromíra Šavrdy jsou signatáři Charty 77 a blízcí kolegové Jaromíra Šavrdy: Dana Němcová, Tomáš Hradílek, Václav Malý a Jiří Gruntorád,předseda Občanského sdružení PANT Petr Pánek a Ilona Rozehnalová jako zakladatelka Okrašlovacího spolku za krásnou Ostravu.