Chtěl být tím, jenž srdcem a myslí každého vládne. A tak se bojovník za revoluci Koba proměnil v diktátora Stalina. Co bylo dál, známe: Kobovi nepřátelé i přátelé začali mizet. Vyvraždil jich miliony, a za to se mu dostalo odměny: byl otrocky zbožňován celou zemí, kterou naplnil bolestí, hrůzou a krví.

Příběh podobný či ještě hrůznější by mohl vyprávět kterýkoli z Kobových druhů. Kdyby přežil. Jenže přežil jen jediný: Fudzi. Ale za jakou cenu? Za cenu bezesných nocí a ustavičného strachu, za cenu sebezapření, sebeponížení, obětování vlastní hrdosti,vlastního já.

I o tom nám Fudzi v monodramatu Edvarda Radzinského vypráví...

Autor literární předlohy: Edvard Radzinskij
Překlad a režie: Jaromír Janeček
Hrají: Vladimír T. Gottwald
Uvádějí: Tomáš Vodvářka a Divadlo loutek, Pivovarská 15, Ostrava

Lístky jsou k dispozici v Divadle loutek (také on line)

Ani v komunisty ovládaném Rusku se nepodařilo v umělcích zničit svobodného tvůrčího ducha, jenž se v 60. letech minulého století začal výrazně projevova i v ruské dramatické tvorbě. Zejména zásluhou dvou dramatiků, kteří se oba právem zařadili do první kategorie světových dramatiků:  Michaila Bulgakova a Edvarda Radzinského

Edvard Radzinskij (*23. září 1936) je mistrem dramatických adaptací a filozofických interpretací historických látek. Přestože Rozhovory se Sókratem, Lunin aneb Jakubova smrt, Sto čtyři strany o lásce, Divadlo za časů Neróna a Seneky... slavily úspěchy po celém světě, v rodném Sovětském svazu pro zjevnou ideologickou kontroverznost své tvorby nesměl být za brežněvovských časů Radzinskij dokonce ani uváděn v literárněhistorických publikacích, ba i u nás pak podle svědectví Mojmíra Weimanna naráželo inscenování Radzinského dramat na odpor a cenzorské zákroky komunistů. V posledních dvou desetiletích Radzinskij-dramatik poněkud ustoupil Radzinskému-historikovi a scenáristovi. Od devadesátých let jsou jeho stěžejním tématem dříve tabuizované stránky historie Ruska, světovými bestsellery se tak staly tituly o posledním caru Mikuláši II. či o Rasputinovi. Nejpřekládanějším a opakovaně vydávaným je ovšem obsáhlý životopis Stalina vycházející z Radzinského bádání v dosud tajných archivních materiálech, které Radzinskij zúročil i ve filmovém dokumentu Stalinovy záhady. Verze biografie, jenž získal ocenění jako nejlepší dokumentární film roku. Právě při práci na Stalinově životopisu ovšem Radzinskij také narazil na unikátní osud Sergeje Kavtaradzeho. Příběh jediného z druhů z dob gruzínských začátků, kterému se podařilo přežít Stalinovu krutovládu a nakonec i Stalina samotného, se stal podkladem pro monodrama Koba (monolog starého člověka).

Koba vyšel tiskem poprvé v nakladatelství Vagrius společně s dalšími dramatickými miniaturami v knize ...и  сделалась кровь (1996), jako audioknihu načetl Kobu Sergej Jurskij (2004), zhruba v téže době tento titul přivezl Vladimír T. Gottwald režiséru a překladateli Jaromíru Janečkovi s prosbou o překlad. Tento tandem má také na svědomí první divadelní nastudování tohoto textu, a tak bylo monodrama Koba v překladu a režii Jaromíra Janečka s Vladimírem T. Gottwaldem v jediné roli uvedeno v Divadle Šumperk 25. února 2008 ve světové premiéře.

Od té doby už tato inscenace hostovala po celém Česku, v Praze byla v letech 2008-2010 uváděna v Rock Café a od roku 2010 v Undergroundu, v červnu 2010 byl Koba vybrán za zahajovací představení festivalu SAMURÁJ v Dejvickém divadle.