V roce 1979 vstoupila Rudá armáda do Afghánistánu a toto velmocenské dobrodružství se postupem doby proměnilo ve vleklou a nesmírně krutou, traumatizující válku, v níž zahynuly téměř dva milióny Afghánců a 25 000 sovětských vojáků. Kniha Zinkoví chlapci však není rozborem válečné situace ani výčtem akcí se statistikou padlých. Je sestavena z rozhovorů se sovětskými vojáky, přeživšími afghánskou válku, a také s příbuznými těch, kteří se z ní vrátili v zinkových rakvích. A právě mozaika těchto útržků vzpomínek a úvah vydává svědectví o nesmyslnosti a hrůze celého tažení, o mravním rozvratu a naprosté devalvaci lidského života, jež přineslo. Má neobyčejnou dokumentární sílu a je velmi aktuální navzdory osmadvaceti rokům, které uplynuly od jejího vydání i od ukončení afghánské agrese.

Knihu si můžete koupit v E-SHOPU Moderních dějin ZDE

Nakladatel: Pistorius & Olšanská
ISBN: 978-80-87855-75-1, EAN: 9788087855751
Originál: Cinkovyje malčiky
Překlad: Bošková, Pavla
Popis: vázaná, 312 stran
Rozměry: 15 × 21 cm
Rok vydání: 2016 (1. vydání)

UKÁZKY Z KNIHY

Nechci už víc psát o válce… Nechci opět žít uprostřed „filozofie zániku“ namísto „filozofie života“. Zachycovat nekonečnou zkušenost ne-bytí. Když jsem dokončila knihu Válka nemá ženskou tvář, dlouho jsem nemohla vidět, ani jak dítěti, co se normálně uhodí, teče krev z nosu, na dovolené jsem se vyhýbala rybářům, kteří zvesela házeli na pobřežní písek rybu vytaženou z nedozírných hlubin, bylo mi špatně ze strnulých vypoulených rybích očí. Každý má jen určité zásoby sil, které ho dokáží chránit před bolestí – fyzickou i psychickou, ty moje však byly vyčerpány až do konce. Přiváděl mě k šílenství nářek kočky, kterou porazilo auto, odvracela jsem oči od rozmáčknuté žížaly, od žabky uschlé na cestě… Nejednou mne napadlo, že zvířata, ptáci a ryby mají také právo na svůj příběh utrpení. Že ho jednou někdo napíše.

A náhle válka! Pokud se tomu dá říkat „náhle“. Válka běží už sedmým rokem… Jenže my o ní nic nevíme, kromě hrdinských reportáží v televizi. Tu a tam nás přimějí vystoupit z letargie z dáli přivezené zinkové rakve, co se nevejdou do malých prostor „chruščováků“. Pak doburácí smuteční salvy – a je opět ticho. Naše vybájená mentalita je neotřesitelná – jsme spravedliví a velcí. A vždycky Máme pravdu. Ještě hoří, dohořívají poslední záblesky idejí světové revoluce… Jenže si nikdo nevšiml, že požár už máme doma. Vzplanul náš vlastní dům. Začala Gorbačovova perestrojka. Vrháme se vstříc novému životu. Co každého z nás v budoucnosti čeká? Čeho budeme po tolika letech umělého letargického spánku schopni? A naši chlapci kdesi daleko pokládají své životy neznámo za co…