Režisér Michael Kaboš nám na otázku, co jej a jeho spolupracovníky inspirovalo k natočení Přízraků, odpověděl: „ Náš film jsme točili ve vojenském výcvikovém prostoru v Milovicích, kde se téměř sto let střídaly armády a režimy. Naším průvodcem je pan Aleš Kubeš, pamětník a vojenský veterán, který dává dohromady dějiny tohoto zvláštního a dnes zcela opuštěného místa. Ozvěna dávno skončených dějů provokuje k úvahám o hrdinství – jak ho vnímali vojáci, kteří tudy prošli, a jak na ně v dnešní evropské realitě nahlížejí naši současníci."  

V  Milovicích u Prahy se střídaly evropské armády a s nimi i různé doktríny. Od počátku minulého století tu bylo rakousko-uherské cvičiště a v průběhu první světové války zajatecký tábor pro italské zajatce. Po vzniku Československa se tady etablovala armáda nového státu, která po Mnichovu musela bez boje kapitulovat. Po osvobození se československá armáda vrátila a prošla několika zlomovými etapami v souvislosti s politickým vývojem. V srpnu 1968 byl milovický výcvikový prostor obsazen armádou sovětskou. Její poslední voják odtud odešel v r. 1991. Prostor, kde podmínky existence po celé století ovlivňovaly armády, ztratil svůj obsah.

„Některé historické události se v základním obrysu párkrát zopakovaly. Oprýskané zdi, vytlučená okna, zdevastovaná krajina – to všechno, co patřilo k vojenskému cvičišti, je dnes jakýmsi plátnem, na kterém se promítají osudy i varování,“ doplňuje dramaturg Josef Albrecht. A dodává k tomu: “Ve filmu vystupují pamětníci jednotlivých epoch, kteří v určitém okamžiku stáli proti sobě. Dnes už nemají problém posadit se k jednomu stolu a podat poučené svědectví o tom, jak ve své době vnímali hrdinství i rozčarování z prohry, a jak se na obojí dívají dnes.“

Dokumentární film Přízraky byl natočen v koprodukci České televize, Tvůrčí producentské skupiny Lenky Polákové, RTVS, Media Film, s.r.o. a Kabos Film Media, s.r.o. Vznikl za podpory Státního fondu kinematografie, Ministerstva kultúry SR a Audiovizuálneho fondu.